Ve světě rostoucích krizí, válečných konfliktů a nepokojů nemohou nikam utéct. Jsou to právě děti, které často využívají jako malé vojáky nebo živé štíty. Stávají se oběťmi sexuálního násilí nebo terčem únosců. Podle humanitární organizace Save The Children v konfliktních a válečných zónách nyní žije více dětí než kdykoli za posledních dvacet let, rovněž je více dětských uprchlíků.
„Děti zažívající válku často prožívají strach a velkou nejistotu, vytrácí se jim představa bezpečného světa,“ říká psychiatrička a terapeutka Kateřina Duchoňová z Centra Locika.
Menší děti mohou podle ní projevovat neklid, snadno se rozruší, vylekají se třeba i při nepatrných podnětech, někdy mohou být naopak zamrzlé, klidné, neprojevují emoce. Také starší děti mohou kvůli traumatu z války pociťovat úzkost i vnitřní neklid a mít deprese. „Mohou mít v důsledku toho tendence se sebepoškozovat, užívat návykové látky, uvažovat nad ukončením života nebo se o to i pokusit,“ dodává terapeutka. Někdy se potíže projeví i ve formě psychosomatických potíží, třeba v častých bolestech hlavy nebo břicha.
Kvůli válečným konfliktům na celém světě děti často čelí ztrátě blízkých vztahů, jejich příbuzní bojují na frontě nebo se stěhují do bezpečnějších oblastí, stejně tak se stěhují i jejich kamarádi. Duchoňová v této souvislosti také upozorňuje na to, že i děti někdy pobývají delší dobu v krytech, kvůli bombardování a sirénám nemají ani možnost kvalitního spánku.
Adaptační potíže
„Pokud se děti kvůli válce stěhují se svými rodinami do jiných zemí, tak mohou prožívat smutek po zbytku rodiny nebo po svých kamarádech, po domácích zvířatech, po domově, na který byly zvyklé, jsou vystaveny různým adaptačním potížím, někdy čelí nepřijetí nebo šikaně kvůli své odlišnosti, nepochopení svých prožitků, mívají potíže s domluvou, čelí vysokým nárokům na integraci do nového prostředí a často i nejisté budoucnosti. Nevědí, jestli se rodina nebude chtít časem vrátit nebo třeba putovat ještě jinam,“ vysvětluje dále psychiatrička.
Někdy se stává, že děti a stejně tak i dospělí díky psychologickým obranným mechanismům podle Duchoňové dlouho nepociťují žádné výraznější potíže, ty se ale mohou projevit až s odstupem let.
Závažnost potíží závisí podle terapeutky ale i na celkovém vývoji osobnosti dítěte, na tom, jestli vyrůstá ve stabilních podmínkách v rodině a dostává se mu lásky a péče od jeho nejbližších. „Pro řadu kultur je důležitá i spiritualita, která jim může pomoci překonávat těžké překážky,“ dodává Duchoňová.
Míra zranitelnosti je u každého dítěte a stejně tak i dospělého jiná. Důležitá je podle terapeutky vhodně zacílená a citlivá pomoc a stejně tak bezpečné a podpůrné prostředí. „Potom je možné projít i těmi nejtěžšími traumaty, žít naplněný život a nepředávat zátěž dalším generacím,“ doplnila.
Dětem zasaženým válkou mohou pomoci jejich blízcí tím, že jim budou naslouchat, komunikovat s nimi, budou otevření a vnímaví k jejich prožívání, budou je brát vážně. „Může pomoci dodržovat zažité drobné každodenní rituály, které pomáhají udržet kontinuitu života. Třeba společné obědy, večeře, pití čaje, povídání, zpívání, hraní her, slavení svátků a rodinných výročí, v některých rodinách třeba i modlitby nebo návštěvy náboženských obřadů,“ popisuje Duchoňová.
Pro děti, které přicházejí z válečných oblastí do jiných zemí, platí totéž. Lidé z majoritní společnosti by k nim měli podle psychiatričky přistupovat s otevřeností a respektem, snažit se pro ně vytvořit bezpečné prostředí a prostor ke sdílení jejich prožitků a potřeb, ale v žádném případě je nenutit k vyprávění o traumatických zážitcích a doptávat se na jejich detaily, to by mohlo vést k retraumatizaci.
„Šeptali a nemohli spát“
Také řada médií o traumatech dětí, které zažily ozbrojený konflikt, neustále informuje. Například The Wall Street Journal v této souvislosti psal o izraelských dětech osvobozených ze zajetí teroristického hnutí Hamás. Lékaři v telavivské nemocnici sledovali skupinu hrajících si dětí a hledali stopy po tom, co prožily během sedmi týdnů, kdy je palestinští ozbrojenci drželi jako rukojmí. Děti propuštěné z Pásma Gazy podle doktorů mluvily šeptem, trpěly nespavostí a v některých případech vývojově zaostávaly.
