Kodak možná nepřežije další rok. Slavná značka zmírá a s ní její město

Slavná fotografická společnost Kodak, která se stala za dobu své existence pro mnohé synonymem pro fotografický a filmový pásek, by mohla do roka ukončit svou činnost. Tento týden varovala v prohlášení investory, že má „značné pochybnosti, jestli bude schopná pokračovat ve své činnosti“.

Největší hrozbou se pro kdysi slavnou značku staly její dluhy, které musí splatit do dvanácti měsíců, ale přitom k tomu nemá ani zdroje, ani jinou možnost financování. Společnost z toho vyvozuje, že tyto podmínky „vyvolávají značné pochybnosti o schopnosti Kodaku pokračovat v činnosti“.

Příběh obra na analogových nohou

Za jmény řady světoznámých značek stojí nějaký zajímavý příběh, jsou zkratkou nějakých slov nebo skrytým vtipem. Za jménem Kodak nic takového nehledejte: zakladatel značky George Eastman měl jen rád písmeno K. Když firmu před 133 lety zakládal, hledal proto jen něco hezky zvukomalebného, kam se dá těchto hlásek dostat co nejvíc.

Firma začala jako chemička, vyvíjela materiály, na které se dalo fotografovat. Eastman si k tomu našel ideální dobu, zájem o věrné zachycení opravdového světa tehdy začal oslovovat masy a zájem o focení rychle stoupal. Podnik zpočátku prorazil s patentovaným držákem na film, ale vedení velmi rychle došlo, že kde je film, je zapotřebí také fotoaparát. Kromě stálého vylepšování pásků tedy investovala společnost do samotných přístrojů.

První z nich šel na trh roku 1888 a byl to přelom. Dnes by ho asi novináři označili za černou labuť. Dal možnost fotit i běžným lidem, protože stál pouhých 25 dolarů, ale hlavně milovníky fotografování zbavil nutnosti řešit film. Reklamní kampaň, na níž tehdy firma prodej postavila, byla zcela pravdivá: „Vy zmáčknete tlačítko, my se postaráme o zbytek.“ Co Kodak slíbil to také dodržel, za 10 dolarů zajistil, aby z filmu v přístroji vznikly fotografie.

Byl to obří úspěch, přičemž klíčovou roli hrála strategie, kterou firma zvolila. Vsadila na to, že největší zisk bude představovat film, nikoliv samotné fotoaparáty, a tak je prodávala velmi levně. Podobně pak fungovaly třeba společnosti prodávající holítka: hlavní zisk jim nepřinášejí samotná holítka, ale vyměnitelné hlavice se žiletkou.

U Kodaku to zafungovalo na jedničku, zejména, když postupně oslovoval stále nové a větší skupiny obyvatel, kteří toužili po focení. Už roku 1900 tak přišel s prvním přístrojem určeným pro děti, který stál pouhý jeden symbolický dolar – právě tehdy se stala z focení opravdu masová záležitost. Ale firma našla také úplně nový trh: tím se staly filmové pásky použitelné v kinematografii. Pro zajímavost: protože se na výrobu fotografického materiálu potřebuje značné množství stříbra, kupovala ho společnost v obrovských kvantitách. Ve dvacátých letech dvacátého století tak byla v USA druhým největším kupujícím tohoto kovu, hned po ministerstvu financí.

Válka a byznys

Eastman dokázal svou společnost udržet nejen naživu, ale i prosperující během války. Začal totiž školit piloty letadel a další armádní experty ve focení a vyvolávání fotografického materiálu, díky čemuž pak získával i armádní zakázky v tomto oboru.

A po skončení první světové války, díky níž se USA dostaly konečně mezi světové velmoci, což jim přineslo nebývalou prosperitu, situace využil znovu: představil barevný film. Navíc společnost pronikla i do zdravotnictví. Právě na zařízení od Kodaku se totiž v USA fotily první rentgenové snímky, které zcela změnily lékařskou diagnostiku.

Firma přežila i velkou hospodářskou krizi a druhou světovou válku, během níž zcela přestala dodávat civilnímu sektoru a plně přešla na armádní dodávky – včetně například výroby granátů. Část expertů společnosti se dokonce podílela v laboratořích v Oak Ridge na projektu Manhattan, který dal světu první atomovou bombu.

Město a firma

Od začátku byla značka spojená s městem Rochester ve státě New York. Právě zde vznikaly první továrny, zde sídlilo vedení společnosti, tady se do rukou George Eastmana sbíhaly nitky moci nad prosperující firmou a vlastně i většinou tohoto průmyslového odvětví v Americe.

Jak rostl Kodak, tak stoupala prestiž tohoto města. Nutno říci, že Eastman patřil k velmi progresivním zaměstnavatelům. Desítkám tisíc svých zaměstnanců zavedl spoustu sociálních programů, převedl na ně i významnou část akcií firmy, aby měli motivaci co nejlépe pracovat, a dokonce jim v té době nabídl i něco nevídaného: invalidní důchody a penzijní plány.

Mohl si to díky svému výjimečnému postavení dovolit, ale navíc tím měnil i okolní svět. Dělníci měli u něj tak dobré podmínky, že pro ostatní zaměstnavatele v okolí bylo téměř nemožné najít zaměstnance, pokud jim nenabízeli podobné benefity.

Moderní historici sice tvrdí, že to firma Kodak dělala hlavně v obavách z odborů, ale na Rochester a jeho obyvatele to mělo každopádně pozitivní dopad.

Nové časy, nové výzvy

Společnost Kodak dokázala rychle reagovat i na digitalizaci, dokonce v ní byla, přinejmenším zpočátku, i tahounem. První digitální fotoaparát na světě představila už v roce 1973 a přes první konkurenci, jíž se stala japonská firma Fuji, stále rostly její obraty a zisky. Nejúspěšnějším rokem pro ni byl rok 1996, kdy se jí podařil obrat 16 miliard dolarů.

Reklama na Kodak z roku 1996 s hercem Jeremy Rennerem později známým například z filmové ságy Avengers:

Jenže potom se začaly na trhu objevovat malé digitální přístroje, které udělaly z filmového pásku raritu, jež brzy zmizela z povědomí lidí i pultů obchodů. A poslední ránu jí zasadily mobilní telefony, které daly každému do kapsy kvalitní fotoaparát, a zničily tak v podstatě během jedné dekády hlavní zdroj příjmů kdysi slavné firmy.

Ve svém posledním čtvrtletí společnost Kodak vykázala čistou ztrátu ve výši 26 milionů dolarů. Od konce loňského roku společnost utratila 46 milionů dolarů v hotovosti, takže jí nyní zbývá pouze 155 milionů dolarů. A současně má nyní Kodak dluhy ve výši přibližně 500 milionů dolarů.

Není to poprvé, co už málem zanikla. Již roku 2012 podala návrh na vyhlášení konkurzu, snažila se pak více rozšířit své služby: například investuje do komerčních tiskových služeb, výroby chemických technologií, ale oznámila třeba i vznik vlastní kryptoměny. Všechno marně, zisky nepřišly a plán na kryptoměnu se nakonec zastavil.

Poslední sázkou, do které nyní zaměřila poslední zbytky svého renomé i financí, je farmaceutický průmysl. V Rochesteru, který se změnil z kvetoucího města v „druhý Detroit“, jak ho označují novináři, spouští továrnu na výchozí složky pro nové léky.