„Kdo to řekl?“ Nacistům zbývalo pár hodin, v hospodě zavraždili oblíbeného učitele

Nejspíš i kvůli tomu, že se vesnice dodnes rozkládá mezi rozlehlými – a právě teď sytě zelenými – lány, hospodařilo v nevelkých Sedlištích až do roku 1948 mnoho sedláků s grunty. Jedním z nich byl i Janoškův statek.

Útulný dvůr ve stínu majestátného listnáče dodnes dýchá zdejší divokou historií pošlapanou nejdřív nacistickou okupací a pak desítkami let totalitní zlovůle. Staré pluhy, brány na vláčení pole i sbírka podkov visící na omšelé stěně ze stárnoucích prken by mohly vyprávět.

„Jasně, vyfoťte si to tady,“ odpovídá mladý muž skrz otevřené okno na pozdrav reportéra Aktuálně.cz. „Na svatbu se nechystám, ale za chvíli maturuju,“ pokračuje s úsměvem, když si dopíná poslední knoflíky bílé košile. Zkouška dospělosti jej čekala na den přesně po osmdesáti letech, kdy pár stovek metrů odtud nacisté zavraždili jeho předka – Karla Janoška.

Hospoda zmizela

Nežije už nikdo, kdo by řekl, jak a k čemu přesně došlo 2. května 1945 ve zdejším hostinci U Mojžíška. Ostatně ani tahle hospoda už několik desetiletí neexistuje. „Jsem tu od roku 1990 a to už tu nebyla,“ vypráví muž, který se představuje jako Zdeněk. Mladý zemědělec teď v místech, kde restaurace stávala, skladuje polní techniku.

Jisté je to, že tehdy šedesátiletý Karel Janošek byl v té době předčasně penzionovaným řídícím učitelem sedlišťské školy. A jako bývalý oficír rakousko-uherské armády ovládal němčinu. Narodil se v Hrabůvce u Ostravy, do Sedlišť se přiženil. Na zdejší škole učil od roku 1907, o dvanáct let později se stal řídícím a v roce 1940 odešel z funkce.

Tak dnes vypadá místo, kde 2. května 1945 nacisté zavraždili Karla Janoška. Zde stával hostinec U Mojžíška. | Foto: Ondřej Stratilík

Zbývalo už jen pár hodin, než sovětská armáda z obce nacisty vytlačí. V publikaci „Čtení o Sedlištích“ se v té souvislosti píše: „Osvobození Sedlišť proběhlo 3. a 4. května 1945. Sovětská armáda postupovala k Sedlištím od Lískovce a v noci z 2. na 3. května obsadili několik domů na dolním konci obce. Zbytek obce byl obsazen německými vojáky.“

„V podvečer 3. května dorazily sovětské posily a v ranních hodinách 4. května již byla obec Sedliště v rukou vojáků sovětské armády. V noci z 3. na 4. května se Němci pokusili o útok na Frýdek a Příbor, ale útok byl odražen a Němci museli ustupovat. (…) Při osvobozování Sedlišť padli čtyři rudoarmějci a šest Němců.“

Ony dny vylíčila reportérovi Aktuálně.cz sedlišťská rodačka Jiřina Slívová. Dodnes si pamatuje, že nejurputnější boje probíhaly za tmy. „Tu noc, kdy se střílelo, jsme byli v krytu. Ráno jsme se museli vrátit do sklepa, do krytu totiž zatékalo,“ vybavuje si těžké chvíle.

Na světle pak viděli zkázu, kterou ostřelování způsobilo. „Naše chalupa měla jen půlku střechy. Vyražené byly i dveře z chlíva, kde leželo naše tele střelené do břicha. Žilo, ale lezla z něho střeva,“ přibližuje, jak to vypadá, když vesnicí prochází válečná fronta.

Dva přiběhli do hospody

Podle zde rozšířeného příběhu vběhli ve středu 2. května, ještě než se začalo o Sedliště bojovat, do výčepu hostince U Mojžíška dva muži. Místním měli tlumočit vzkaz partyzánů. Zdejší nacistické posádce údajně řekli, že Sověti jsou blízko, a tak že se raději mají vzdát.

„Karel Janošek z dob své služby v rakouské armádě uměl řeč, a tak to Němcům, kteří přišli k Mojžíškovi, pověděl. Ti se zvedli a rychle odešli,“ popisuje starší muž, který nechce prozradit své jméno. „Jenže pak se jich k Mojžíškovi vrátilo víc a chtěli vědět, kde je ten člověk, který to řekl,“ pokračuje ve vyprávění. 