Jedna dívka začala například napodobovat muže, kteří ji drželi v zajetí v Pásmu Gazy: „Buď zticha! Sedni si! Nedělej žádný hluk!“ nařídila podle lékaře jinému dítěti v arabštině. Tato scénka podle deníku naznačuje, jakým utrpením prošlo 39 dětí, které Hamás a další palestinští ozbrojenci zajali a které byly až na dvě propuštěny. Lékaři uvedli, že po fyzické stránce byly relativně nezraněné. Psychické jizvy však mohou být podle odborníků mnohem hlubší.
Co však mnohé z lékařů zarazilo nejvíce, bylo ticho. Mnoho dětí šeptalo. Postupně sebraly odvahu a zeptaly se, zda se mohou podívat z okna nebo otevřít dveře, popsala deníku Efrat Bronová-Harlevová, výkonná ředitelka Schneiderova dětského lékařského centra, kde bylo ošetřeno mnoho z rukojmí. Některým z nich trvalo déle než den, než se dokázaly usmát.
Lékaři hned nepochopili, proč mají některé děti problémy se spánkem. Teprve když jim ostatní rukojmí popsali, jak únosci dávali dětem benzodiazepiny a další léky, aby je ztišili a navodili spánek, pochopili, že si děti na prášky na spaní zvykly.
Na Ukrajině napadené Ruskem pak vyrůstá ztracená generace dětí, jejichž životy jsou nenávratně poznamenány válečnou realitou v podobě pravidelných poplachů a ostřelování. Řada dětí se musí navíc vyrovnat s odchodem otců na frontu i se smrtí blízkých, což si vybírá svou daň. Podle organizace Save the Children 43 procent ukrajinských dětí trpí úzkostmi nebo strachem.
Vytvoř si svou origami holubici
Zvláštní zástupkyně generálního tajemníka OSN pro děti a ozbrojené konflikty Virginia Gambaová zahájila v této souvislosti letos na jaře novou celosvětovou kampaň s názvem „Prove It Matters“ (Dokaž, že na tom záleží), která vyzývá k naléhavé potřebě dodržovat Úmluvu o právech dítěte (CRC) a zajistit, aby byly hlasy dětí vyslyšeny.
Kampaň naléhá na členské státy – zejména ty, které jsou v agendě nazvané děti a ozbrojené konflikty – aby veřejně potvrdily svůj závazek vůči Úmluvě o právech dítěte a podnikly okamžité kroky k ochraně základních práv dětí na život, zdraví, vzdělání a bezpečnost.
Vyzývá také děti po celém světě, zejména ty, které jsou postiženy konfliktem, aby se zapojily do symbolické iniciativy a vytvořily origami holubice, díky kterým mohou sdílet své poselství světu. Sbírka papírových holubic potrvá po celý rok, vytvoří se z ní pak kolektivní umělecké dílo, které bude v roce 2026 vystaveno v Organizaci spojených národů v New Yorku. Více informací o kampani lidé najdou na stránkách ProveItMattersNow.com.
Z výroční zprávy generálního tajemníka OSN o dětech a ozbrojených konfliktech vyplývá, že jen v roce 2023 bylo zabito nebo zmrzačeno celkem 11 649 dětí. Ve většině případů za to mohla výbušná munice.
Celkem 8655 dětí bylo podle zprávy naverbováno a 4356 bylo uneseno, přičemž nejvyšší počet případů zjistila OSN v Demokratické republice Kongo, Somálsku a Nigérii. Téměř třicet procent obětí byly dívky.
Zpráva také informuje o dětských obětech sexuálního násilí, kterých bylo 1470. Sexuální násilí v konfliktech je nejvíce podceňovaným závažným porušením práv dívek i chlapců kvůli stigmatizaci a nedostatku právní ochrany, upozornila OSN. Více než devadesát procent sexuálního násilí se týkalo dívek.
OSN rovněž zjistila, že odepření humanitární pomoci nastalo v 5205 případech. Od roku 2022 do roku 2023 se tento problém zvýšil o více než 32 procent, což se často shoduje s eskalací dalších závažných porušení.
Od roku 2021, kdy byla přijata rezoluce Rady bezpečnosti 2601 (odsuzující vojenské útoky proti školám, školákům a učitelům), do roku 2023 vzrostl i počet útoků na školy o téměř šedesát procent.
Valné shromáždění Organizace spojených národů vyhlásilo Mezinárodní den dětí, které se staly obětí agrese, v roce 1982 jako reakci na tragédii izraelského náletu na Bejrút a řadu dalších osad v Libanonu. Připadá na 4. červen a připomíná, že mnoho válečných konfliktů po celém světě má negativní vliv na ty nejmenší, kteří za války a násilí ani nemohou.
