Americký prezident Donald Trump si ve středu telefonoval s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, poté zavolal i svému ukrajinskému protějšku Volodymyru Zelenskému. Zda se Trumpovi povedlo jedním hovorem vyvést Putina z izolace a jaký signál včerejší posloupnost telefonátů vysílá Ukrajině, analyzuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz politický geograf Jan Kofroň.
Rozhovor s Janem Kofroněm | Video: Michaela Nováčková
O čem vypovídá časová posloupnost telefonátů Donalda Trumpa? Není to špatná zpráva pro Ukrajinu?
Dobrý signál to pro Ukrajinu určitě není, to je asi celkem jasné. Nejde jen o ten telefonát samotný, ale i o to, jak potom Donald Trump oba rozhovory komentoval, a především, co říkal jeho ministr obrany Pete Hegseth.
Americký ministr obrany řekl, že Ukrajina se členem NATO nestane. Návrat k hranicím z roku 1991 je podle něj nerealistický a případné mírové síly na Ukrajině budou bez vojáků USA. Je to překvapení?
Není to úplné překvapení, protože Donald Trump v zásadě s tímto šel do voleb, říkal to opakovaně. Tím pádem vůbec nerozumím tomu, jak si někdo mohl představovat, že bude Trump extrémně tvrdý na Vladimira Putina. Zároveň bych ale zdůraznil, že kdyby byl u moci Joe Biden nebo Kamala Harrisová, tak by se to asi neříkalo takhle natvrdo a rozhodně ne tak rychle, ale reálná politika by asi o moc odlišná nebyla.
Co momentálně Ukrajina potřebuje k tomu, aby se dokázala vrátit ke svým původním hranicím?
Viděli jsme vývoj na frontě v posledním roce. Viděli jsme, že západní státy jsou ochotné pomáhat Ukrajině, ale ta ochota už pomaličku ochabovala a rozhodně nepanovala vstřícnost nějak výrazně zvyšovat dodávky zbraní. Pokud by se Ukrajina měla vrátit k hranicím z roku 1991, nebylo by to možné jinak než skutečně masivním navýšením dodávek zbraní a munice.
Ukrajina zatím nemůže vstoupit do NATO, jelikož je ve válečném stavu, přesto patrně doufala, že se tak stane v budoucnu. Je zmíněné vyjádření ukončením jejích aspirací stát se členem?
Kdyby státy NATO Ukrajinu tak moc chtěly, tak by pozvánku poslaly již dříve i bez ohledu na to, že tam probíhá válka. Momentálně existuje nějaký úzus, že se do NATO nevstupuje, pokud máte otevřený spor na hranici. To sice není nikde vytesáno do kamene, ale je to snaha, aby se NATO okamžitě nedostalo do války. A řekněme si na rovinu, že válka s Ruskem by v případě Ukrajiny vždycky hrozila.
Státy Severoatlantické aliance mohly buď jít na Ukrajinu a bojovat tam, anebo Ukrajinu přijmout mezi členy NATO a pak tam pravděpodobně stejně jít tak jako tak bojovat. Takže já se obávám, že takový výsledek není překvapivý. Trump toto v zásadě říkal, ale zároveň je to scénář, ke kterému se přece jen postupně schylovalo, byť on to říká hodně otevřeně a pro Ukrajinu asi ne úplně diplomaticky. Ale takto jsou ty karty v tento okamžik rozdány.
Kde v tuto chvíli stojí Evropa? Jak může vyjednávání v budoucnu ovlivňovat?
Kritik by řekl, že Evropa stojí bokem. Evropa nemá to hlavní slovo. Minimálně co se týče dodávek zbraní, tak Spojené státy dávají výrazně více než kterýkoliv jednotlivý evropský stát. Neplatí to samozřejmě ve finanční pomoci, tam Evropa dává skutečně hodně. Ale realita je taková, že co se týče té vojenské roviny, tak USA a Rusko jsou těmi, kteří budou jednat primárně spolu. A Evropa skutečně bude postavená, nechci říct úplně před hotovou věc, ale Evropa nebude tím, kdo bude determinovat výsadek těch jednání.
Jak by podle vás měly ideálně vypadat opravdu neprůstřelné bezpečnostní záruky pro Ukrajinu?
To by mohlo být právě třeba členství v NATO a ideálně nějaký rozpad Ruska, ale o tom se prostě nyní nebavíme. Taková situace není. Já se velmi obávám, že Ukrajina nedostane žádné neprůstřelné bezpečnostní záruky. Vlastně bude asi ráda, pokud dostane alespoň nějaké bezpečnostní záruky. Každopádně je zjevné, že od Američanů je nedostane.