V tu chvíli se měl Karel Janošek leknout, vstát od stolu a dát se na útěk. Nacisté na nic nečekali a na utíkajícího šedesátiletého muže začali střílet -zavraždili jej. 

Normalizační publikace „Kronika osvobození Sedlišť“ vydaná v roce 1974 situaci líčí trochu jinak. Němečtí důstojníci prý 2. května dopoledne prováděli U Mojžíška kontrolu.

Jubilejní Masarykova základní škola a mateřská škola Sedliště, kterou řídil Karel Janošek. | Foto: Ondřej Stratilík

„V diskusi jim Karel Janošek vysvětloval marnost dalšího boje a žádal je, aby se vzdali. Na tuto výzvu vyvedli Karla Janoška před vchod hostince a tam jej před očima dalších občanů zastřelili.“

Byť většina místních, starých i mladých, s nimiž reportér Aktuálně.cz přímo v obci mluvil, ví, že „Němci tu na konci války zabili Janoška“, příliš připomínek už neexistuje. Jen pamětní deska na škole, pomník a rodinný hrob na hřbitově.

V kronice zdejší základní školy, kde Janošek pracoval a napomohl ve třicátých letech výstavbě budovy, dodnes stojí jeho zápis: „Dej Bůh, aby z této školy vycházela zdravá mládež k prospěchu nejen obce, ale celého československého národa.“

Němci byli ještě ve vesnici, přesto se věšely prapory

Mrtvých v Sedlištích na konci války ale mohlo být daleko víc. V souvislosti s tím, že fronta tudy procházela poměrně pomalu a bojovalo se vlastně od 2. do 4. května, došlo ještě k jedné extrémně nebezpečné situaci.

Pomník se jmény padlých během obou válek. V období holokaustu zahynula v koncentráku ještě zdejší čtyřčlenná romská rodina. | Foto: Ondřej Stratilík

„Ráno 3. května se rozšířila zpráva, že vesnice je osvobozena. Mladí kluci a chlapi – mezi nimi i můj kmotr Janek Čvanda – začali na domy vyvěšovat české prapory,“ vzpomíná Jiřina Slívová. „Chtěl ho pověsit i náš taťka, ale na vlajce jsme ještě neměli modrý klín, taťka se zlobil, mamka musela rychle šít,“ směje se dnes osmaosmdesátiletá pamětnice.

Jenže ta informace nebyla správná. Nacisté ještě pořád Sedliště drželi. České vlajky se tak zase rychle začaly schovávat. Někteří to ale před příchodem vojáků wehrmachtu nestihli a ty pak vojáci odvedli a uvěznili. Hrozilo, že stejně jako Karla Janoška také je zavraždí.

V tom okamžiku však sehrál důležitou roli zdejší pokrokový statkář a bývalý předseda osvětové Besedy sedlišťské Karel Řeha. Jeho jméno je dodnes ve vesnici velkým pojmem. S nacisty šel vyjednávat, aby zadržené muže propustili. Což se pak opravdu stalo.

Vnuk žije, mluvit ale nechce

Reportér Aktuálně.cz se pokusil spojit i s Josefem Janoškem, vnukem zavražděného Karla. Snaha však byla neúspěšná.

Sedliště jsou známé především díky dřevěnému roubenému kostelu, jenž svou podobu získal v 17. století. | Foto: Ondřej Stratilík

A nepomohl ani Roman Mokroš, místostarosta Sedlišť: „Kontaktoval jsem ho a bohužel nemá zájem o rozhovor.“

Přitom i příběh letos sedmaosmdesátiletého Josefa ilustruje, jako bolavý byl konec druhé světové války v obci Sedliště. Po nacistech totiž Janoškův statek obsadili sovětští vojáci. Skladovali tu třeba i granáty a jiné výbušniny.

Tehdy sedmiletý Josef si dle vyprávění pamětníků vzal jednu z rozbušek do dlaně, aby s ní hodil o stěnu statku, jenže ta explodovala a část pravé ruky mu utrhla. Jeho otec tak krátce poté, co přišel o svého tatínka, se musel strachovat i o život svého syna.

Protože mu všechny koně odvedli nacisté, musel si jednoho půjčit v sousedství a Josefa odvezl do frýdecké nemocnice. První pomoc mu poskytla sovětská zdravotnice.

Moravskoslezské Sedliště jsou tak další z řady obcí, jejíž příběh potvrzuje, že obrovské tragédie se mohou dít i na úplném konci války.

Sedliště osmdesát let poté, co tu nacisté zavraždili oblíbeného učitele (2. 5. 2025)