Nadané děti bývají často vystaveny dlouhodobému stresu plynoucímu z jejich odlišnosti. Podle psycholožky Šárky Portešové takové děti nepotřebují speciální zacházení, ale podmínky, které jim umožní zdravý rozvoj. Národní centrum podpory nadání Invenio otevřelo v Brně pracoviště, které bude mapovat stresové reakce a emoční obtíže nadaných dětí. Nese název Výzkumná stanice Jacoba Hansena podle chlapce, kterého duševní problémy související s nadáním dovedly k sebevraždě.

„Měla jsem povědomí o tom, co se mému synovi honí hlavou, nevěděla jsem ale, jak hluboké a intenzivní to je. Myslela jsem si, že když mu dám prostor se svěřit, udělá to. On toho ale nebyl schopen. Doufám, že výzkumná stanice pomůže jiným rodičům,“ řekla Eliška Hansen, která žije v Dánsku, ale pochází z Břeclavi. Po smrti syna ji její spolužáci z gymnázia podpořili finančním darem, který věnovala brněnskému centru.

Výskyt sebevražedných sklonů je u nadaných dětí podle výzkumů stejný jako v běžné populaci. „To ale neznamená, že u nich nemůže vznikat závažná psychická zátěž. Pokud neporozumíme jejich specifickým potřebám a problémům, můžeme přehlédnout určité typické varovné signály, které naznačují, že je nadané dítě pod stresem nebo tlakem,“ vysvětluje ředitelka centra Invenio Šárka Portešová, která se jako vědkyně nadaným dětem věnuje pětadvacet let.

Myslí, vnímají a prožívají svět odlišně

Nadané děti myslí, vnímají a prožívají svět odlišně. „Od raného věku se díky časnému zájmu o informace, například podpořenému čtenářstvím, dostávají k poznatkům, které ještě neumějí plně emočně zpracovat. Jejich vývoj bývá často asynchronní a nerovnoměrný, což znamená, že intelektové schopnosti mohou být výrazně napřed, zatímco emoční a sociální zrání odpovídá spíše jejich věku nebo se může jevit mírně podprůměrné,“ poznamenává.

„Představme si například osmileté dítě, které řeší matematické úlohy jako třináctileté, hraje šachy jako patnáctileté, jezdí na kole jako osmileté a při společenských situacích se chová jako pětileté. Takové rozdíly mohou vést k nepochopení ze strany okolí, zejména pokud očekáváme, že nadané dítě má samé jedničky, nikdy neselhává a nemá žádné problémy,“ vysvětluje Portešová.

Speciální přístup proto podle ní neznamená „výjimečné zacházení“, ale vytváření podmínek, které dětem umožní zdravě se rozvíjet nejen v oblasti jejich talentu, ale také v osobnostní a sociální rovině. „Typické je velmi rychlé a hluboké myšlení. Nové informace chápou v souvislostech, namísto mechanického zapamatování hledají důležité principy. Jsou schopny pracovat s abstrakcí dříve, než bychom u jejich věku očekávali,“ popisuje.

Jejich silná vnitřní motivace a zvídavost je podle ní vede k intenzivnímu zájmu o témata, do kterých se často ponořují do hloubky. Některé z nich bývají velmi tvořivé. Vedle toho se však u některých dětí objevuje i silná emoční citlivost. Intenzivně prožívají nespravedlnost, mívají vyhraněný smysl pro morální principy a sklony k perfekcionismu.

Proč vyrušuje ve vyučování?

Mnoho nadaných dětí působí ve vyučování rušivě, bývají neposedné a vyrušují, zejména když je výuka nezaujme. Problémem pro ně může být pomalé tempo výuky, nadměrné opakování a důraz na mechanické procvičování.

„Učitelé je často považují za hyperaktivní a posílají je do poraden s podezřením na ADHD. Když je ale při vyšetření postavíme před dostatečně náročný úkol, dokážou se výborně soustředit a podávat mimořádný výkon,“ podotýká Portešová.

Podobně bývají považovány za problematické nebo nevychované, protože zpochybňují autority nebo kladou náročné otázky. Ve skutečnosti podle Portešové nejde o vzdor, ale o způsob, jak se učí a přemýšlejí – potřebují věcem rozumět.

Některé děti se také někdy nesprávně zařazují mezi děti s poruchami autistického spektra kvůli úzkému zájmu o jedno téma. Právě tato potřeba jít do hloubky je však typickým znakem nadání. „Někdy se mohou jevit sociálně izolované, ale pokud se ocitnou mezi vrstevníky s podobným způsobem myšlení, jejich sociální potíže zmizí – komunikují, spolupracují, dokážou sdílet své zájmy a cítí se dobře,“ vysvětluje.

To ale neznamená, že nadané dítě nemůže mít ADHD, autismus nebo jinou poruchu. „V takovém případě mluvíme o takzvané dvojí výjimečnosti, tedy o kombinaci nadání a současně přítomné poruchy či oslabení,“ dodává psycholožka.

Pocit odlišnosti a osamělosti

V sociální oblasti někdy obtížně hledají vrstevníky, kteří by sdíleli jejich tempo myšlení, humor či zájmy, což může vést k pocitu odlišnosti nebo osamělosti. „Některé děti navíc své schopnosti záměrně skrývají, aby lépe zapadly,“ poznamenala.

