Karel Noll byl prvním filmovým Švejkem — ČT24 — Česká televize

Když se řekne Švejk ve filmu, většině nejspíše naskočí dobrácká tvář Rudolfa Hrušínského staršího. Jako první se ale na plátně do postavy vojáka, který svou zdánlivou nablblostí poukázal na absurdnost válečné mašinerie, převtělil Karel Noll. Herec, který se narodil 4. listopadu před 145 lety, dokonce inspiroval Josefa Ladu k ilustracím Švejka.

První filmové adaptace se Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války dočkaly už pět let po vydání. Němé převyprávění protiválečné satiry Jaroslava Haška natočil v roce 1926 vlivný prvorepublikový filmař Karel Lamač. Do titulní role obsadil Karla Nolla. Ten se v kostýmu Švejka před kameru vrátil během dvacátých let ještě třikrát a humoristickou postavu si zahrál navíc i na divadelních prknech.

Herec a kabaretiér Noll byl ve své době známým představitelem lidových typů. V kočovných i kamenných divadlech jich za svůj život vytvořil desítky. U divadla, které mu učarovalo už v dětství, začínal od píky.

Jeho první štací se stal kočovný soubor Jana Košnera, ke kterému přes nesouhlas rodičů utekl a s nímž nakonec odjel do Plzně. Tam se uchytil v kamenném divadle a objevoval se také na scénách v Brně, Vídni a Praze, nikdy ale nevydržel dlouho na jednom místě.

Jedním z jeho působišť byla také Revoluční scéna Emila Artura Longena v pražském paláci Adria. Právě tam se poprvé na jevišti objevila postava vojáka Josefa Švejka v Longenově dramatizaci – a to už v době, kdy Jaroslav Hašek román teprve v ústraní v Lipnici nad Sázavou psal a na pokračování zveřejňoval. Nollovo pojetí Švejka dokonce inspirovalo Josefa Ladu k ilustracím, které dobrému vojákovi vtiskly podobu na dlouhá desetiletí.

Při zájezdovém představení v Nollově rodném Havlíčkově Brodě údajně seděl v publiku i Jaroslav Hašek. S převedením svého románu na divadelní prkna měl být spokojen, nelíbil se mu ale výkon představitele hlavní role.

Němý Švejk

Nicméně Noll zůstal Švejkem, i když se hledal představitel pro vůbec první zfilmování Haškova románu. První dva němé filmy (Dobrý voják Švejk a Švejk na frontě) natočil v roce 1926 režisér Karel Lamač. Pod režijním vedením Svatopluka Innemanna pak vzniklo ve stejném roce i třetí pokračování nazvané Švejk v ruském zajetí.

Poslední švejkovský film s Nollem v hlavní roli, Švejk v civilu, režíroval o další rok později Gustav Machatý, pozdější tvůrce lehce skandálních snímků Erotikon a Extase. S Haškovým románem a jeho pokračováním od Karla Vaňka o ruském zajetí měl ale filmový příběh společné jen jméno hlavního hrdiny.

Švejk se stal Nollovou nejslavnější rolí, ačkoliv natáčel předtím i potom, mimo jiné se objevil v adaptaci vesnického románu Karolíny Světlé Kříž u potoka nebo ve filmovém zpracování opery Prodaná nevěsta. V modernizované verzi české operní klasiky hrál dohazovače Kecala, který přicestuje spolu s ostatními vlakem do Prahy. Doboví diváci Nolla zaznamenali také ale třeba v naučném snímku o vzteklině, kde věrohodně zahrál klinické příznaky této nemoci. 

Šance, aby na celuloid zaznamenal svoje pojetí Švejka i zvukově, se ale Karel Noll nedožil. Zemřel v únoru 1928.

S Rašilovem Švejk promluvil, s Hrušínským zlidověl

A už začátkem třicátých letech lákala publikum do kin nová hraná verze Švejkových osudů, už ovšem mluvená. Do režie se pustil Martin Frič, který se shodou okolností mihl s hereckým štěkem v úplně prvním filmovém Švejkovi z roku 1926. Dokonce v epizodní dvojroli: novinového reportéra a Turka ve vazbě.

Ve Fričově snímku se ve Švejka – poprvé a naposled před kamerou – proměnil Saša Rašilov starší, sám pověstný mystifikátor a recesista. 

Na další hranou českou adaptaci čekal Švejk pak víc než dvě desetiletí, než se Haškův román rozhodl zfilmovat Karel Steklý. Příběh rozdělil do dvou titulů: Dobrý voják Švejk a Poslušně hlásím. Ideálního představitele našel v Rudolfu Hrušínském starším.

V duchu idejí padesátých let se hlavní hrdina oproti literární předloze stal bodrou „lidovou“ postavou. Steklého výborně obsazený snímek si ovšem udržuje stylovou eleganci a nadčasový protiválečný apel, které se vymykají omezujícím dobovým trendům, poznamenává Národní filmový archiv. U diváků měl každopádně nový Švejk v barvě ohlas – na první film přišlo na čtyři miliony diváků, na pokračování necelých tři a půl milionu.

Mimochodem, pozornému obecenstvu filmových adaptací neuniklo, že byť se představitel Švejka měnil, stálicí v obsazení byl Jaroslav Marvan. V některé z vedlejších rolích – strážníka, důstojníka či železničáře – se objevil ve filmech s Nollem, Rašilovem i Hrušínským. Podobně se vracela herečka Milka Balek-Brodská. Jednou jako sousedka na pavlači, jindy jako ruská carevna.

Bude další Švejk podle Slámy?

Když nepočítáme zahraniční pokusy (filmy či seriály inspirované Švejkem vznikly v Německu, Rakousku i Polsku), posledním hraným dobrým vojákem zůstává ten Rudolfa Hrušínského.

Už několik let se sice mluví o tom, že Haškův román má v hledáčku Bohdan Sláma, ovšem ten loni v rozhovoru pro Echo24 prozradil nejen to, že se hodlá vzdálit ladovskému obrazu obtloustlého vojáka s fajfkou, ale i to, že na natáčení se nedaří sehnat peníze.

Hereckou štafetu Švejka by případně mohl převzít Pavel Liška. Informace o tom, že se zvažuje právě jeho jméno, je nicméně rovněž staršího data.

Share.
Exit mobile version