Třicet motocyklů, desítky příběhů a jeden výjimečný konstruktér. Výstava v Národním technickém muzeu představuje Böhmerland–Čechie, nejdelší sériově vyráběné motocykly na světě, a odkrývá zajímavé a pro mnohé možná málo známé osudy tvůrce, který se nebál být jiný – a to téměř ve všem.
„Byl pozoruhodný a výjimečný v mnoha ohledech,“ začíná své vyprávění historik a především ředitel Státního okresního archivu v Děčíně Jan Němec, kterému okolí neřekne jinak než Hans.
„A jeho osobnost se ostatně projevila i v tom, jaké motocykly navrhoval. Nekonformní jak technicky, tak především i vizuálně. A stejní byli i jeho zákazníci – na Böhmerlandech jezdili často lidé velmi originální a nekonvenční,“ dodává ke konstruktérovi Albinu Hugo Liebischovi, který před sto lety spustil výrobu těchto jedinečných strojů v Šluknovském výběžku, konkrétně nejdříve v Krásné Lípě (Schönlinde), později v Kunraticích, a které si později získaly titul „nejdelší sériové motorky světa“.
Výstava motocyklů Böhmerland-Čechie v Národním technickém muzeu je přehlídkou technické originality, ale také setkáním s pozoruhodnými osudy. Připomene totiž jinou osobnost, která zásadně pomohla Liebischovi výrobu svých strojů rozběhnout. Nejenom konstruktér Albín Hugo Liebisch, ale také průmyslník Alfred Hielle patřili k osobnostem, které neměly ambici zapadnout. A které jejich láska k technice na čas spojila.
Hielle, s jehož jménem se Krásná Lípa často spojuje, podle historika Jana Němce místního původu přitom nebyl. „Je to spíš náhoda. Narodil se v Žerardově, kde byl jeho otec podílníkem textilky Hielle a Dietrich. Do Krásné Lípy přišli až později, když si rodina postavila honosné sídlo,“ vysvětluje Němec.
Zásadní stopu v místě zanechala Hielleho matka. Milovala květiny a nechala u vily vybudovat rozsáhlé skleníky pro palmy a exotické rostliny. Ty se později staly improvizovaným zázemím pro výrobu motocyklů. „Kdyby věděla, že se v těch sklenících jednou budou stavět motocykly, asi by z toho nadšená nebyla,“ poznamenává s humorem Němec.
Hielle nebyl jen nadšenec – byl i finančně zapojený do automobilového světa. Ve Štrasburku spolupracoval s firmami Matisse a Bugatti, investoval do jejich začátků peníze rodinné průmyslnické větve.
„Nevkládal do toho svoje peníze, ale prostředky strýce Karla Dietricha, který měl hlavní slovo ve firmě,“ doplňuje Němec. V zmíněných sklenících tak nevznikaly jen Čechie, ale také se tu kompletovaly vozy Bugatti, které sem Hielle dopravoval od Ettoreho. „Historie Liebischových motocyklů se tak začala psát mezi bugatkami. Oba konstruktéři si vyvíjeli i vlastní specifické šrouby,“ popisuje v klnize Čechie-Böhmerland Zoltán Szabó.
Albin Hugo Liebisch s Hiellem sdílel nejen zájem o mechaniku, ale i povahu. Jak se potkali, není jisté – historik Hans Němec uvádí tři možné cesty. Mohli se seznámit už před válkou na motoristických závodech, jako byla Herkomerova jízda či Jízda prince Jindřicha, kde se oba pohybovali.
Nebo během války, kdy Hielle působil jako instruktor pro armádní řidiče v Hornu, kde učil údržbu i řízení vojenské techniky. Třetí stopa vede přes rodinu – Liebischův otec Emil byl zahradníkem právě u Hielleho.
„Těch možností je víc, ale jisté je, že když se potkali, slovo dalo slovo a byli z podobného těsta. Důvěřovali si. Nezdráhali se experimentovat. Byli to srdcaři a… mimo jiné také sukničkáři,“ shrnuje vtipně Němec možná méně známé střípky z osobních životů obou výjimečných osobností, které jsou s Krásnou Lípou spojené.
