Jak na přijímačky? Přinášíme návod, jak vybrat školu, i tipy na taktiku v testech

„Děti z přijímaček mají stres, i když se důkladně připravují. Starší syn se hlásil před dvěma lety z deváté třídy. Testy ale zkoušel už v páté a sedmé třídě. V páté třídě jsme to podcenili. Říkali jsme si, že je chytrý a má dobré známky, tak mu bude stačit to, co se naučil ve škole,“ popisuje otec, jehož dva synové se připravovali na přijímací zkoušky hned rok po sobě.

Když šel starší syn v páté třídě na zkušební přijímací testy, dopadl špatně. „Nedokázal tolik dohnat drill a v deváté třídě už to pro něj bylo těžší, proto jsme ho vedle gymnázia přihlásili ještě na průmyslovku, kde je v Praze větší šance na přijetí,“ popisuje otec.

U mladšího syna už rodiče věděli, že je potřeba s přípravou začít dřív. „Začali jsme už v září, kdy nastoupil do přípravných kurzů. Kromě materiálů od Cermatu nám hodně pomáhaly i přípravné testy v médiích,“ říká otec. Mladší syn se loni dostal na víceleté gymnázium.

Od soboty mohou žáci základních škol podávat přihlášky k přijímačkám na střední školy. Na přípravu k testům z matematiky a češtiny nyní mají zhruba dva a půl měsíce. V dubnu se koná první kolo testů, 11. dubna na čtyřleté obory a 15. dubna na šestiletá a osmiletá gymnázia. Přinášíme návod, jak se na testy přichystat, co nepodcenit i jak si poradit s výběrem školy.

Kam podat přihlášku?

Učitelka češtiny a dějepisu na Základní škole Hlučín-Roviny Jarmila Polomská se žákům nesnaží ve výběru školy příliš radit, ale spíše je navést, aby k výběru došli sami. „Zkoumáme, jaké mají sny, kde by se viděli za deset či patnáct let, v jaké pozici by jim mohlo být dobře, co jsou jejich silné a slabé stránky,“ vysvětluje.

Pak tedy deváťáci přistupují k výběru konkrétních škol. „Mnozí se potřebují utvrdit v tom, že se opravdu nemusí bát si dát vysněnou školu na první místo, nemusí vždy jen taktizovat a podceňovat se,“ říká Polomská, která na škole pracuje i jako výchovná poradkyně.

Obecně je při podávání přihlášek v prvním kole dobré dát si alespoň na jedno místo ze tří maturitní obor, a to i v případě, že dítě cílí spíše na učiliště. „Pokud by totiž muselo absolvovat druhé kolo přijímaček, může se na maturitní obor hlásit jen tehdy, když v prvním kole absolvuje testy JZP. Pokud se hlásí jen na učební obory, testy nepíše. Když to nezkusí, může si zbytečně předčasně uzavřít možnosti. Některé maturitní obory vypisují i druhá kola,“ popisuje analytička organizace EDUin Nikola Šrámková v průvodci přijímačkami.

A jak moc ve výběru zohledňovat, jaká je kapacita či konkurence na vybrané škole? „Dávala bych tomu tak padesátiprocentní váhu. Dobrou pomůckou jsou loňské výsledky, které zpřístupnil Cermat. Je dobré se podívat, kolik bodů měl ten, kdo se na školu dostal jako první, kolik ten poslední. Nebo, kdo se dostal hned z kraje, protože to byla jeho prioritní škola,“ říká učitelka. Zároveň ale dětem radí, aby se nenechaly vylekat velkým počtem přihlášených. Kapacitu a konkurenci v jednotlivých oborech shrnuje web Vzdělávání v datech.

Zároveň upozorňuje, že nehraje roli čas ani datum, kdy žák přihlášku podá. „Není, kam spěchat. Spíš ať si to v klidu rozmyslí, dají si dohromady všechny přílohy. Optimální ale je někdy v půlce února už být rozhodnutý, když je poslední den na podání dvacátého,“ dodává.

Příprava na zkoušky

Na co se soustředit, pokud s přípravou teď začínáte? „Této generací deváťáků říkám, že mají obrovské možnosti podpory, i když se nedostanou do přípravných kurzů. Výborná je aplikace TAU od Cermatu, kde si natrénují všechny typy úloh. Žáci si tam mohou zkusit celý test nebo si třeba i jednotlivě navolit úlohu, která jim nejde,“ říká učitelka Polomská.

Důležité je si procvičování naplánovat. „Je dobré se učit určitý den v týdnu, určit si, kdy dělám češtinu a kdy matematiku. Udělat si harmonogram a pak si odškrtávat, co splním. Pravidelný trénink pomocí online nástrojů děti připraví stejně jako kurz,“ říká Polomská.

Rodičům radí, aby děti vedli k samostatnosti. „Od učení je škola, ale je dobré, když rodiče zpovzdálí sledují, jestli systematicky postupují v přípravě, protože děti mají tendenci věci odkládat,“ doporučuje.

Nejlepší taktika? Porozumět zadání

Na didaktický test z češtiny a literatury mají žáci šedesát minut, na matematiku sedmdesát. Rozvržení času je při vyplňování testu důležité. „Hodně pracujeme s taktikou, protože může hodně pomoci. Zažila jsem žáka, který se tak zahloubal do řešení, že průběžně nezapisoval do záznamového archu výsledky. Pak to v rychlosti ani nestihl na konci,“ říká Polomská. 

