„Váleční veteráni jsou zajímavá sociální skupina. Počet veteránů u nás roste, protože mladí muži a ženy se vracejí z fronty a mají ambice – chtějí být tam, kde se přijímají rozhodnutí,“ vysvětluje v rozhovoru pro Aktuálně.cz Svitlana Berezina, která je doktorkou ekonomie, zástupkyní šéfa Národní rady psychologů Ukrajiny a ředitelka Akademie psychologického vzdělávání v rozhovoru pro deník Aktuálně.cz.
Zmíněná psychologická akademie vznikla teprve letos a Berezina jejím prostřednictvím chce alespoň trochu „vyplnit díru“ v problému, který východoevropská země s navrátilci z bojů více než čtyři roky po začátku války má. Nejde přitom o klasickou univerzitu, nezaměřuje se tak na standardní akademické tituly, ale na certifikační programy s psychologickým zaměřením.
Jako jeden z nejúspěšnějších projektů hodnotí ředitelka „politickou školu“. Veteráni totiž nechtějí být po návratu jen pasivními příjemci státní pomoci, ale chtějí se v politice aktivně angažovat, vysvětluje Berezina.
Ačkoliv se většina z nich nakonec nehrne do nejvyšších pater politiky, tedy do Verchovne rady (ukrajinský parlament – pozn. red.), mají podle ní velký zájem o správu věcích veřejných na regionální úrovni a v místních samosprávách. Tam totiž můžou věci skutečně měnit.
Najít sám sebe je důležitější než léčba traumatu
V souvislosti s návratem z války se nejčastěji mluví především o posttraumatické stresové poruše (PTSD). O ní v nedávném rozhovoru přímo v Kyjevě hovořila i ukrajinská klinická psycholožka Natalia Sablina.
Berezina však upozorňuje, že psychické problémy jsou často jen symptomem hlubšího problému – ztráty identity. „PTSD, nespavost a další příznaky jsou druhořadé. Na prvním místě je najít sám sebe – kdo jsou tito lidé teď, kde mohou být důležití a potřební, jak mohou existovat s ostatními občany, kteří nebyli na frontě a nerozumějí jim,“ zdůrazňuje v rozhovoru pro Aktuálně.
Podle ní totiž symptomy jako nespavost či nervozita ustupují do pozadí ve chvíli, kdy veterán získá pocit, že se podílí na velkých rozhodnutích a civilní život mu dává smysl.
Státní podpora a nedostatek odborníků
Ukrajina se nyní v souvislosti s válkou potýká s kritickým nedostatkem psychologů, kteří by uměli s veterány pracovat. „Psychologové nebyli vůbec připraveni, neexistovaly protokoly, jak pracovat s vojáky. Existují obce, kde je jedna psycholožka, která se navíc veteránů bojí,“ přiznává Berezina.
Pro ty, kteří své další směřování nevidí v politice, se otevírají cesty v podnikání. Stát prostřednictvím Veteránského fondu a Center zaměstnanosti poskytuje granty na otevření malých podniků, jako jsou kavárny či pizzerie. Akademie tak tyto lidi na jejich podnikatelské cestě doprovází, učí je finanční gramotnosti i právním základům, aby jejich byznys v prvních měsících nezkrachoval.
Podobnou iniciativu ale provozuje například také česká organizace Člověk v tísni, která ve Lvově ve spolupráci s městem pomáhá veteránům a manželkám vojáků ve službě, aby se dokázali integrovat do společnosti, a podporují jejich podnikání.
„Nabízíme jim granty, ale také psychosociální podporu a technické školení, jak se vlastně takový byznys vede. Zatím programem prošly stovky lidí, ale hezky to funguje,“ pochvaluje si ředitel humanitární a rozvojové sekce Člověka v tísni Jan Mrkvička.
„Byli jsme například u člověka, který rozjel obchod s mraženými vareniky (plněné těstovinové taštičky – pozn. red.), jiný pak zase suší maso, další ho udí a prodává v rámci své sítě,“ vypočítává.
Program pro osm tisíc manželek
Důležitou součástí práce Svitlany Bereziny je také projekt „Manželka veterána“, kterým již prošlo více než osm tisíc žen. Program je učí, jak žít s člověkem, který se z fronty vrátil jiný, než jaký byl před odchodem do války. A do svých přednášek zahrnuje i velmi specifická a praktická témata, jako je zdravotní prevence nebo plánování rodiny.
„Výzkumy ukázaly, že pokud páry plánují těhotenství ihned po návratu jednoho z nich z války, existuje velké riziko, že dítě bude mít autismus. To vše se v programu dozvídají – na co je třeba počkat, aby se stres rozptýlil a utišil,“ uzavírá Berezina téma náročného návratu k rodinnému životu.