Významnou zátěží podle ní bývá pro mnohé také podceňování, nebo naopak přeceňování ze strany okolí. „Někdy se předpokládá, že vše zvládnou samy bez podpory, jindy jsou vystavovány tlaku na perfektní výkon ve všech oblastech, což může posilovat úzkost a takzvaný maladaptivní perfekcionismus,“ vysvětlila.

Výchova nadaného dítěte může být pro rodiče obohacující, ale současně i náročná. „Tyto děti často kladou množství hlubokých otázek a vyžadují smysluplné odpovědi, což může rodiče stavět do situací, kdy musí reagovat na témata přesahující běžnou dětskou zkušenost. Zároveň mohou být citlivější, silněji prožívat neúspěch nebo vykazovat vysoké nároky samy na sebe, což zvyšuje potřebu emoční podpory,“ uvedla Portešová. Dodala, že míra náročnosti je velmi individuální a závisí také na temperamentu dítěte, rodinném zázemí i kvalitě spolupráce se školou a širším okolím.

Nadané děti se nedaří odhalovat

Odhalit, že se nadané dítě dostává pod tlak nebo stres, není podle Portešové úkolem jediného člověka. „Je to společná zodpovědnost rodičů, učitelů i odborníků, zejména psychologů a psychiatrů. Je ale nesmírně důležité, aby i tito specialisté, kteří s nadanými dětmi přicházejí do kontaktu, byli dobře informováni o jejich charakteristikách, specifických potřebách i možných úskalích, která se s nadáním pojí. Pouze tak lze předejít chybné interpretaci jejich chování a nabídnout jim odpovídající podporu,“ říká.

Nadaných jsou podle Šárky Portešové přibližně tři procenta populace. Navzdory tomu jich české školy identifikují jen zlomek. „To znamená, že drtivá většina nadaných dětí zůstává v našem vzdělávacím systému ‚neviditelná‘. A to je škoda – jak pro děti samotné, tak pro školy i pro celou naši společnost,“ podotýká.

I Česká školní inspekce upozorňuje na nedostatečné rozpoznávání nadaných a mimořádně nadaných dětí ve školách. „Podíl žáků nadaných v základních školách činil z celkového počtu žáků ve školním roce 2024/2025 znovu pouhých 0,3 procenta. Z toho jednu třetinu, stejně jako v předchozím školním roce, představují žáci mimořádně nadaní,“ uvedla inspekce. „Za slabé místo lze považovat skutečnost, že ve čtvrtině škol nejsou vůbec identifikováni, zůstávají tak ve vzdělávacím systému nerozpoznáni a jejich vzdělávací potenciál není plně využit,“ vypíchla inspekce. Nedostatečná identifikace těchto dětí podle ní často souvisí s nedostatkem metodické podpory a nízkou připraveností pedagogů.

Už od raného dětství mohou nadaní narážet na nepochopení své zvídavosti. „Dospělí jim někdy říkají věty typu ‚Už se neptej‘ nebo ‚Tohle je na tebe ještě moc složité‘. Tyto reakce je učí, že jejich přirozené otázky obtěžují nebo jsou zbytečné,“ vysvětlila psycholožka.

Ve školním věku se k tomu přidává nedostatečně smysluplná stimulace. „Děti se učí pomalu, často opakují dávno zvládnuté věci a místo rozvoje zažívají stagnaci. To vede ke ztrátě radosti z učení a k pocitu, že se musí přizpůsobit systému, který neodpovídá jejich tempu. Mnohé děti proto poprvé zažijí zklamání právě ve škole, na kterou se často velmi těšily.“

K dlouhodobému stresu podle ředitelky centra Invenio přispívá i tlak na přizpůsobení se ve vrstevnických vztazích. „Nadané děti a dospívající často řeší dilema: ‚Mám být sám sebou, nebo se raději přizpůsobím, abych zapadl?‘ Když je jejich humor, hloubka nebo zájmy odlišují od ostatních, mohou zvolit strategii přizpůsobení – a to za cenu vnitřního napětí, zklamání a ztráty vlastní autenticity,“ podotýká.

Výzkumu pomůže i virtuální realita

Klíčovou rolí nově vzniklé Výzkumné stanice Jacoba Hansena je odhalovat varovné signály dříve, než dojde k přetížení, dlouhodobému stresu nebo rozvoji psychických obtíží. „Věříme, že díky hlubšímu porozumění specifickým problémům nadaných dětí a využití moderních technologií je možné zasáhnout včas a předejít tomu, aby se obtíže rozvinuly do vážnější podoby,“ uzavřela.

Výzkum bude probíhat v Brně v Centru Invenio. Odborníci při něm budou sledovat, kdy se u dítěte spouští stresová reakce a co ji způsobuje. K tomu slouží čtyři výzkumná stanoviště. Jedním z nich je měření zátěže ve virtuální realitě, dalším sledování očních pohybů při řešení úloh. Zájemci se mohou přihlásit prostřednictvím webových stránek, kde najdou podrobné informace o průběhu výzkumu i možnostech zapojení.

Share.
Exit mobile version