Dva vrcholoví oceánští predátoři spojili síly, aby společně ulovili kořist, na kterou by žádný z nich sám nestačil. Podle mořských biologů, kteří situaci nafilmovali, nešlo o náhodu, ale zřejmě o vědomou spolupráci, kdy jeden druh využíval silných stránek jiného. Teorii bude ještě třeba ověřit.
Hlavní roli v tomto příběhu hrají tři druhy zvířat: jedna ryba a dva savci. Losos čavyča může vážit až šedesát kilogramů a měří téměř jeden a půl metru. Je oblíbenou potravou kosatky dravé, která žije u pobřeží Britské Kolumbie, kde se vše odehrálo. A posledním hrdinou je pískavice plochočelá, menší, asi stokilový druh delfína.
Na lovu
Plískavice by lososy rády lovily, ale jsou na ně poněkud velcí a tedy i nebezpečnější. Kosatky mají lososy také rády a jsou schopné je docela bez problémů zabít. Větší problém mají s tím, aby je našly a detekovaly – a právě v tom vynikají plískavice. Jejich podvodní sonar je totiž citlivější než ten kosatčí, takže jsou schopné lososy najít a pronásledovat.
Když si vědci uvědomili, že na videích, která natočili, se děje opakovaně to stejné, byli nadšení. Kosatky vždy následovaly plískavice, které se oceánem řítily ve stopách lososů. A když došlo na zabíjení, převzaly kosatky iniciativu a lososy ulovily. Teprve pak se na místo dostavili delfíni, kteří mohli hodovat na mase, které jim kosatky přenechaly.
Během těchto lovů, na nichž se podílely mnohdy dost velké skupiny obou druhů, se neobjevily žádné známky vzájemné agrese nebo nepřátelství. Plískavice fungují jako zvědi a stopaři, kteří pro kosatky vyhledávají potravu, a za odměnu dostávají „drobečky ze stolu“. Oba druhy z toho prosperují: ušetří energii, jejich lov je účinnější a tedy i úspěšnější.
Tohle vysvětlení je ale zatím jen teorie, byť teorie, se kterou vědci nyní intenzivně pracují. Aby prokázali její pravdivost, budou potřebovat mnohem více důkazů z pozorování. Zatím není úplně jasné, jestli nemůže být chování méně vědomé a více náhodné.









