Jeden den v životě krasobruslařské legendy. Nový film o Nepelovi má své limity – Aktuálně.cz

Nový film režiséra Jakuba Červenky představuje mezi tuzemskými životopisy slavných osobností specifický experiment. Červenka se podobně jako ve svém snímku Hovory s TGM zaměřil na velice krátký časový úsek. Vyjma prologu, v němž se Nepela po vítězství na olympiádě v Sapporu dozvídá o smrti své přítelkyně Hany Maškové, se celý Šampión odehrává během dvou lednových dnů roku 1973. 

V Bratislavě se zrovna koná mistrovství světa v krasobruslení, jehož hlavní hvězdou má být právě Nepela. Ten ale ve stejné době svádí boj s vlastním svědomím i společenským systémem. Nejraději by Československo opustil a místo sportovní kariéry se věnoval exhibičním jízdám v populární lední revui Holiday on Ice. Strana má ovšem jiný názor. 

Zvolené dramaturgické rozhodnutí, odpovídající současným trendům v žánru životopisných filmů, Červenkovi umožnilo intenzivní zobrazení psychologického napětí hlavní postavy. Adam Kubala v roli Nepely je v prokomponovaných záběrech kameramana Martina Štrby sevřen stísněnými pokoji nebo podzemními chodbami. Málokdy se v jeho blízkosti nachází východ či alespoň okno, skrze které by do tmavého interiéru pronikala trocha světla. Nepela je jako gay navíc nucen tajit i své osobní vztahy, což ho dostává pod ještě větší tlak. Mnohé scény se díky tomu atmosférou blíží klaustrofobnímu thrilleru. 

Většina vztahů bez kontextu a výborná Nagyová 

Omezený časový záběr ale současně výrazně zmenšil prostor pro rozvoj vedlejších postav a zohlednění širšího sociopolitického kontextu. Vnější svět zastupují primárně fanoušci, kteří si na slavného krasobruslaře ukazují prstem, a karikatury brunátných agentů StB v dlouhých kabátech, na něž by čeští filmaři měli dostat patent. Málokterý lokální film z období pozdního socialismu se bez nich obejde. 

Podobně skicovitě působí většina figur, s nimiž je Nepelovi umožněno prohodit pár slov – ať jde o jeho milence (Cyril Dobrý), kterého stihne stěží obejmout a políbit, nebo jeho druhou nejlepší kamarádku, pěveckou ikonu Evu Pilarovou (Martina Jindrová). Přátelé a příbuzní se objevují a mizí bez většího zakotvení a výraznějšího dramatického přínosu.

Více tahy je vykreslena snad jen hrdinova trenérka Hilda Múdra. Jana Nagyová v této roli výborně pracuje s jemnými gesty, mimikou a hlasovou modulací, aby vyjádřila svou autoritu a zároveň nabídla podporu Nepelovi – zejména v okamžicích, kdy se mladý sportovec ocitá na hraně svých psychických sil. Její zásluhou se film na chvíli dokáže vymanit ze schematičnosti a nabídnout konkrétnější vhled do fungování vztahu nacházejícího se pod ustavičným vnějším dohledem. O to víc ale vynikne, jak moc film jinde spoléhá na zkratku. 

Introvert s emocemi doutnajícími pod povrchem 

Červenku více než sportovní kariéra logicky zajímá to, co se odehrává mimo led. Ústředním motivem Šampióna je rozdíl mezi Nepelou jako veřejnou figurou – ikonou, kterou si přivlastňuje režim i fanoušci krasobruslení – a člověkem, jenž se snaží z této role uniknout. Navenek jde o srozumitelný konflikt: úspěch coby nástroj moci versus osobní svoboda. Film ho ale málokdy dokáže rozvést jinak než skrze opakování situací, v nichž je Nepela pozorován, kontrolován nebo nucen vystupovat podle očekávání druhých.

Adam Kubala v titulní roli toto vnitřní napětí zprostředkovává především fyzicky. Jeho Nepela je uzavřený, introvertní, emoce se u něj hromadí pod povrchem. Když se má rozhodnout, jestli nastoupí k jízdě na šampionátu, působí jeho ochromení věrohodně. Kubalův výkon tak patří k dalším oporám filmu, pro který až do konce platí, že je sevřený spíš formálními omezením než promyšlenou vnitřní dramaturgií.

Není Nepela jako Nepela

Krátký časový úsek nakonec nepřispívá k větší koncentraci na jedno téma, ale spíš k pocitu, že sledujeme výsek bez potřebných souvislostí. Celek působí jako úvodní nebo závěrečná epizoda seriálu. Tyto nedostatky se ještě víc vyjevují při srovnání Šampióna s lépe vystavěným filmem Nepela, který se v kinech objevil před pár měsíci. Oba snímky pokrývají podobné období od olympijského triumfu v Sapporu po bratislavský šampionát, ale každý volí odlišnou strategii. 

Nepela nabízí plastičtější portrét doby a hlubší ponor do hrdinovy psychiky, zatímco Šampión víc spoléhá na bezprostřední prožitek a atmosféru. Tomu odpovídá i vizuální sevřenost a hudba Michala Novinského, která komorní film rytmizuje a dodává mu energii tam, kde by se jinak mohl utopit v přemíře dialogů. Technické řešení krasobruslařských scén – včetně CGI rekonstrukce bratislavského stadionu a digitální masky, která umožnila zapojení reálného krasobruslaře namísto Adama Kubaly – pak funguje spolehlivě, aniž by na sebe strhávalo pozornost.

Šampión je filmem, který má jasně definovaný koncept, ale naráží na jeho limity. Výřez ze života slavného sportovce sice dokáže zprostředkovat tíhu okamžiku a naznačit, proč Nepela po svém bratislavském triumfu nevypadal jako vítěz, zároveň ale nedokáže plnohodnotně vysvětlit, kým vlastně byl.