Liebisch projektoval motocykly, které byly vším, jen ne konvenční. Jeho stroje byly dlouhé, odvážné, stavěné jinak než většina tehdejší produkce. A stejně nekonvenční byli i jeho zákazníci. „Když s tím jel někdo z Rumburka do Prahy, lidé se tomu smáli. Bylo to něco, co na silnici působilo opravdu jinak,“ říká Němec.
Zatímco jeho Böhmerlandy vzbuzovaly údiv i pobavení, trh ovládaly úplně jiné stroje. Nejprodávanější byly motocykly DKW. Československé Laurin & Klement (Slavia) už v té době motocykly nevyráběly a domácí scéna byla spíše roztříštěná mezi menší značky jako Premier v Chebu nebo Orion.
Skutečnou sílu ale měly dovozové motocykly – nejvíc anglické Ariel a BSA, populární byly i Indian nebo Panther. V tomto prostředí působily Liebischovy stroje jako z jiného světa.
Liebischova touha dělat věci po svém nebyla pouhým estetickým gestem. Promítala se do konstrukce, komfortu i fungování jeho strojů, které testoval i v drsných alpských podmínkách. Své motocykly pojmenovával podle náročných horských tras, které úspěšně zdolaly – Alpský či Svatobernardský. Jeho přístup byl technicky progresivní a do budoucna inspirativní.
„Z těchto cest si pořizoval snímky, které pak později používal v propagačních materiálech. Troufám si říci, že žádná jiná značka v té době neměla právě tak rozsáhlé a propracované reklamní podklady, je opravdu zajímavé je studovat,“ dodává Hans Němec.
Válka a následný odsun ale Liebischovu dráhu přerušily. Zaprvé mu velmi uškodilo to, že motocykly prodával na splátky, ale mladí muži, kteří narukovali, mu za zboží přestali platit. „A tak byl v podstatě donucen k válečné produkci a spolupráci s Němci, což se mu pak samozřejmě vrátilo. Například tím, že byl po roce 1945 potupně zbit,“ dodává Němec. Byl také převezen do internačního tábora.
Po válce odešel do Pasova, kde se ještě pokusil výrobu oživit, sériová produkce se už ale nerozběhla. Firma zanikla, ale kult stroje přežil – i díky sběratelům, muzeím a klubu Böhmerland-Čechie, který od roku 1999 každoročně pořádá sraz majitelů v Krásné Lípě a mapuje dochované motocykly, kterých je dle odhadů asi 70, po celém světě.
Na výstavě v Národním technickém muzeu je k vidění 30 motocyklů značky Böhmerland-Čechie a jeden stroj příbuzné severočeské značky Bekamo. Mezi nejcennější exponáty patří například berlínský policejní motocykl z roku 1935. Nechybí ani muzejní provozní stroj, který NTM získalo už v roce 1963 a který je dodnes schopný provozu.
„Není moc krásný, ale stačí základní údržba a pořád jezdí. To je nejlepší důkaz tehdejší poctivé řemeslné práce,“ dodává kurátor výstavy Arnošt Nezmeškal, navíc vášnivý milovník motocyklů této značky, který sraz v Krásné Lípě ostatně v posledních letech pořádá.
„Mám velkou radost, že se nám podařilo tuto výstavu k oslavě 100 let od začátku výroby dát dohromady. Ale nejen proto, že tu máme tolik strojů, které pro laiky vypadají vlastně stejně, ale především jsem rád za texty, které nám Hanz Němec k výstavě napsal,“ dodává Nezmeškal. Ten na tiskové konferenci vtipně poznamenal, že výstava tolika Böhmerlandů „jsou orgie“. V minulosti nebylo této značce věnováno v žádném muzeu na světě tolik prostoru.
Příběh Liebische je víc než historie jedné značky. Je to svědectví o době, kdy technické nadšení ještě nemělo hranice, kdy improvizované dílny vznikaly ve sklenících pro palmy a kdy se stavěly stroje, na které lidé na ulici koukali s nechápavým úsměvem, a které dodnes fascinují svou originalitou.
Výstava „Böhmerland nebo Čechie. Nejdelší motocykl na světě“ se v Národním technickém muzeu otevřela 7. listopadu a potrvá do 22. března příštího roku.
