Vděčnost za léčbu, pomoc medicíně nebo finanční důvody. Zájem o darování těla vědě roste. Poskytnout své ostatky k výuce se už v Česku rozhodlo více než patnáct tisíc lidí. Na osmi tuzemských lékařských fakultách loni přibylo přes 1500 smluv s novými dárci. Podle přednosty Anatomického ústavu 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy (UK) Ondřeje Naňky je většina z nich starší 70 let. K darování těla se ale čím dál častěji rozhodují i mladí lidé, třeba středoškoláci.
„Jsem pro to rozhodnutá už někdy od gymnázia, když nám učitelka biologie posílala na prohlédnutí lidské kosti při výuce anatomie. Došlo mi, že přesně nějakým takovým způsobem chci být užitečná i po smrti. Pro učitele byla vzácnost, že mají lidské kosti, a dokonce i lebku! Přišlo mi, že je škoda těla pálit, když se na nich můžou děti učit,“ popsala ČT svou motivaci pro darování těla vědkyně Adéla Šimková.
Podle osmi oslovených lékařských fakult už se takto rozhodlo poskytnout své tělo po smrti k výukovým a vědeckým účelům téměř 15 400 lidí v Česku. Největší počet smluv s dárci uzavřela 1. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy, která jich eviduje kolem šesti tisíc. Počet nových dárců je podle Naňky meziročně stabilní, a to kolem dvou set.
Přes tři tisíce smluv má pak v registru brněnská Lékařská fakulta Masarykovy univerzity (MUNI). Podle tamního přednosty Anatomického ústavu Marka Joukala loni s dárci podepsali přes čtyři sta nových smluv. „Pro ilustraci v roce 2020 bylo uzavřeno 97 smluv a v loňském roce 409 smluv,” dodává. Hlavní příčinou nárůstu je podle něj větší povědomí veřejnosti o této možnosti.
Zájmu o dárcovství pomáhá medializace
Rostoucí zájem o darování těla v posledních letech pozoruje také přednosta Ústavu anatomie 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy David Kachlík. „Do roku 2022 jsme uzavírali přibližně 250 až 280 smluv ročně. Prvních 500 dárců uzavřelo smlouvu s 2. LF UK už v roce 2023, a tento trend se nám daří udržet,“ poznamenal.
Přes tisíc registrovaných dárců mají také v anatomických ústavech lékařských fakult v Hradci Králové, Ostravě nebo Olomouci. Všechny se shodují, že loni zaznamenaly nárůst uzavřených dárcovských smluv. „Důvodů je více. Možnost sepsání ‚Písemného souhlasu k poskytnutí těla pro účely vědy a výzkumu‘ byla medializovaná – příspěvek v televizi, informace v rádiu, případně na webových stránkách menších měst a podobně,“ říká sekretářka Ústavu normální anatomie Dita Raiskubová. Navíc podle ní loni zřídili na olomouckém hřbitově pietní místo pro dárce těl.
Více těl pro ověřování nových medicínských postupů
Pro většinu lékařských fakult jsou současné počty dárců dostatečné. Na 2. Lékařské fakultě UK mají podle přednosty Kachlíka dostatek dárců pro výuku vysokoškolských studentů, uvítali by ale nové pro postgraduální výuku, experimentální operace nebo ověřování nových medicínských postupů. Větší počet dárců by ocenili také na 1. Lékařské fakultě, zde ale podle přednosty Naňky naráží na prostorové a finanční limity.
Největší procento lidí, které smlouvy podepisují, je v důchodovém věku. „Dárci se rekrutují ve věku od cca 25 do 80 let, kdy nejvíce dárců je ve skupině 60+ let,” popisuje vedoucí Ústavu anatomie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni Omid Moztarzadeh. Podle Naňky už ale nejsou úplnou výjimkou i výrazně mladší lidé. „Přibývá dárců, kteří studují na středních školách,” potvrzuje i Marek Joukal z LF MUNI.
Vděk či pomoc vědě
Snaha být prospěšní i po smrti a vrátit medicíně to, co sami dostali – ať už šlo o záchranu života, nebo jeho výrazné zlepšení. To označuje Naňka za nejčastější důvody lidí pro podpis dárcovské smlouvy. „Darování svého těla berou jako splátku za to, jak jim lékařská věda pomohla,“ podotkl.
Mezi motivy k darování se podle přednosty Ústavu anatomie 2. LF UK Davida Kachlíka objevuje i přání udělat poslední dobrý skutek nebo zkušenost s těžkou nemocí, která v dárcích posílila potřebu přispět k výuce budoucích lékařů a výzkumu. Podle vedoucí Oddělení propagace a vnějších vztahů LF UK v Hradci Králové Radky Tobolkové se občas setkávají i s dárci, kteří za sebou mají několik operací a své rozhodnutí vysvětlují slovy: „Naše pooperační změny by mohly být pro studenty zajímavé a poučné.“
Roli ale mohou sehrát také špatné vztahy s rodinou nebo praktická stránka věci. „Vzhledem k tomu, že náklady spojené s pohřbem hradí lékařská fakulta, je i patrná finanční motivace u některých dárců,“ říká přednosta brněnského Anatomického ústavu Joukal.
Jak se k dárcům přidat
Ústav anatomie 2. Lékařské fakulty publikoval jednoduchý návod, jak se stát dárcem. Nejprve je třeba uzavřít darovací smlouvu s příslušným ústavem. Smlouva se vyhotovuje ve dvou kopiích, jedna musí obsahovat úředně ověřený podpis. Po jejím doručení zpět obdrží dárce potvrzené vyhotovení a průkazku dárce, kterou by měl nosit u osobních dokladů. O svém rozhodnutí by měl informovat i praktického lékaře nebo své blízké a předat jim druhou smlouvu. Pokud by o existenci smlouvy nikdo nevěděl, právě průkazka dárce má dotyčné obeznámit o potřebě kontaktovat anatomický ústav.
Fakulta následně zajistí převoz těla, které je využito k výuce studentů medicíny a dalším odborným vědeckým účelům. Tělo je nakonec zpopelněno a náklady spojené s pohřebními službami, včetně kremace, hradí fakulta. Dárce už při podpisu smlouvy určí, zda má být urna předána konkrétní osobě, nebo zda si přeje rozptyl na takzvané rozptylové loučce. Smlouvu je přitom kdykoli možné zrušit.
Někdy tělo nejde využít
V některých případech ale anatomické ústavy tělo přijmout nemohou. „Těla nesmí být poškozena nebo zdeformována těžkým úrazem nebo trpět závažnou patologií, aby struktury pro výuku byly dobře viditelné a zároveň nehrozilo riziko infekce,” vysvětluje přednosta Ústavu anatomie 3. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Petr Zach. Využít ale nejde ani tělo, u kterého je nařízena soudní nebo zdravotní pitva.
Problémem bývá i váha zemřelého. „Také dárce vážící více než 130 kilogramů je pro nás technický důvod k odmítnutí vzhledem k manipulaci a skladování těla zemřelého dárce,” doplňuje Kachlík.
