Jsou zdatní a motivovaní. Promluvil voják, který zajal prvního Severokorejce

Zpověď zajatých korejských vojáků na Ukrajině | Video: Reuters

Bernarda vyzpovídal list The Kyiv Independent. Ukrajinský voják prozradil, že jeho hlavním úkolem skutečně bylo získat živého severokorejského zajatce jako nezpochybnitelný důkaz angažmá KLDR ve válce.

„Věděli jsme o jejich pozici. Oblast jsme monitorovali velmi dlouho a čekali na příležitost. Podařilo se nám k nim přiblížit a zahájili jsme palbu. Oni se začali stahovat a při tom na místě zapomněli svého raněného kamaráda. Měl zranění od šrapnelů a kulek, ale jeho stav byl stabilní. Nejhůře na tom byla jeho noha. Promluvili jsme na něj, protože jsme se naučili několik základních korejských frází. Něco říkal, ale nerozuměli jsme mu. Nejtěžší bylo ho odzbrojit. Měl u sebe pušku, ale také granát. Bylo docela těžké mu granát sebrat. Ale byl to takový mladý kluk. Nepůsobil jako nějaký super zabiják. Necítili jsme k němu žádnou nenávist, spíš jsme mu chtěli pomoct. Poskytli jsme mu první pomoc a v tu chvíli začalo pálit nepřátelské dělostřelectvo. Pravděpodobně zjistili, že jsme získali zajatce a snažíme se ho odvést.“

To se ukrajinským speciálům nakonec skutečně podařilo. Bernard ještě popsal, že Severokorejci mají standardní ruskou výzbroj a výstroj, aby ruské vedení zakrylo jejich přítomnost na bojišti. Tomu odpovídá i snaha zajistit, aby nepadli ro rukou nepřítele. „Šlo o úsek fronty, kde ruské dělostřelectvo nebylo do té doby příliš aktivní. Jakmile jsme ale obsadili pozici se zajatcem, začali do nás pálit vším, co měli,“ vzpomíná Bernard.

Severokorejci jsou podle něj mladší, vycvičenější, motivovanější a fyzicky zdatnější než většina ruských vojáků, kteří jsou buď mobilizovaní záložáci, nebo často starší muži nalákaní vysokým platem a náborovým příspěvkem.  Rusové jsou také mnohem spíše připraveni se v těžké situaci vzdát než Severokorejci. „To je hlavní, co je odlišuje od Rusů – jejich motivace,“ zdůrazňuje Bernard. 

Severokorejští vojáci v Rusku pocházejí pravděpodobně všichni z 11. sboru speciálních sil „Bouře“, někteří možná z jednotek hloubkového průzkumu pod vojenskou rozvědkou. Jedenáctý sbor „Bouře“ se skládá z deseti brigád. Tři z nich se specializují na infiltraci, sabotáže a útoky na strategické cíle. Tři brigády jsou klasickou lehkou pěchotou, tedy lépe vycvičenou pěchotou schopnou rychle se pěšky pohybovat a manévrovat i v těžkém terénu bez podpory letectva a mechanizace. Poslední tři jsou výsadkové brigády. V Kurské oblasti jsou příslušníci brigád lehké pěchoty. Mají svěřený jeden úsek, kde jsou pouze oni a nemíchají se s ruskými jednotkami. Jejich potenciál však Rusové nedokážou plně využít. 

Jejich zamýšleným úkolem je infiltrovat ve válce s Jižní Koreou týlové oblasti a v utajení se pohybovat hustě zarostlým a hornatým terénem. Nyní je však ruští velitelé používají jako útočnou pěchotu v rovinatém, širokém a otevřeném terénu, kde čelí nepříteli, který díky dronům včas ví, že se blíží, a je schopen působit jim velké ztráty. Kvůli své izolaci od moderních technologií a krátké době přípravy na nasazení v poli nejsou severokorejští vojáci připraveni pohybovat se na moderním bojišti plném dronů.

Podle Bernarda se ovšem rychle učí a využívají své vynikající střelecké schopnosti k sestřelování rychle letících dronů, v čemž mají větší úspěch než Rusové. Své zkušenosti navíc rychle integrují do severokorejské vojenské doktríny. Pchjongjang už zahájil výrobu kopií úspěšných ruských sebevražedných dronů Lancet a začal drony začleňovat do svých jednotek.

Nasazení sil KLDR pochopitelně přitahuje pozornost Jižní Koreje. Oba státy jsou spolu technicky stále ve válečném stavu (po Korejské válce bylo v roce 1953 uzavřeno pouze příměří, nikoliv mír). Návrh na vyslání jihokorejské vojenské poradní mise na Ukrajinu ale spadl kvůli nedávnému nepovedenému pokusu prezidenta Jun Sok-jola o puč pod stůl. Jihokorejská zpravodajská služba je přesto podle zpráv jihokorejských médií v úzkém kontaktu s ukrajinskými zpravodajskými službami.