Přírodní katastrofa, válečný konflikt nebo výpadek elektřiny. Nový projekt s názvem Corty má lidi naučit, jak přežít prvních dvaasedmdesát hodin. Spolupracovali na něm odborníci z řad psychologů, vyjednavačů, záchranářů a členů zásahových jednotek. Podle nich je totiž připravenost na mimořádné události nedostatečná. Ministerstvo vnitra zase chystá adaptaci finského modelu „72 hodin“, jehož součástí budou informační brožura a kampaň. Připraveny by dle resortu měly být do konce léta.

„Celé je to o tom, jak budeme náš mozek na krizi připravovat – o to lépe se v ní následně budeme chovat,“ vysvětlil jeden ze spoluzakladatelů projektu Andrej Štuk.

Základem je mít doma evakuační zavazadlo a v něm například filtr na vodu, powerbanku, nabíječku, světlo a rádio, abychom měli přístup k informacím, vyjmenoval instruktor kurzů přežití Amar Ibrahim. Důležité je zvládnout sám první tři dny. Kromě trvanlivých potravin mohou v krizi pomoci i předem vybavené boxy s jídlem, které se ohřívá nepřímo párou.

Pro přežití může být zásadní i první pomoc. Například zastavení masivního krvácení pomocí zaškrcení. Důležité je prohlédnout ránu, jestli se v ní nenachází sklo nebo střepiny. Do zranění se tak musí vrazit prst, vysvětlil zdravotnický záchranář Michal Motyčka.

„Osvěty je stále málo“

Nejen tyto rady přináší nový projekt. Celkově se zaměřuje na to, jak v krizi uvažovat a jak o ní mluvit. Zároveň je průvodcem situacemi jako může být třeba napadení v metru.

„Osvěty je stále málo. I když to tak nevypadá, tak velká část populace neví, jak se má chovat. A když přijde katastrofa, jako byly loňské povodně, tak spousta lidí prostě neví. Všechny tyto aktivity jsou dobré a důležité,“ přiblížil potřebu osvěty Martin Charvát z Úřadu vlády.

Na projektu spolupracovala i řada dalších odborníků – například z pražské záchranné služby nebo Národního ústavu duševního zdraví. Autoři projektu spolupracovali i s Českou zemědělskou univerzitou. Její vedení zmapovalo některé reálné krizové chvíle, které zažívají studenti během univerzitního života. Do budoucna by se do iniciativy měly zapojit i další instituce.

Zkušenosti těch, kteří přežili

O tom, jak těžké je reagovat v extrémních podmínkách, svědčí výpovědi lidí, kteří různým katastrofám sami čelili. Příkladem může být tornádo v jihomoravských Mikulčicích, požár v Českém Švýcarsku nebo povodně na Jesenicku.

„Vytáhla jsem holky z vany, zabalila do ručníků a běžely jsme do chodby mezi nosnými zdmi,“ vzpomíná Věra Marada Osičková, jejíž dům tornádo zasáhlo.

Podobné zkušenosti má i Alena Pačáková z Mezné na Děčínsku, která se musela evakuovat při rozsáhlém požáru. „Vezmete si doklady a základní věci, ale hlavou vám běží úplně jiné myšlenky. Bolí vás u srdce, chce se vám brečet. Nevíte – vrátím se do toho domu nebo ne?“ popsala své tehdejší pocity. Před odjezdem odpojila plyn a vrátila se zavřít okna, což zachránilo dům.

S živlem bojovala i Zdena Šteclová z Velké Kraše na Jesenicku, která čelila bleskové povodni. Před odjezdem rodina dala důležité věci do výšky na nábytek, jenže vody přiteklo nečekaně moc.

Všechny tři ženy doteď mluví o traumatické zkušenosti a shodují se, že dokud člověk krizovou situaci nezažije, dopředu neví, jak bude reagovat.

Podíl.
Exit mobile version