„Čína si půjčuje cizí ústa k tomu, aby o ní hovořila. Je to kvalitní komunikační strategie,“ říká marketér Jan Vrobel k tomu, jak nejen Čína ovlivňuje západní influencery, aby odlákala pozornost od skutečných problémů. Země je využívá jako tzv. white monkeys (bílé opice), aby ukázala „bezstarostný život v Číně“. Příkladem je i nedávná kauza s českým TikTokerem Janem Michálkem.
Spotlight Generace s marketérem Janem Vrobelem | Video: Michaela Lišková
Influencer vystupující jak Honzi Michálek, který má na TikToku skoro milion sledujících, v podcastu Hype-cast promluvil o tom, jak jel na pozvání do Číny natáčet videa a dostal za ně zaplaceno. Lidé na sociálních sítích video komentovali s tím, že by záběry mohly být zneužity k propagaci režimu. „Řekl bych mu, možná trošku přísně, že s největší pravděpodobností sehrál roli cvičené opičky v propagandě čínské komunistické strany,“ upozorňuje Vrobel.
Podle marketéra by se měli influenceři, kteří mají takový dosah, zajímat o to, co se bude dít s obsahem, kterému propůjčují tvář a někdo jim za to platí, a nebýt v oparu z toho, že je pro ně člověk zajímavý. „Myslím si, že se asi mladý muž nechal zlákat vidinou zajímavé dovolené a něčeho, co vnímal jako zajímavou obchodní příležitost,“ vysvětluje komunikační stratég.
Čína různými videy, jako jsou cestovní vlogy se západními influencery, odvrací pozornost od zásadních problémů. „Zmenšuje tím prostor, kde by se mohlo hovořit třeba o tom, že Čína provozuje koncentrační tábory, dlouhodobě okupuje Tibet a podobně. Funguje něco jako čínská globální vlivová síť. Ta se netýká zdaleka jen influencerů, ale i věhlasných velkých politiků, jako byl třeba Miloš Zeman,“ popisuje Vrobel.
S influencery je spojena i celá řada dalších problematických spoluprací. Vrobel tvrdí, že autentický influencer je ten, který neprovozuje žádné spolupráce. „Je poměrně dost běžné, že někteří čeští influenceři spolupracují s různým sázkařským poradenstvím. Propagují běžně psychotropní látky, které jsou v nějaké šedé zóně, jako je kratom nebo HHC,“ dodává marketér s tím, že je mnohdy publikem právě těchto influencerů neplnoletá mládež.
Na co by se měli fanoušci zaměřit, když sledují u influencerů potenciálně problematický obsah, jak ho rozeznat? Využívá ještě nějaká další země kromě Číny podobným způsobem influencery? Jak se za posledních pár let změnili influenceři a proč se zásadně liší od těch „původních“, a mohou proto být více ovlivnitelní?
