Devětačtyřicetiletý Jaroslav Kaimer bojuje s roztroušenou sklerózou. Nevyléčitelnou nemoc mu zjistili v době, kdy s manželkou čekali syna. Domů z nemocnice se vrátil až po synově narození. Nemoc ho posadila na invalidní vozík, s nepřízní osudu ale bojuje – dál chodí do práce, rekonstruuje dům a snaží se zabezpečit rodinu. Motivaci má tu největší – vychovat syna. Jenže potřebuje pomoc.
Jaroslav Kaimer je od pohledu statný chlapík, uvnitř ale skrývá citlivou duši. Na prvním místě je pro něj rodina – manželka Lucie a syn Jakub. O něm Jaroslav mluví jako o „vymodleném dítěti“. A není divu. S manželkou se o něj snažili několik let. A když se to povedlo a Lucie otěhotněla, překazila společné chvíle těšení Jaroslavova vážná nemoc. „Zase to ale vyšlo na poslední chvíli. S mojí nemocí už bych si dítě nepořídil. Nikdy nevíte, co s vámi bude,“ říká Jaroslav.
Lékaři mu v roce 2018 zjistili roztroušenou sklerózu, nevyléčitelné autoimunitní onemocnění, které postihuje mozek a míchu a postupně ochromuje tělo. „Celé se to seběhlo rychle během nějakých třech měsíců. Nejdřív mi začala padat noha, ztrácel jsem v ní cit a zakopával. Pak se přidaly potíže s viděním, jako bych měl na očích fólii,“ popisuje Jaroslav.
Nakonec skončil na urgentním příjmu v ostravské fakultní nemocnici a už v ní zůstal. „Byl jsem hospitalizovaný pět měsíců. Domů jsem se vrátil, až když byl Kuba na světě,“ vypráví. Manželka Lucie musela všechnu péči zvládnout sama. „Naštěstí mám hodnou ženu, zůstala při mně,“ říká.
Transplantace nemoc zastavila
Magnetická rezonance u Jaroslava odhalila velký otok na míše, který utlačoval nervy v oblasti pánve a nenávratně je poškodil. V mozku mu pak lékaři našli více než 50 ložisek nemoci. Naštěstí žádné tak velké, aby ho ještě víc paralyzovalo.
„Na škále od nuly do desítky, která popisuje postup roztroušené sklerózy, mi lékaři diagnostikovali rovnou šestý stupeň, to znamená jen velmi omezenou hybnost,“ říká Jaroslav. „Smířil jsem se s tím hned ten den. Bál jsem se rakoviny, s roztroušenou sklerózou se dá ještě žít několik let. A potom mi nabídli transplantaci kmenových buněk, což je další plus,“ vypráví.
Transplantace postup roztroušené sklerózy zastavila. Jenže škody, které už nemoc stihla napáchat, jsou nevratné. V praxi to znamená, že Jaroslav téměř nechodí. S chodítkem zvládne ujít jen zhruba sto metrů a na delší vzdálenosti už potřebuje vozík.
Přispějte Jaroslavovi na přídavný pohon k vozíku
Přispět Jaroslavovi můžete i vy zasláním libovolné částky na transparentní účet Konta Bariéry 17111444/5500, variabilní symbol 241019, nebo prostřednictvím webu nadace zde https://kontobariery.cz/chci-pomahat?vs=241019. Peníze pomohou panu Kaimerovi s pořízením přídavného pohonu k vozíku a případně i s vybudováním bezbariérové koupelny.
„Bohužel mám ještě vrozené zúžení cév, to mi lékaři zjistili asi rok před roztroušenou sklerózou. Cévy se mi ucpávají a musel jsem kvůli tomu podstoupit náročnou operaci, rozsáhlý bypass od srdce po třísla. A ta moje kombinace nemocí způsobuje, že mě nohy už po pár metrech strašně bolí,“ stýská si.
Dům poškodily povodně
Jaroslav se vyučil jako gumař – plastikář, místo toho ale strávil řadu let v sociálních službách, pracoval s handicapovanými dětmi, pomáhal lidem bez domova, seniorům, u ostravské Armády spásy poznal i svoji budoucí ženu Lucii, vystudovanou zdravotní sestru.
