Militarismus prorůstající celou společností už proniká i na stránky ruských hobby magazínů. Tamní nejstarší motoristický časopis, založený ještě v hlubokých dobách Sovětského svazu, přináší nově kromě aut i srovnávací testy bojových vozidel pěchoty.
Sovětské zbraně vítězí na všech frontách. Tak by se dal ve stručnosti shrnout výsledek porovnání obrněnců, které se kromě „zóny speciální vojenské operace“ střetávají i v časopisu Za volantem (v originále Za rulem). Nejde přitom o jednorázový nápad, článků na toto téma lze na jeho stránkách najít vícero. Autor Vadim Krjučkov vesměs nikoho dlouho nenapíná, jak srovnání bojové techniky dopadne.
V nejnovějším „porovnání schopností vozidel znepřátelených stran“ vedle sebe autor postavil ruský obrněnec BTR-80, americký M-113 a britský Spartan FV-103. Právě posledně jmenovanému Krjučkov bez váhání přisoudil poslední místo. „Pásový transportér vyvinutý na konci 70. let byl již vyřazen z výroby. Společnost Foggy Albion předala ukrajinským ozbrojeným silám desítky vozidel. Jedná se o lehké bojové vozidlo pro speciální jednotky a průzkum, které pojme tři členy posádky a čtyři výsadkáře, tedy ani ne celou četu,“ píše Krjučkov.
Na stránkách motoristického časopisu se čtenář také dozví, že bojová hmotnost Spartanu je 11 tun, má torzní odpružení a sedmistupňovou poloautomatickou převodovku. A že první verze byly vybavené benzinovým motorem Jaguar o výkonu 190 koní a pozdější pak měly naftový motor Cummins.
„Základní konfigurace vozidla je vyzbrojena kulometem L37A1 ráže NATO 7,62 mm. Celkově dobrý kulomet s rychle odnímatelnou hlavní, ale s jednou zásadní nevýhodou – obrněné transportéry nyní vyžadují zbraně větší ráže,“ láme Krjučkov hůl nad britským strojem.
Pak přechází k americkému M-113, opět „ve službách nepřítele“, který je podle autora „nejběžnějším pásovým obrněným transportérem na světě“ a od 60. let, kdy se objevil poprvé, má nespočet napodobenin. Ukrajinské ozbrojené síly prý disponují několika stovkami těchto vozů v různých modifikacích.
„Podvozek má na každé straně pět kladek a zavěšení kol je individuální s torzními tyčemi. V různých modifikacích byla instalována automatická převodovka Alisson. Motor je dieselový GM 6V53 o výkonu 215 koní. Výzbrojí je kulomet Browning M2HB ráže 12,7 mm se vzduchem chlazenou hlavní. Jedná se o legendární zbraň, založenou na vývoji jednoho z nejslavnějších konstruktérů, Johna Browninga,“ uvádí se v článku.
„Obrněný transportér M-113 s tímto kulometem není špatný, ale bohužel to není lídr. A to vše proto, že existuje vozidlo s mnohem silnější zbraní,“ píše Krjučkov a celý článek směřuje do finále.
První místo si z Krjučkovova srovnání odnáší ruský kolový transportér BTR-80, jehož historie sahá až do 80. let a při jehož vývoji „byly zohledněny zkušenosti z bojových operací v Afghánistánu“. Ty spočívají ve změně vertikálního zaměřovacího úhlu, což „umožňuje ostřelovat cíle v horách, výškových budovách a ve vzduchu“.
Podvozek „bétéerky“ má pohon 8×8 a nezávislé torzní zavěšení kol. Převodovka je mechanická, pětistupňová. Pohonnou jednotku tvoří vznětový motor řady KAMAZ-740 o výkonu 260-300 koní, starší verze měly dvojici benzinových karburátorových motorů. Výzbroj je soustředěna v obytné kuželovité věži.
„Pomocnou zbraní je kulomet Kalašnikov ráže 7,62 mm se dvěma tisíci náboji, hlavní ráží je jeden z nejvýkonnějších kulometů na světě – sovětský KPVT s ráží 14,5 mm. Jeho efektivní dostřel je dva kilometry a má zásobník na 500 nábojů,“ uvádí Krjučkov.
Právě velká ráže kulometu KPVT rozhodla srovnání ve prospěch sovětského obrněnce, ačkoliv autor textu uznává, že „možná není nejvíce chráněným“, zato však „rozhodně nejimpozantnějším“.
V dalším ze svých textů si expert Krjučkov opět bere americký M-113, aby jeho vlastnosti porovnal s jiným obrněncem z domácí produkce, BMD-4M. Název jeho článku je dostatečně výmluvný: V čem je ruské výsadkové vozidlo lepší než vozidla NATO.
