Základní škola Radlická v páté pražské části působí jako klasická škola. Učebny plné dětí, přátelský pedagogický sbor, čisté chodby, teplé obědy. Za tím vším stojí tým lidí – školník, hospodářka, vedoucí jídelny, recepční, kuchařky či uklízečky. Bez nich by se školní den nerozjel. Přitom právě jich se týká nejistota panující kolem financování nepedagogických pracovníků.
„Ve chvíli, kdy se přestanou věci řešit pod jednou střechou, ztrácí to tah na branku,“ zdůrazňuje ve sborovně ředitel školy Dalibor Neckář. „Dneska můžu jít do kuchyně, podívat se, co se děje, zeptat se na provoz. Když se to přesune pod městskou část a začne se všechno řešit přes úředníky, ztratí se flexibilita. A o tu tady jde,“ vysvětluje pro Aktuálně.cz.
V době, kdy se zvažují změny ve financování nepedagogických pracovníků, se podle ředitele Neckáře naplno ukazuje, jak zásadní roli tito lidé hrají v provozu školy. A jak křehký je systém závislý na dobré vůli a vzájemné spolupráci.
Ve sněmovně je nyní před ukončením třetího čtení návrh novely na změny financování regionálního školství, tedy základních, mateřských a středních škol. Nabýt účinnosti má od ledna 2026 a počítá s tím, že kraje a obce pak budou platit ve školách uklízečky, kuchařky, školníky a účetní. Peníze na ně budou dostávat v navýšeném Rozpočtovém určení daní (RUD). Řada měst a obcí však dlouhodobě tvrdí, že to má zůstat v gesci ministerstva školství.
„Člověk musí vědět, komu zavolat“
Miloš Kadlečík je na ZŠ Radlická teprve krátce, s prací školníka však má letité zkušenosti. „Dřív si každý myslel, že školník je tím, kdo zazvoní, otevře šatnu a přitluče poličku. Dneska je to správce budovy v plném rozsahu, včetně hlídání objektu. Dohlížím na revize, řeším havárie, objednávám firmy, kontroluju jejich práci, hlídám termíny dodání servisních služeb. Práce je ohromné množství. Mám na starosti základní a dvě mateřské školy a k tomu omezený rozpočet,“ vypráví Aktuálně.cz o náplni své práce Kadlečík. „Člověk musí vědět, komu zavolat, co objednat, jak nastavit smlouvu. A když se něco pokazí, musí se to vyřešit okamžitě,“ dodává.
Školník Miloš Kadlečík | Foto: Jakub Bronec
Na otázku, co by se změnilo, pokud by financování přešlo čistě pod městskou část, odpovídá: „Bojím se, že nás přestanou vnímat jako součást týmu. Tady mě vedení zná, ví, co dělám, občas i ocení. Ale na úřadě? Tam se člověk stane položkou v rozpočtu.“ Vedle obav pramenících z nejistoty financování a vedení ho trápí ještě jiná zásadní věc: „Práce školníka je od nepaměti spojená s užívání školnického bytu. To byl koneckonců důvod, proč jsem změnil své působiště. Byt na minulé škole byl prostě nevyhovující a obec mi v něm neustále zvedala nájem. Pokud v tomhle nebude tady jasno, tak končím. Neměl bych důvod zůstávat – a to jsem srdcař,“ komentuje Kadlečík.
Stát komunikuje zmateně
Podle ředitele školy tkví zásadní problém ve zmatené komunikaci státu. „Změna se plánuje, ale nikdo nám přesně neřekl, jak to bude vypadat. Máme nějaké obecné informace z médií, účastnili jsme se online diskusí, ale praktické detaily chybějí. A zatím to vypadá, že s nepedagogy se o tom nemluvilo vůbec,“ vypočítal Neckář.
Zatímco pedagogové zůstávají pod státní správou, provozní zaměstnanci mají přejít pod zřizovatele – tedy v případě ZŠ Radlická pod městskou část Prahy 5. „Mně je vlastně jedno, odkud peníze přijdou. Ale co když pak zřizovatel rozhodne, že školu podpoří méně, protože chce investovat do parků či do oprav silnic,“ říká ředitel s tím, že i to zavdává k další hojně zmiňované obavě – podle Neckáře hrozí prohloubení rozdílů mezi školami. A to jak co se týče různých částí republiky, tak i v rámci jedné městské části.
Pokud má být kvalita a rozsah školního provozu závislý na konkrétním zřizovateli, může se potenciálně stát, že školy v menších obcích či pod méně zainteresovaným vedením nedostanou tytéž možnosti jako jejich kolegové ze škol podporovaných aktivními radnicemi.
„Některá škola bude mít 3D tiskárny a roboty, zatímco jiná nebude mít ani dost kvalitní techniky, aby učitelé zvládli online výuku či evidenci v systému. A přitom to nebude jejich vina – jen nebudou mít na své straně nikoho, kdo by to zaplatil. Obec bude chtít šetřit a ve svém důsledku na to doplatí školáci. To je nespravedlnost, která se nenápadně skrývá v tabulkách,“ upozorňuje ředitel.
A ve výčtu kritických prvků chystané změny pokračuje. „Chápu, že zřizovatel chce mít vyšší míru kontroly nad tím, koho platí a jak. Jenže tím vznikne tlak na vedení školy. Někdo může říct – tuhle školu chceme podporovat, tuhle ne. A to už není jen otázka peněz, ale i autonomie.“ Příkladem je podle ředitele ZŠ Radlická třeba školní IT správce.
