Válka na Ukrajině má devastující dopady na etnické menšiny. Podle vědkyně, burjatské aktivistky, která se zabývá zapojením ruských etnických menšin do invaze, Marie Vjuškové hrozí, že v důsledku nadměrné mobilizace vymizí celé národy. “Jde v podstatě o jejich vyhlazování. Je to děsivé,” říká v rozhovoru pro nezávislý list The Moscow Times.
Částečná mobilizace v chudém Burjatsku tvrdě zasáhla Rusko. Archivní video ze září 2022. | Video: Reuters
Vědkyně zabývající se také kvantovou informatikou Marie Vjušková začala vědu a aktivismus propojovat už dávno před ruskou invazí na Ukrajinu, kdy se jako dobrovolnice podílela na kontrole voleb v Rusku. Na sběr dat o obětech války, zejména z řad burjatské menšiny, se však začala soustředit až po jejím propuknutí, kdy spoluzaložila Nadaci Svobodné Burjatsko.
V poslední době se zaměřuje zejména na počítání ztrát mezi drobnými domorodými komunitami na severu země. Ty mají ve statistikách obětí války neúměrné zastoupení. „Nikdo o nich nemluví, ale když seřadíte etnické skupiny podle počtu úmrtí na obyvatele, Čukčové, Udegejci, Inuité a Něnci jsou daleko před ostatními. Malá domorodá společenství jsou nadměrně zastoupena ve všech seznamech, včetně seznamů vojáků rekrutovaných z věznic,“ vysvětluje v rozhovoru pro The Moscow Times.
Například u Něnců, jejichž celkový počet obyvatel v Rusku se pohybuje kolem 50 tisíc, jsou ztráty na jednoho obyvatele zhruba stejné jako u Tuvinců, jichž je v zemi kolem 295 tisíc. „Dalším příkladem může být vesnice Elabuga v Chabarovském kraji. Žije tam osmdesát domorodých rodin a patnáct mužů z těchto rodin vláda zmobilizovala, dalších deset se údajně nechalo naverbovat dobrovolně. To jsou děsivá čísla,“ říká vědkyně.
Tyto komunity přitom potřebují muže k udržení svého tradičního způsobu života. V důsledku války mohou zcela ztratit svou kulturní identitu nebo zaniknout. „V podstatě jde o vyhlazování celých národů – to je děsivé,“ podotýká Vjušková.
Zájem Vjuškové o analýzu válečných obětí vzbudil mýtus o „Burjatech v Buči.“ „Tvrdilo se, že to byli Burjati, kteří zabíjeli civilisty v ukrajinské Buči při ruské okupaci v březnu roku 2022. Nikdo tohle tvrzení nezpochybňoval, já ale studovala prestižní vědeckou univerzitu, kde nás vedli k tomu, abychom zpochybňovali všechno,“ vypráví Vjušková v rozhovoru.
Aby tvrzení ověřila, pustila se do analýzy seznamů zemřelých vojáků, z nichž vyplynulo, že v Buči v tentýž měsíc umírali především výsadkáři z Pskova, ruského regionu sousedícího s Estonskem, Lotyšskem a Běloruskem. Ačkoliv své zjištění zveřejnila, tvrzení o burjatském vraždění se ve velkém šířilo dál, a to jak v Rusku, tak na Ukrajině.
„Kdykoliv se média zmiňují o ruských válečných zločinech, věnují přílišnou pozornost zástupcům asijských etnik. A nikdo se tímto nepříjemným tématem nechce zabývat – lidé se bojí, že by obviňování Ukrajinců z rasismu mohlo být vnímáno jako morálně nevhodné,“ upozorňuje.
Podle Vjuškové existují důkazy, které naznačují, že se s etnickými burjatskými zajatci na Ukrajině zachází hůře než s Rusy. „To je znepokojující trend. Znamená to, že už nemůžeme burjatské vojáky povzbuzovat k tomu, aby se vzdali, protože nikdo neví, co by se s nimi mohlo stát,“ dodává. Ruská propaganda by navíc mohla tyto tendence zneužít k tomu, aby vyburcovala Burjatce a příslušníky dalších menšin k tomu, aby se zapojili do války a pomstili své příbuzné.
Při sběru informací o obětech války se Vjušková a její kolegové z Nadace Svobodné Burjatsko zaměřují na oblasti, kde žijí Burjati: Burjatská republika, Irkutská oblast a Aginský burjatský autonomní okruh. Data získávají z různých zdrojů, včetně příspěvků rodin vojáků na sociálních sítích, informací zaslaných v soukromých zprávách a reportáži místních televizních kanálů. Rozpoznání etnického původu jednotlivých obyvatel Ruska je ale komplikované, mnozí totiž přijali ruská jména v důsledku rusifikace.
