Rebelové z Jednotek rychlé podpory (RSF) po pádu súdánského Fáširu násilně odebírali krev zadrženým civilistům i uprchlíkům snažícím se z města uniknout. Píše to blízkovýchodní web The Middle East Eye (MEE) s odkazem na rozhovory s oběťmi, očitými svědky, humanitárními pracovníky a diplomatickými zdroji.
Polovojenské jednotky dobyly poslední baštu súdánské armády v Dárfúrské oblasti 26. října po osmnácti měsících obléhání. Od té doby podle OSN ve městě dochází k masakrům, rabování a odsunu obyvatelstva. Podle svědků RSF oddělovaly ženy od mužů, které pak na „náměstí smrti“ hromadně povraždily včetně malých dětí. Kdo neměl na výkupné, byl zabit.
Bývalý velitel rebelů a guvernér Dárfúru, který nyní stojí na straně súdánské armády, řekl MEE, že milice koncem října zabily ve Fáširu během tří dnů nejméně 27 tisíc lidí.
Nově vyšlo najevo, že řadě lidí milice odebíraly krev. „Nevím, kolik toho vzali,“ svěřil se MEE pětatřicetiletý Súdánec, který měl prý omotaný šátek kolem očí, aby nic neviděl. „Bál jsem se, že mi všechnu vezmou a že zemřu. Ale neměl jsem žádnou možnost se bránit ani utéct. Byl jsem svázaný a venku stáli bojovníci se zbraněmi, připravení kohokoli zabít,“ popsal Súdánec.
Muž, který si v obavách o bezpečnost říká Adam, byl zadržen rebely 26. října poblíž letiště ve Fáširu. „Umístili nás do jedné z nemocnic a pak nás převezli do domu velitele, kde jsme zůstali týden,“ řekl.
Provizorní krevní banka
Budova ve skutečnosti fungovala jako provizorní krevní banka. „Viděl jsem nádoby plné krve na místě, které vypadalo jako malá klinika. Bylo tam mnoho lůžek oddělených závěsy a ozbrojenci z RSF odebírali krev obětem, což byli lidé prchající z Fáširu,“ řekl MEE Adam. Sám napočítal více než padesát lidí, kteří byli podrobeni stejnému zákroku.
V domě velitele musely desítky zadržených civilistů vařit, uklízet a prát ozbrojencům prádlo. „Když jsme skončili s prací, drželi mě v malé, špinavé koupelně s ještě jednou osobou, kterou jsem neznal. Museli jsme stát až do rána, protože byla moc malá,“ vzpomíná Adam.
Po týdnu v zajetí mu bylo, stejně jako mnoha dalším zajatcům RSF, řečeno, že pokud chce být propuštěn, bude muset zaplatit výkupné. V té chvíli se spolu s dalšími dvěma Súdánci rozhodl utéct. „Byla to náročná cesta, protože jsme museli v noci jít mnoho hodin a všichni jsme byli velmi unavení kvůli odebrané krvi a špatnému jídlu, které jsme byli nuceni jíst,“ řekl serveru MEE.
Adam prý cestou mnohokrát omdlel, ale se svými dvěma společníky se nakonec zdárně dostal do města Tavíla, které nyní hostí 650 tisíc civilistů a přes tři stovky zahraničních humanitárních pracovníků.
Přepadávání uprchlíků
Násilné odebírání krve se přitom neomezovalo pouze na provizorní detenční centra ve Fáširu. „Byl jsem zadržen se dvěma bratranci a sestřenicemi, když jsme utíkali do Tavíly,“ řekl MEE anonymně další Súdánec. „Omotali nás provazy a odebrali nám krev. Pomůcky si berou s sebou a ve vojenských vozidlech, která používají, mají malou sanitní jednotku,“ tvrdí muž. „Smáli se, když nám odebírali krev, a říkali nám: ‚Jste otrok, nebojte se, nezemřete, potřebujeme to pro naše bojovníky‘,“ uvedl.
Súdánský učitel Ahmed po telefonu sdělil blízkovýchodnímu webu, že 27. a 28. října viděl ozbrojence RSF, jak „odebírají krev některým civilistům, a dokonce i vojenskému personálu zadrženému s námi“. „Byl to brutální pohled. Nevím, co dělají s tou krví, ale myslím, že ji uchovávají pro své zraněné bojovníky,“ konstatoval muž.
Podle nejmenovaného súdánského humanitárního pracovníka, který v Dárfúru pracuje mnoho let, řada mladých Súdánců kvůli nedostatku krve trpěla. „Je to jeden z nejbrutálnějších činů RSF. Zadržují ty, kteří se pokoušejí uprchnout z Fáširu, a berou jim krev. Mají žízeň, hlad a byli svědky zvěrstev, na která nezapomenou,“ upozornil v rozhovoru pro MEE.
Jiný humanitární pracovník pak uvedl, že před pádem města koncem října byli svědky případů odběru krve bojovníky RSF přímo v Zamzámu, v táboře pro vnitřně vysídlené osoby.
Shromažďování důkazů o masakrech
Mezinárodní trestní soud (ICC) již shromažďuje důkazy o údajných masových vraždách a znásilněních ve Fáširu. RSF podle agentury Reuters tvrdí, že takové zprávy jsou přehnané a že jednotky vyšetřují případy zneužívání ze strany svých vojáků.
Odhaduje se, že od dobytí města z něj uprchlo více než sto tisíc lidí do okolních oblastí, včetně více než 2300 těhotných žen. Podle regionální ředitelky OSN pro genderovou rovnost a posílení postavení žen (UN Women) Anny Mutavatiové jsou súdánské ženy často nuceny rodit na ulici, píše agentura AP.
Šéf Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) Tom Fletcher před týdnem požádal o zajištění bezpečného průchodu do Fáširu pro humanitární pracovníky a zároveň pro civilisty, aby jej mohli snadno opustit.
Podle Fletchera je nezbytné mít přístup na místo sužované hladomorem, kde je třeba vyšetřit zprávy o systematických popravách, zadržování a znásilňování. „Je to město, které je tak dlouho v obležení, že lidé budou potřebovat jídlo, vodu a léky,“ řekl Fletcher.
Hladomor se šíří
Generál súdánské armády Abdal Fattáh Burhán a velitel RSF Muhammad Hamdán Dagalo v zemi v roce 2021 společně provedli vojenský převrat, ale později se rozešli kvůli neshodám ohledně rozdělení moci. Spor 15. dubna 2023 přerostl v otevřený ozbrojený střet a následně v občanskou válku, přičemž obě strany jsou obviňovány z páchání válečných zločinů.
Konflikt v Súdánu, kde žije asi padesát milionů lidí, připravil o život už několik desítek tisíc lidí, z domovů vyhnal bezmála dvanáct milionů Súdánců a způsobil hladomor, kterému čelí několik milionů lidí. Výbor pro kontrolu hladomoru (FRC) loni v prosinci oznámil, že se rozšířil v pěti oblastech země.
O vyjednání míru usiluje čtveřice zemí – USA, Saúdská Arábie, Egypt a Spojené arabské emiráty. Právě Abú Dhabí obvinil generál Burhán z podpory „protisúdánských rebelů“. Emiráty to popírají, ačkoliv letos v listopadu se objevila informace americké zpravodajské služby, podle níž posílají RSF zbraně.

