“Já jsem levice.” Čtení o městě, kam se ani čápi nevrací a volí tam Babiše

„Severní Morava je levice, já jsem taky levice. Nikdy jsme nevolili ODS. Volíme Babiše,“ říká žena, která žije přes dvacet let v Orlové na Karvinsku. Do hornického města jsem se vypravil na sklonku prázdnin v rámci cyklu předvolebních reportáží Aktuálně.cz z jednotlivých krajů Česka, v čase začínající horké fáze volební kampaně. Vlakem se sem ovšem nedopravíte. Musíte do Ostravy, Bohumína, případně do Karviné – a pak autobusem. 

„Dřív jsem volila levici – Zemana, Paroubka, volili jsme i komunisty. I dnes fandíme Kateřině Konečné. Je dobrá. Má dobré názory, nenechá se jen tak zastrašit. Kdybych nevolila Babiše, volila bych ji. Já budu ale jednoznačně volit Babiše. Stoprocentně. Celá rodina. Všichni,“ dodává.

A Orlová není v regionu žádnou výjimkou. Nedávno zveřejněný průzkum agentury NMS v Moravskoslezském kraji hovoří jasně: ANO by tam volilo více než čtyřicet procent voličů, druhá by skončila SPD s 13,9 procenty voličů. Až třetí pak koalice Spolu se ziskem 13,8 procenta. A podobně to vypadalo i v posledních volbách.

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2021 (procenta z platných hlasů)

„Já jsem levice,“ zní totožná věta později večer od štamgasta jedné z mnoha místních pivnic – muže v důchodovém věku, bývalého havíře. „Spousta lidí se už o politiku nezajímá. I tak to tady ale Babiš zválcuje. Aspoň v to doufám. Je třeba, ku*va, vymést Augiášův chlév,“ zvýší hlas a začne chrlit vulgární nadávky na adresu ODS. „Opatřili důchodcům smyčku,“ pokračuje a spílá přitom občanským demokratům. Ptám se, co tím přesně myslí. 

„Však okradli důchodce, no ne? Proto se to tady o nich říká. A sami si přidali do kapes. Demokracie…,“ povzdechne si, „jaká je přesná definice té naší demokracie? Je to kost hozená lidem, aby si vylámali zuby a nemohli už hryzat,“ rozčiluje se muž.

S jistou melancholií v očích ale dodává, že ani od Babiše už nečeká žádné zázraky. „Ani Babiš těžbu uhlí neobnoví. Co by mohl obnovovat? Je to smutný…“ uzavře své litanie.

Pokud jde o kvalitu života, patří Orlová podle nejrůznějších žebříčků k vůbec nejhorším místům v republice. Na webu města se dočítám, že první písemná zmínka o existenci obce pochází už z roku 1223, pro její současný ráz byl ale klíčový rozmach těžby uhlí ve druhé polovině 20. století. Středověké památky by tu tak člověk hledal jen těžko. 

Nová Orlová

Poutavě o minulosti i současnosti Orlové hovoří její bývalý starosta a předseda spolku s názvem Orlová na furt Miroslav Chlubna. „Zánik staré Orlové probíhal postupně v důsledku poddolování způsobeného těžbou uhlí,“ připomíná. Podle jeho slov mělo velký vliv na devastaci města období druhé světové války: nacistická okupační správa nebrala na město ohled. „Podobná situace pokračovala i po roce 1948 za vlády komunistické strany,“ dodává.

Kvůli těžbě zmizelo kolem tří tisíc budov, což je stěží představitelné číslo. „Od významných staveb, jako byl Obecní dům, Dělnický dům nebo Sokolovna, až po menší rodinné domky,“ popisuje Chlubna. Zrušena byla tramvajová i železniční doprava. Jeden čas tak byla dokonce ve hře úplná likvidace starého města a vystěhování obyvatel do okolních obcí, 

Po připojení Horní Lutyně ale nakonec v 60. letech započala výstavba nové Orlové – přesněji řečeno, šlo spíše o vybudování obrovského panelového sídliště, kam se postupně nastěhovali Orlované z původního poddolovaného města. V době „zlatého věku hornictví“ sem navíc za prací začali přicházet další lidé na základě důlních náborových akcí. 

„Do dolů se nabíralo po celém Československu. Přicházeli lidé pracovití, ale často méně vzdělaní. Vzdělanější pracovníci byli do regionu přeloženi spíše tak říkajíc za trest, a k místu proto neměli vztah. Hlavní motivací bylo splnit plán a získat výplatu,“ vzpomíná někdejší starosta.

