Korejský papamobil myslí na hygienu a vyniká prostorem. Hybrid však má své limity

Pokud by někdo hledal příklad, jak moc se dokáže jediný model změnit za necelé čtvrtstoletí, pak je Santa Fe ideálním kandidátem: Na přelomu milénia začínal s takřka kompaktními rozměry a podivně bachratou karoserií, aby s pátou generací přeladil na pravé úhly a nekompromisně využitý vnitřní prostor při vcelku impozantní délce 4,83 metru.

Právě místo v interiéru lze bez nadsázky označit za maximum možného – ostře ukrojená záď, díky které má auto pravidelný tvar až do posledního centimetru, je důležitá hlavně pro dvojici pasažérů sedící ve třetí řadě. Jejich sedadla se sice vyklápějí z podlahy zavazadlového prostoru a jsou o něco drobnější než ta před nimi, nelze je však označit obvyklou nálepkou „vhodná jen pro děti“. Ve skutečnosti se sem dobře vejdou i vzrostlí dospělí a jízdu jim tu zpříjemňuje vlastní regulace klimatizace nebo reproduktory audiosoupravy Bose.

Sedadla jsou zjevně důležité téma i pro samotnou automobilku, která dává možnost volby, zda jich zvolit pět, šest, nebo dokonce sedm. Pozoruhodné je, že opěradla druhé a třetí řady lze na dálku sklopit pomocí elektrických tlačítek umístěných v kufru, stejně tak mohou cestující ve třetí řadě elektricky odsunout sedadlo před nimi, když chtějí z auta vystoupit. Taková péče o pohodlí se běžně nevidí ani u prémiových značek.

Co naopak špičce segmentu zcela neodpovídá, je omezená nabídka motorů. Ve skutečnosti je k dispozici pouze benzinová šestnáctistovka, která je součástí plug-in hybridního, případně, jako u testovaného auta, hybridního systému.

Při rozjezdech, v nízkých otáčkách a za jemné práce s plynem jede Santa Fe čistě elektricky. Podle situace se do práce dříve či později zapojí také spalovací motor. Baterie hybridního ústrojí má ovšem kapacitu pouhých 1,49 kWh, její možnosti déle trvající elektrické jízdy jsou tedy do značné míry limitovány.

Pomocný elektrický motor, jehož provoz živí energie z brzdění, má za úkol nejen zážehovému čtyřválci pomoct s výkonem, ale i šetřit benzin. To se mu také se střídavým úspěchem daří. Nejúspornější je hybridní Santa Fe ve městě, kde lze spotřebu stlačit klidně až k šesti litrům. Dálniční tempo naopak apetit šestnáctistovky vyžene nad osm litrů, což však lze vzhledem ke krabicovité karoserii stále ještě označit za úspěch.

Dobře odhlučněná kabina a bytelná, pohodlná sedadla s dlouhými sedáky zajišťují posádce velmi dobrý komfort. Podvozek s dvacetipalcovými koly, která jsou u testované nejvyšší verze Calligraphy standardem, však možná až příliš kopíruje povrch vozovky. Menší kola z levnějších výbav by mohla být vhodnější pro ty, kteří před sportovními vlastnostmi dávají přednost plavnější jízdě.

Kdo však přece jen sáhne při výběru až na samý vrchol, dostane kromě odvětrávaných předních sedadel nebo digitálního zpětného zrcátka také dezinfekční schránku před spolujezdcem, ve které lze menší předměty pomocí UVC záření dokonale zbavit bakterií.

Na lidi trpící fóbií ze špinavých klíčů tedy Hyundai zjevně pamatuje, na karavanisty však tentokrát pozapomněl. Fakt, že v Evropě nabízí jen hybridní verze, je nepochybně veden snahou neplatit pokuty za vysoké flotilové emise CO2, které mají od příštího roku navíc výrazně podražit. A i když ve většině situací hybrid poslouží velmi dobře, kdo si velké SUV pořizuje kvůli tomu, aby mohl na kouli zapřáhnout něco těžšího, tomu moc radosti neudělá. Brzděný přívěs může mít v jeho případě maximálně 1110 kg, což je méně, než zvládne podstatně subtilnější Hyundai i30