Rodačka z Liberce se snowboardingu věnuje i přesto, že rodiče původně nechtěli, aby dělala sport vrcholově.
„Rodina se tomu směje doteď. Já si to nepamatuju, ale prý jsem ve svých 14 letech prohlásila, že to je poslední olympiáda beze mě,“ vyprávěla nyní dvaadvacetiletá závodnice.
„A nakonec to vyšlo,“ vzpomínala před čtyřmi lety po debutu na OH v Pekingu na vyplněné proroctví.
Do nominace se tehdy dostala na poslední chvíli poté, co jí pomohlo přerozdělení míst Mezinárodní lyžařskou federací a odřeknutí účastnického místa ze strany Kanady.
V paralelním obřím slalomu skončila tehdy již v kvalifikaci, obsadila 23. místo s bezmála jedenáctisekundovou ztrátou na Ester Ledeckou.
Ve Světovém poháru byla zatím nejlépe druhá (slalom 2024 a obří slalom 2025) a třikrát třetí, v konečném pořadí SP byla nejlépe osmá v sezoně 2023/24 v celkovém hodnocení v paralelních disciplínách.
Její tehdy životní sezonu přitom v závěru omezovalo zranění kyčle. „Zvládla jsem odjezdit ještě zbytek sezony, ale zdaleka ne tak, jak bych chtěla,“ vzpomínala držitelka dvou bronzových medailí z juniorských světových šampionátů.
„Po sezoně jsem si došla k doktorovi a magnetická rezonance odhalila porušenou chrupavku kyčle,“ svěřila se závodnice Dukly Liberec v březnu 2024.
Dnešním ziskem olympijského zlata vyvrcholila Maděrové povedená sezona, kdy hned na začátku v SP několikrát za sebou postoupila mezi nejlepší čtyři závodnice a v Davosu 20. prosince byla v paralelním slalomu v Davosu jen těsně druhá.
Po nemoci se jí tolik nedařilo, ale 23. ledna byla v paralelním obřím slalomu v Simonhöhe třetí, první místo tehdy vybojovala Ledecká.