„Nyní ho platíme z provozního rozpočtu. Pomáhá učitelům ve výuce nastavovat techniku, připravuje zařízení pro děti. Pokud však zřizovatel řekne, že už ho nechce platit, protože máme externí firmu, tak o toho člověka přijdeme. Jenže firma vám nepomůže čtyřikrát denně. Interní kolega ano,“ přibližuje ředitel.
Ředitel školy Dalibor Neckář | Foto: Jakub Bronec
„Úředník naši kuchyni nezná“
Ve školní kuchyni začíná provoz už před šestou hodinou ranní. Dlouho předtím, než do školy dorazí první žáci. Bodrá vedoucí jídelny Monika Rudolfová má malou kancelář hned vedle kuchyně. „O financování si můžeme promluvit, ale žádné focení, já na tohle moc nejsem,“ varuje reportéra Aktuálně.cz. V této škole má vedoucí kuchyně na starosti téměř vše, co souvisí s přípravou jídel pro školáky: koordinaci kuchařek, evidenci absencí na pracovišti i ochutnávání pokrmů.
Změnu financování sleduje s obavou. „Ředitel sem chodí každý týden, ví, co a jak děláme. Když je problém, řešíme ho hned. Ale když bude muset jít všechno přes úředníka na obci? To je jiný svět. Ten neví, co se děje v kuchyni,“ říká vedoucí jídelny Rudolfová. Ona ani její kolegové si neumí představit, že by se z provozní spolupráce „pod jednou střechou“ najednou stala věc administrativního přeposílání žádostí na městské části, úředníky či kraj.
A to se netýká jen vaření. „Řešíme nedoplatky od rodičů, faktury, vyúčtování, komunikaci s dodavateli. Je to každodenní logistika a ekonomika. Každý týden skládáme jídelníček podle skladových zásob, akcí a cen. Jednou dražší ryba, druhý den levnější nudle s mákem. Jinak se do finančních limitů nevejdeme. Je to peklo a tohle budu možná vysvětlovat nějakému úředníkovi na obci,“ líčí vedoucí jídelny.
Ředitel školy to vnímá do určité míry podobně. „Mně jde o to, jakou budu mít svobodu pohybu s penězi pro nepedagogy, pokud vůbec nějakou budu mít. Vidíme se nejméně jednou týdně a já přesně vím, jaká je situace v jídelně a co je potřeba zafinancovat,“ přitakává ředitel školy slovům vedoucí školní jídelny.
Učitelská platforma ve své nedávné tiskové zprávě na adresu chystané novely uvedla, že školy budou muset dorovnávat platy uklízeček či školníků z peněz určených na odměny učitelů. Zástupci škol potvrzují, že už dnes musejí ředitelé dorovnávat platy nepedagogů z peněz určených pro pedagogy. „To dlouhodobě narušuje atmosféru ve školách,“ uvádí platforma.
Agenda, která se nevejde do tabulek
„Byla jsem po nástupu v šoku. Věděla jsem, že ta práce je různorodá, ale netušila jsem, jak široký záběr to má. Mám na starosti provoz – tedy školníka, uklízečky, finance, inventarizace, objednávky, ale i každodenní drobnosti, které se musí vyřešit hned a nic nepočká,“ popisuje Aktuálně.cz Karolína Brožková, co obnáší post hospodářky školy.
Hospodářka školy Karolína Brožková | Foto: Jakub Bronec
Na nedávném školení slyšela, že jsou „holky pro všechno“. S takovým tvrzením souhlasí. „Lidé si často myslí, že jen sedím v kanceláři a dělám faktury. Jenže ono to jde od organizace provozních věcí až po řešení problémů s dětmi. Jsem ráda, že tu máme dobrý kolektiv, jinak by se to dělat nedalo.“
A jak vidí změny, ke kterým se schyluje v souvislosti s financováním provozu škol? „Pracuji na plný úvazek, v rámci tabulkového platu. To je realita státního školství. Ale mám možnost odměn, které řeší vedení školy, a to denně může sledovat, jak se své práci věnuji – a podle toho mě hodnotit. Když se to převelí jinam, tak nevím…,“ líčí hospodářka.
Ticho z ministerstva a čekání na pokyny
Všichni oslovení žehrají na informační mlhu, která okolo hrazení výplat nepedagogických pracovníků panuje, informace se podle svých slov dozvídají z doslechu či z médií.
„Všichni čekají, co bude. Možná ta změna nastane od ledna 2026. Možná ne. Ale nikdo to oficiálně nepotvrdil,“ říká ředitel ZŠ Radlická Neckář. Hospodářka školy Brožková k tomu dodává: „Mně zatím nikdo nic neřekl. Takže nevím, jestli a jak se mě to dotkne.“
Zatímco změna má podle vlády přinést logičtější strukturu – stát platí učitele, zřizovatel provoz -, praktické dopady zůstávají nejasné. Jak upozornila mluvčí ministerstva školství Veronika Lucká Loosová, financování bude zajištěno až po dokončení celého legislativního procesu.
Na závěr své březnové schůze se k otázce financování nepedagogických pracovníků vyjádřil také Senát. Podle jeho usnesení je tento systém dlouhodobě vedený bez jasné vize a bez ohledu na změny v organizaci vzdělávacího procesu. Senátoři zdůraznili, že jakékoliv úpravy v této oblasti musejí probíhat ve shodě se zřizovateli škol, tedy s obcemi a kraji. A zdůraznili, že zásadní podmínkou pro převedení odpovědnosti za mzdy nepedagogických pracovníků na tyto zřizovatele je zajištění odpovídajících příjmů z daňových výnosů, které by jim takový krok umožnily.