„Podle dochovaných plánů se počítalo nejen s dnešními pěti etapami výstavby, ale i s přípravou na další tři,“ shrnuje urbanistické záměry Chlubna. Do prvních bytů se lidé začali stěhovat kolem roku 1965, poslední – pátá etapa – byla dokončena několik let před Sametovou revolucí.

Vylidnění po revoluci

Největší počet obyvatel měla Orlová kolem roku 1989, kdy se blížila hranici 40 tisíc. Po revoluci ale nastal výrazný úbytek. Podle Chlubny mimo jiné proto, že se osamostatnila Doubrava, připojená k Orlové v 70. letech minulého století. A počet postupně klesl až na dnešních necelých 28 tisíc.

Foto: Vratislav Dostál

Sametová revoluce a následný útlum těžby znamenal pro Orlovou radikální zlom, místní lidé se museli vypořádat s tím, že se začala měnit dlouholetá struktura zaměstnanosti. 

Nezaměstnanost je v regionu dlouhodobě vyšší než celorepublikový průměr. Podle Chlubny ale statistiky zkresluje velká skupina horníků na rentě, kteří tvoří asi čtvrtinu nezaměstnaných. „Pokud je oficiální nezaměstnanost 7,5 procent, tak z toho dvě procenta připadají právě na horníky s rentou. Ti by sice ještě mohli pracovat, ale systém je nastaven nevýhodně,“ popisuje exstarosta a hned uvádí konkrétní příklad.

„Pokud byla horníkům přiznaná renta třeba v roce 2016, musejí z ní odvádět minimální mzdu odpovídající roku přiznání, tedy 9900 korun. Kdyby ale nyní šli znovu pracovat, byť jen na jeden den v letošním roce, tak místo původní minimální mzdy z roku 2016 začnou odvádět minimální mzdu z letošního roku – tedy 20 800 korun. Nezlobte se, ale za této situace by šel pracovat jen blázen,“ má jasno Chlubna.

„Těžba uhlí poskytovala republice po dvě století obrovský užitek, ale region, který ji nesl, dnes potřebuje pomoc – a ta je nedostatečná,“ má jasno bývalý starosta Orlové. A neopomene dodat, že významnou podporou je pouze evropský program Spravedlivé transformace. I tak podle něj ale platí, že s útlumem dolů do regionu nepřišli noví zaměstnavatelé s perspektivními obory. „Proto mladí lidé odcházejí – často do Ostravy nebo do měst, kde studovali. V Orlové dnes převažuje starší generace, zejména bývalí horníci a jejich rodiny,“ říká.

Závěr je prostý: „Město si musí pomoci především samo: obnovit hrdost na vlastní historii, využít kouzlo města a hledat projekty s vyšší přidanou hodnotou.“ A pokud se podaří vytvořit zajímavá pracovní místa na pozemcích po bývalých dolech, může se podle Chlubny trend přece jen obrátit.

„Zatím jsou v plánu haly, montovny, fotovoltaické elektrárny a skládky. To nám zrovna nepomůže. Orlová má svou jedinečnost – kdo ji chce objevit, musí ji navštívit a poznat na vlastní oči,“ uzavírá bývalý starosta. A byť jsem v Orlové jen na skok, ani já nemám dojem, že je tady vše vyloženě temné. 

To potvrzují i slova místní obyvatelky, ačkoli má k regionu řadu výhrad. „Narodila jsem se v roce 1985, jako dítě vnímáte dobrodružství, zároveň ale víte, že to tady není v pořádku. Je tu velká míra alkoholismu, téměř ve všech rodinách,“ přiznává žena, se kterou mám schůzku v místní kavárně.

„Dřív tu byla třeba nemocnice,“ pokračuje ve svých vzpomínkách, „sice si všichni stěžovali si na její kvalitu – ale byla tady. Když ji (v roce 2019, pozn. red.) zavřeli, lidem došlo, že tu už není ani ta špatná nemocnice. Namísto toho, aby zlepšili její služby, raději ji zavřeli,“ ilustruje na příkladu postupný úpadek kvality života.

Postupně se navíc začalo ukazovat, že ve městě zůstávají spíše lidé s nižším vzděláním a tedy i nižšími příjmy. „Je tady nízká kupní síla. Od toho se odvíjí třeba počet kaváren, různých obchůdků nebo jinde běžně dostupných komerčních služeb. Co by se jinde utáhlo, tady bojuje o holé přežití,“ uvažuje. Ihned ale dodá, že se město přesto rozvíjí. „Jsou tady například dobré sociální služby. Je tu slušné vyžití pro děti. Kroužky – zimní stadion, plavecký bazén, fotbal, tenis, skatepark, šipkařský klub, dům dětí a mládeže, taneční soubor, pěvecký soubor, turistický oddíl, biatlon…“ vyjmenovává nadějeplně.

