Náborář přesvědčil Maksudura Rahmána, aby opustil rodný Lakšmípur v Bangladéši a odcestoval tisíce kilometrů daleko do Ruska, kde měl pracovat jako údržbář, popisuje agentura AP. Během několika týdnů se ale ocitl na frontě ruské války na Ukrajině, dodává. Jde o jeden z případů, které odhalili novináři AP, kdy byli bangladéšští dělníci vylákáni do Ruska pod falešným příslibem civilní práce a skončili v chaosu bojů.
V roce 2024 se Rahmán vrátil do Lakšmípuru z Malajsie, kde mu vypršela pracovní smlouva, a hledal nové zaměstnání. Našel inzerát personální agentury, která nabízela práci uklízeče ve vojenském táboře v Rusku. Slibovala plat tisíc až patnáct set dolarů (asi 20 až 30 tisíc korun) měsíčně a možnost trvalého pobytu.
Rahmán si vzal půjčku, aby mohl zaplatit zprostředkovateli poplatek ve výši 1,2 milionu bangladéšských taka, což je asi 9800 dolarů (skoro 200 tisíc korun). Do Moskvy dorazil v prosinci 2024. Řekl, že po příjezdu ho společně se skupinou dalších krajanů vyzvali, aby podepsal ruské dokumenty. Z těch se vyklubaly vojenské smlouvy. Následně je odvezli do armádního tábora, kde je cvičili v technikách boje s drony, postupech lékařské evakuace a základních bojových dovednostech s použitím těžkých zbraní.
Všichni tři Bangladéšané podali AP děsivé svědectví o tom, jak byli proti své vůli nuceni k úkolům na frontě, včetně postupu před ruskými silami, přepravy zásob, evakuace zraněných vojáků a vyzvedávání mrtvých. Rodiny dalších tří pohřešovaných bangladéšských mužů sdělily, že jim jejich blízcí popisovali podobné zážitky.
Děravý bunkr a rakety nad hlavou
Rahmán zavzpomínal, jak na frontě dostali rozkaz kopat jámy uvnitř bunkru. „Rusové vzali skupinu asi pěti Bangladéšanů. Poslali nás dopředu a sami zůstali vzadu,“ podotkl. Muži zůstali v děravém bunkru v dešti, zatímco o několik kilometrů dál padaly bomby. Nad hlavami jim létaly rakety. Jeden člověk roznášel jídlo. „Vzápětí byl zastřelen z dronu a spadl přímo na zem. Prostě na jeho místo poslali jiného,“ přiblížil Rahmán.
Protestoval a stěžoval si, že to není práce, na které se dohodl. Ruský velitel mu prostřednictvím překladače v telefonu dal strohou odpověď: „Váš agent vás sem poslal. My jsme vás koupili.“ Rahmán tvrdí, že pracovníkům z jeho skupiny hrozilo desetileté vězení a byli biti. „Říkali: ‚Proč nepracujete? Proč brečíte?‘ a kopali do nás,“ přiblížil Rahmán, který po sedmi měsících uprchl a vrátil se domů.
Výpovědi oklamaných bangladéšských dělníků potvrzují dokumenty – včetně cestovních dokladů, ruských vojenských smluv, lékařských a policejních zpráv a fotografií – stejně jako udělená víza či zranění, která utrpěli během bojů a další důkazy o jejich účasti ve válce.
Kolik Bangladéšanů bylo podvodně vylákáno do bojů, není jasné. Zmínění svědci přiblížili, že v ruských silách na Ukrajině viděli stovky svých krajanů. Oficiální činitelé a aktivisté uvádějí, že se Moskva stejným způsobem zaměřila i na muže z dalších zemí Asie a Afriky, včetně Indie nebo Nepálu.
Téměř všechny rodiny, které žijí v okrese Lakšmípur v jihovýchodní části Bangladéše, mají alespoň jednoho člena, který pracuje v zahraničí. To je v této oblasti, kde panuje chudoba a nedostatek pracovních míst, životní nezbytností.
Slib působení daleko od fronty
Někteří Bangladéšané byli nalákáni do armády slibem, že budou na pozici daleko od frontové linie. Mohan Miadží původně přijel do Ruska, aby pracoval jako elektrikář v továrně na zpracování plynu na Dálném východě. Tam mu ale nevyhovovaly drsné pracovní podmínky a neustálá zima.
Při hledání zaměstnání na internetu Miadžího kontaktoval náborář ruské armády. Když vyjádřil neochotu zabíjet, verbíř mu odvětil, že díky profesi elektrikáře je ideálním kandidátem pro jednotku elektronického boje nebo dronů, která se nebude nacházet v blízkosti bojů.
S vyřízenými vojenskými doklady byl Miadží loni v lednu odvezen do vojenského tábora v dobytém ukrajinském městě Avdijivka. Veliteli tábora ukázal dokumenty popisující jeho pracovní zkušenosti a vysvětlil, že mu náborář dal pokyn, aby požádal o „elektroinstalační práce“.
„Velitel mi řekl: ‚Nechali tě podepsat smlouvu o vstupu do praporu. Tady nemůžeš dělat žádnou jinou práci. Podvedli tě‘,“ zavzpomínal po návratu do své vesnice Bangladéšan. Miadží dodal, že musel u praporu nosit zásoby na frontu a sbírat mrtvá těla.
Bití lopatami
Pro AP vypověděl, že ho vojáci bili lopatami, spoutali ho a mučili v těsné sklepní cele, kam ho zavřeli pokaždé, když odmítl vykonat rozkaz nebo udělal malou chybu. Svou roli přitom hrála i jazyková bariéra. „Když nám řekli, abychom šli doprava, a my jsme šli doleva, hrozně nás zbili,“ tvrdí Miadží.
Řada rodin v Lakšmípuru pečlivě uchovává dokumenty svých blízkých, kteří jsou nyní pohřešovaní, protože věří, že jednoho dne, až budou předloženy správné osobě, jim tyto listiny možná otevřou cestu k jejich návratu.
Mezi dokumenty jsou fotografie ruských obchodních víz, vojenských smluv a armádních identifikačních známek. Tyto dokumenty poslali domů pohřešovaní muži, kteří naléhali na své příbuzné, aby podali stížnost náborovým agentům. V posledních zprávách tito manželé, synové a otcové příbuzným psali, že byli násilím odvezeni na frontu na Ukrajině. Poté veškerá komunikace ustala.
Rodiny podaly stížnost na policii v Dháce a třikrát cestovaly do hlavního města, aby vyvinuly tlak na vládu, aby věc vyšetřila.
Salma Akdarová nemá od svého manžela zprávy od loňského 26. března. Při jejich posledním rozhovoru jí 40letý Adžgar Husajn řekl, že ho prodali ruské armádě. Pár má dva syny ve věku sedm a jedenáct let.
Husajn odjel v polovině prosince 2024, protože věřil, že bude pracovat v Rusku v prádelně. Dva týdny byl v pravidelném kontaktu. Poté své ženě řekl, že ho odvezli do vojenského tábora, kde je cvičili v zacházení se zbraněmi a nošení břemen vážících až osmdesát kilogramů.
Poté dva měsíce s rodinou nenavázal žádné spojení. Následně se jen krátce ozval, aby vysvětlil, že jsou nuceni bojovat ve válce. Ruští velitelé mu prý řekli, že „pokud nepůjde, zadrží ho, přestanou mu dávat jídlo a zastřelí ho“, sdělila AP jeho manželka. Pak už Salma Akdarová dostala od manžele jen poslední hlasovou zprávu: „Prosím, modli se za mě.“