Svým žákům nabízí několik doporučení, některá se týkají i samotné přípravy před testem. „Říkám jim, ať si den předem všechno nachystají. Ať si nachystají i pohodlné oblečení, všechny ty pomůcky včetně různých psacích potřeb i pití.“ Roli mohou hrát ale i relaxační techniky neboli rady, co dělat, když se dětí při psaní testu zmocní nervozita. „Stačí se prodýchat, deset hlubokých nádechů, výdechů jim okysličí mozek a bude se jim lépe pracovat,“ radí učitelka.

Pak už se přistupuje k samotnému testu. Polomská apeluje na to, aby si odpovědi hned po vyřešení zanesli do záznamového archu. „Když jsem nejistý, udělám si v pracovním sešitě výraznou značku, že se k úloze chci vrátit. Zároveň se nezdržuji u úloh, u nichž nevím odpověď, přeskočím je a až bude víc času, tak se vrátím, ať zbytečně neutíká čas,“ vyjmenovává Polomská.

Za základní radu pro testy z češtiny považuje důkladné přečtení zadání. „Raději si ho přečtu dvakrát i třikrát. Ověřím si, že zadání rozumím. Často si ve spěchu mozek něco přečte jinak. Pozor také na výroky s ‚ne‘. Také si všímejte toho, že autoři testů to čtenáři často zjednoduší tak, že v zadání něco podtrhnou či zvýrazní,“ říká. 

Postupovat od nejjednodušších úloh a složité nechat na konec pak podle učitelky nemusí vždy fungovat. „Je možné, že někdo už ví, že určitý typ úloh je pro něho jednoduchý, ale kdyby ji v testu musel hledat, může na tom ztratit cennou minutu. Takže spíš doporučuji je řešit, jak jdou za sebou. Když narazí na nějakou, která jim vždycky dělala problém, je dobré si ji označit, přeskočit ji a jít dál. Čas mohou naopak nahnat na těch, které jsou pro ně jednodušší. Žáci pak jsou klidnější, že postupují testem a čas běží přiměřeně, a ne že se zaseknou u jednoho a pak zjistí, že polovinu nemají,“ vysvětluje Polomská.

Psát čitelně a umět pracovat s textem

Podle učitelky se také vyplatí tipovat u uzavřených otázek. „Někdy se stane, že nevíte. Body se nestrhávají, tak si raději tipněte, může se stát, že se trefíte,“ říká. Na otevřené otázky je důležité pak odpovídat přesně podle instrukcí a psát čitelně, raději ne hůlkovým písmem, ale rozlišovat velká i malá písmena. 

U úloh, které vyžadují odpovědět, zda je výrok pravdivý nebo ne, děti někdy zmate opakování odpovědi. „Někdy se stane, že čtyřikrát za sebou vyjde ano, nebo čtyřikrát vyjde ne. A oni si říkají, že to asi tak nemůže být. Může a občas se to stane,“ upozorňuje učitelka.

Zapeklité mohou být i úkoly na posuzování gramatické správnosti. „Vždycky radím, ať si pročtou všechny tři nebo čtyři výroky, které tam jsou. Určitě z toho vyvodí, o jaký typ učiva jde, buďto se tam objevuje rozlišení ‚s, nebo z‘, ‚mě, nebo mně‘, případně ‚ů, nebo ú‘. Pak už v hlavě můžete řešit jen ten jeden gramatický jev, chyba se vám potom snáze najde,“ radí učitelka.

U úloh, kde se má seřadit text, je zase důležité vnímat, že jde o příběh, který má logický začátek a konec. „Najít dobře začátek, to je cesta k dobrému řešení. Hledejte návaznosti, klíčová slova, která pomohou seřadit, jak příběh plyne. Je to celkem vysoce hodnocený úkol, takže se dá fakt dobře natrénovat,“ uvádí učitelka.

V minulých letech dělala žákům problém práce s textem. „Textů je tam hodně, děti jsou z toho často zaražené, když vidí, že text je hodně dlouhý, ale je to zase jenom o strategii,“ vybízí učitelka. Často podle ní není nutné text číst celý. „Moje rada zní: nedívejte se na text, nejdřív si přečtěte zadání. Potom si jenom zběžně prolétněte text a hledejte klíčové slovo, které máte v zadání. Slovo si zvýrazněte a pozorně si přečtěte text před a za klíčovým slovem. Pak už se můžete dívat jen na tuto část textu a porovnávat ji s výrokem,“ popisuje učitelka. 

Tato rada bude platit i v případě, že má dítě problémy se zapamatováním si delších textů. „U úkolu k posuzování, zda výrok vyplývá z textu, si zase dejte pozor na významové rozdíly. Může tam být výrok s ‚ne‘, které děti někdy přehlédnou. Případně si nevšimnou jemně odlišného významu slova, které mění význam celého výroku, nebo tam je domněnka oproti faktu,“ uvádí učitelka.

Pokud dítě už dopředu ví, že má s porozuměním textu problémy, podle Polomské se to dá přesto natrénovat. „Častý problém je malá slovní zásoba. Čeština se ale dá načíst, stejně jako správné tvary slov. Doporučovala bych jednoduché knihy, přiměřené tomu, jaký je čtenář, a takové, aby je to bavilo. Nemusí to být povinná četba,“ říká učitelka.

Děti mají v testech často problém i s příslovími a ustálenými slovními spojeními. Ty by se podle učitelky Polomská ale už testovat neměly. „Je to velký handicap pro děti v rodinách, kde se rčení a přísloví nepoužívají. Ale dohnat to jde tím, že cíleně jdou po různých cvičeních zaměřených přímo na přísloví nebo se mohou podívat na Saturnina, hodně z nich obsahuje slovník tety Kateřiny,“ uzavírá učitelka.