V Brně přibyly další kameny zmizelých, tentokrát v Pekařské ulici 10, před domem, kde žil významný architekt židovského původu Ernst Wiesner. V Brně připomínají jeho rodinu a osobnost nejen mosazné kostky. I řada jeho funkcionalistických staveb z dvacátých let minulého století totiž patří k nejcennějším památkám města. Například Palác Morava, který teď prochází rekonstrukcí, vila Stiassni či budovy Českého rozhlasu a brněnského krematoria.

Ernst Wiesner uprchl z Brna 15. března 1939, v den nacistické okupace. Jeden z nejvýznamnějších tuzemských meziválečných architektů se ze dne na den stal uprchlíkem. Kvůli svému židovskému původu byl nucen opustit svůj domov, jak později vzpomínal, pouze s jedním oblekem, sakem a botami.

„Jeho dramatická cesta trvala třináct dnů a vedla přes Německo, kde ho dokonce zatklo gestapo, dále přes Nizozemsko a Belgii až do Velké Británie,“ přiblížil iniciátor položení kamenů a zastupitel Jihomoravského kraje Michal Doležel (TOP 09).

První dva roky života v britském exilu se pro Wiesnera nesly ve znamení značné chudoby – ocitl se bez zaměstnání. „Mezitím mu byl v Brně zabaven dům na Pekařské ulici a zbytek rodiny, otec, sestra a bratr byli deportováni do koncentračních táborů a zavražděni,“ dodal Doležel.

Výrazná stopa brněnského funkcionalismu

„Stopa, kterou po sobě Wiesner zanechal v Brně, je ale výrazná. Je autorem například památkově chráněné budovy brněnského krematoria nebo současných sídel krajského státního zastupitelství a Českého rozhlasu Brno v centru města,“ nastínil architekt Petr Pelčák.

Kromě komerčních sídel se Wiesner zabýval i návrhy vil, bytových domů nebo továrních areálů. Mezi nejznámější patří i brněnská vila Stiassni nebo Palác Morava. Právě honosný prvorepublikový palác ležící naproti brněnskému Mahenovu divadlu na Malinovského náměstí v současnosti prochází významnou rekonstrukcí.

Wiesner pracoval po skončení druhé světové války jako architekt v Londýně. Krátce se vrátil do Brna, aby po komunistickém převratu v roce 1948 opět odcestoval do Velké Británie, kde zůstal. „Zejména od devadesátých let do současnosti jej výrazně připomíná skupina architektů a kunsthistoriků, avšak jeho nucený úprk z Brna a následná emigrace zapříčinila, že je dnes nedoceněný. Wiesner se stal ze dne na den z jednoho z nejúspěšnějších architektů, který výrazně ovlivnil tvář meziválečného Brna, uprchlíkem,“ doplnil Doležel.

Další kameny budou přibývat

Právě kameny zmizelých zvané Stolpersteine osobnost Wiesnera nyní připomenou i kolemjdoucím. Mají podobu malé čtverhranné dlaždice s hranou deset centimetrů a mosaznou destičkou nesoucí informace o daném člověku. K přečtení jmen se musí člověk sklonit, čímž vzdává úctu. Iniciativu spustil v osmdesátých letech německý umělec Gunter Demnig, dnes jsou kamenů desítky tisíc po celé Evropě. V Brně jich je více než tři sta, jejich přehled lze nalézt na webu, který vznikl loni v listopadu.

Podle Doležela je nicméně současný počet kamenů jen zlomkem. „Jsou to tisíce lidí, kteří v Brně žili a nacistická okupace jejich spojení s městem přetrhala. Jsou mezi nimi významné osobnosti, odbojáři, ale i neznámí lidé. Další kameny jistě budou přibývat. Například v květnu, při příležitosti výročí konce druhé světové války, plánujeme položit asi šestnáct kamenů za rodinu Löw-Beerů v ulici Hlinky,“ dodal.

Podíl.
Exit mobile version