Tenhle rozhovor jsme udělali před týdnem, ale zveřejnit ho můžeme až nyní. Naším respondentem je ukrajinský důstojník, který je v armádě od vypuknutí války a posledního půl roku strávil v Kurské oblasti. Přeje si zůstat v anonymitě, ale jeho jméno a jednotku redakce zná. Říkejme mu třeba Oleh.
Jak se Rusům podařilo získat na bojišti převahu?
Řekněme to tak, že těch faktorů bylo více. Jednak letectvo a klouzavé pumy (KAB-y). Když jste na pozici třeba v nějaké malé vesnici a po dobu dvou týdnů vás den co den po celý den bombardují KAB-y, tak to má vliv na morálku a na bojového ducha. A logicky to znamená ztráty. Potom začíná účinkovat početní převaha, konkrétně v množství lidí. Tedy každý den přicházejí nové a nové útoky. A pochopitelně to má vliv na linii fronty a my bohužel musíme ustupovat.
Klíčová pro zásobování byla silnice do Sudži. Jak to probíhalo?
Velmi složité, velmi složité. Mají ji pokrytou FPV drony. Takže ji dostali pod svou palebnou kontrolu, můžeme říct. Pokud jste se chtěli dostat do Sudži, museli jste jinými cestami. Každá jízda se uskutečňovala jinou cestou (terénem), kterou neznali.
Jaká je morálka ukrajinských vojáků?
Podívejte se, co se týká naší jednotky, my budeme dál bojovat, nebudeme ustupovat. Tedy morálka u mě i u našich chlapců, kteří jsou u naší jednotky, je vysoká, všichni jsme připraveni dále bojovat. Ano, teď ustupujeme, ale válka je taková – někde prorážíme my, jindy dělají průlom oni. To je logické. Ale to se týká nás – pokud vezmeme v úvahu pěchotu, přirozeně, tam morálka upadá. Když jsi pod stálým ostřelováním, pod stálými útoky, pak je to složité, velmi složité. Bavíme se s chlapci, kteří jsou bezprostředně na první linii, a i oni říkají, že je to velmi složité. Velmi těžké…, ale stejně se drží.
Jak to zvládají pěšáci v tomhle zimním počasí?
Obecně platí, že v zimě je těžké bojovat. Je chladno, vlhko, takové podmínky vás víc vyčerpávají. Musíš na sobě mít hodně oblečení. Přesuny jsou složitější. Rychle se zpotíš, zastavuješ se, ale jsi mokrý. Z toho můžeš mít omrzliny, a to velmi rychle. Samozřejmě, pokud několik dní sedíš na jednom místě, tak musíš hledat zdroj tepla, protože bez něj jednoduše nepřežiješ. To jsou velmi, velmi těžké podmínky. Plus logistika je kvůli zimě složitá. Tedy situace je násobně složitější v zákopech u pěchoty.
Sledujete celou tu situaci ohledně Donalda Trumpa, všechna ta diplomatická jednání?
Ano, samozřejmě, všichni vojáci to sledují. Všechny zajímá mezinárodní politika. Tedy co bude dál, jaké budou další kroky zemí, které nám pomáhaly. Protože bez podpory jiných států to s námi samozřejmě bude špatný. Sledujeme to, i v zákopech sedíme a díváme se na všechny zprávy.
Čekáte na příměří, nebo v něj nevěříte?
Ano, samozřejmě. Jako lidé chceme v první řadě v něco doufat, mít nějaké plány s rodinou, nežit jen jedním dnem, jak to děláme teď – když dnes, zítra, tady už nemusíš být. Chce se také trochu věřit v budoucnost. Takže ano, samozřejmě že bychom chtěli, aby byla zastavena palba, stoprocentně. Ale vzdávat se také nebudeme.
Máte ještě sílu bojovat dál? Po těch třech letech…
Síly mi stačí ještě na deset! Pokud je motivace, je i síla. Budeme bojovat dál, stoprocentně. U nás žádná únava není, pracujeme, bojujeme. Máme výsledky na bojišti a budeme to dělat dál.
Určitě, chceme zastavení palby už jen proto, že když ty tady sedíš, tak na město, z kterého pocházíš, každý den přilétají rakety. V tom městě je tvá žena, tvá dcera, rodiče – a přirozeně tě to děsí. Bojíš se o ně. Zastavení palby by všichni chtěli.
„Útok na americký tank.“ Ruská média vyjela do Kurska, aby natočila ukořistěnou techniku Ukrajinců. | Video: Aktuálně.cz/RIA Novosti
