Sedmačtyřicetiletý japonský výzkumník Rebun Kajo hledá lidské ostatky na japonské Ninošimě. Ostrov, vzdálený asi čtyři kilometry od hypocentra exploze atomové bomby v Hirošimě, sloužil jako polní nemocnice. Během několika týdnů po výbuchu bylo přes moře přepraveno asi deset tisíc obětí – živých i těl. Mnozí přeživší brzy zemřeli, a když krematoria nestačila, byli lidé pohřbíváni hromadně. Kajovu práci inspirují členové jeho rodiny, jejichž ostatky nebyly nikdy nalezeny. Zároveň ji vnímá jako způsob, jak navrátit důstojnost lidem pohřbeným v neoznačených hrobech.