Foto: Jiří Zerzoň
Než onemocněl roztroušenou sklerózou, živil se jako skladník v prodejně s látkami a ve stejném podniku je stále. „Zaměstnavatel mi vyšel vstříc a mohl jsem přejít na administrativní pozici. Teď mám už jen poloviční úvazek. Víc jsem nezvládal, ale i tak jsem za to rád,“ říká.
Letos Jaroslav oslaví padesátku. Navzdory nemoci se snaží zůstat aktivní – aby byl platným manželem a tátou. A taky aby rodinu zabezpečil. Nejvíc ho teď zaměstnává rekonstrukce starého rodinného domku v Ostravě-Svinově. Ten Kaimerovi získali po rodičích, bohužel ale v katastrofálním stavu, a ten ještě loni v září podtrhla povodeň, která se Svinovem prohnala.
„Naštěstí bydlíme trochu v kopci a máme vysoké základy, takže se nám voda nedostala až do bytu, ale zaplavila jen garáž a sklep a málem kotelnu,“ popisuje Jaroslav. „Bojíme se ale, že kdyby přišla povodeň znovu, základy už další podmáčení nevydrží,“ dodává.
Kromě nutných oprav musí myslet také na budoucnost. V domě je spousta bariér, které mu znemožňují pohyb. Největší problémy má v koupelně, která je maličká a s vozíkem se do ní nevejde vůbec. A protože předělat ji na větší není možné, rozhodli se Kaimerovi novou bezbariérovou koupelnu k domu přistavět. Nejprve na ni ale musí sehnat peníze. „Rozpočet máme zhruba na 400 tisíc korun a stát nám nepřispěje. Podpořili by úpravu, ale ne stavbu nové,“ vysvětluje.
Syn je největší motivace
Jeho synu Jakubovi bude letos šest let a chystá se do školy. Doteď navštěvoval školičku na farmě. „Už od útlého dětství se tam děti starají o zvířata, prasata, kozy nebo králíky,“ popisuje Jaroslav.
„Teď už půjde do běžné školy a budeme zase řešit kroužky. Snažíme se mu dopřát, co můžeme. Aby si užil co nejhezčí dětství a vyrostl z něj slušný a poctivý kluk,“ dodává.
Foto: Jiří Zerzoň
Jakub teď s rodiči nejraději podniká výlety do přírody, navštěvuje muzea a v létě chodí na plovárnu. Rád by se po okolí rozjel i na kole. Mrzí ho, že táta nemůže s ním. „Delší výlety nebo v horším terénu jsou pro nás bohužel v mojí současné situaci nereálné,“ stýská si Jaroslav. Sám se na vozíku daleko neuveze. „Musí mě tahat manželka, jenže je takový padesátikilový střízlík. A klukovi je zase líto, když bych nešel s nimi,“ říká.
Konto Bariéry panu Jaroslavovi loni pomohlo získat nový lehký mechanický vozík, potřeboval by k němu ale ještě přídavný elektrický pohon. Ten se k vozíku jednoduše připne a udělá z něj elektrickou tříkolku. „Díky pohonu bych mohl být úplně samostatný,“ říká Jaroslav.
Potíž je v tom, že takový motor k vozíku stojí 70 tisíc korun a zdravotní pojišťovna na něj nepřispívá. Kaimerovi se dlouho snažili všechno zvládnout vlastními silami. „Na dovolenou nejezdíme. Spořím, co se dá, a všechno investuji do baráku,“ říká Jaroslav. Jenže výdaje se vrší a financí i sil ubývá. I proto se s žádostí o pomoc obrátil na Konto Bariéry a to se ho ve spolupráci s Aktuálně.cz rozhodlo podpořit společnou novoroční sbírkou.
Jak se bude Jaroslavův zdravotní stav dál vyvíjet, lze jen těžko odhadovat. Ani účinky léčby kmenovými buňkami nejsou trvalé, navíc má stále potíže s cévami. „Bohužel vím, že zlepšovat se nebudu,“ říká Jaroslav. Hlavní je pro něj ale jediná věc a na tu se soustředí. „Pan doktor mi slíbil, že syna vychovám,“ uzavírá.
Foto: Jiří Zerzoň