Foto: Vratislav Dostál

Zajímá mne, zda někdy zvažovala, že by šla žít jinam. „Nevím. Bydlela jsem v Pardubicích, ale automaticky jsem se vracela domů. Je tady spousta zeleně. Navíc je tady také levné bydlení, znám i lidi, kteří sem přišli z Prahy. Přes léto tady jsou různé akce, hudební vystoupení, jarmarky, v provozu je letní kino, hudební klub, jsou tady dny města Orlová. Zase tak depresivní to tu není,“ uzavírá.

Současnost

Podobně to vidí starostka Orlové Lenka Brzyszkowská z hnutí ANO. Zajímám se, s čím kandidovala, jaké byly její plány a cíle, pokud jde o rozvoj města. „Do voleb jsem šla s cílem vylepšit život v Orlové a postupně z ní udělat moderní město, kde lidé chtějí zůstat a vracet se do něj,“ říká. To s sebou ale přináší i některé nepopulární kroky, bez kterých by se změna neobešla – zejména odstraňování dlouhodobě chátrajících brownfieldů přímo v centru města nebo v jeho přímé blízkosti.

Jako příklad uvádí letní koupaliště, které se právě demoluje. Uzavřeno bylo už v roce 2012. „Na jeho místě připravujeme nový moderní volnočasový areál. Podobně je tomu i u kina Vesmír, jež je zavřené od roku 2017 a zastupitelstvo rovněž schválilo jeho demolici – oprava by byla ekonomicky neúnosná,“ vysvětluje Brzyszkowská, s tím, že tyto plochy chce vedení města postupně přetvářet tak, aby opět sloužily široké veřejnosti a odpovídaly moderním potřebám města.

Podle ní má Orlová velkou výhodu ve své strategické poloze a dobré dostupnosti do okolních měst, ostatně třeba do centra Ostravy se odsud lze dostat veřejnou dopravou za půl hodiny. „Navíc u nás je bydlení cenově dostupnější než ve velkých centrech. To je přednost, na které chceme stavět, aby mladí lidé u nás nacházeli nejen bydlení, ale i perspektivu do budoucna,“ uvažuje starostka Orlové v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

I tak se jí ale ještě ptám, co město a jeho obyvatele v tuto chvíli nejvíc trápí. „Dostupnost zdravotní péče, zejména zubařů a pediatrů. Také nové pracovní příležitosti po útlumu těžby uhlí,“ shoduje se s předchozími respondenty. Jmenuje ale ještě stav infrastruktury – silnic, chodníků a veřejných prostranství. „Velkou výzvou je také udržení kvality bydlení a vytvoření prostředí, kde se lidé cítí bezpečně a spokojeně,“ dodá. Zároveň je ale přesvědčená, že pokud jde o dostupnost veřejných služeb, není na tom Orlová vůbec špatně.

Foto: Vratislav Dostál

Nové vyhlídky?

Řeč stáčím k tématu, které řeší starostové mnoha odlehlejších měst a obcí – stárnutí a úbytek obyvatel. „Ano, stárnutí populace je reálnou výzvou,“ reaguje Brzyszkowská. Město podle jejích slov ale intenzivně pracuje na projektech, jejichž ambicí je zachovat a vytvořit pracovní příležitosti pro mladé. Jako klíčový označuje projekt revitalizace areálu bývalého Dolu Lazy. Město zde za asistence státu a kraje připravuje vznik podnikatelského parku Lazy, který počítá s průmyslovým využitím a technologickými investicemi.

Což podle ní není zrovna jednoduché, protože město samo nemá příliš prostoru vytvářet nová pracovní místa. „Je to dlouhodobý proces, ale děláme vše pro to, aby se v regionu objevily nové příležitosti a lidé zde měli perspektivu do budoucna,“ uzavírá Lenka Brzyszkowská naše povídání a já se scházím s dámou, kterou jsem citoval v samotném úvodu textu. A ta je o poznání skeptičtější – ve všem. „Bydlím tu od roku 2003 a pořád s tím nejsem smířená. Doma jsem v Karviné, je tam všeho víc,“ stěžuje si s tím, že ve větších městech je víc sportovišť, kultury i vyžití pro děti.

„Tady není skoro nic. Když jsme se sem přestěhovali, dceři bylo sedm a já jsem nevěděla, kam s ní mám jít. Hrála si s dětmi kolem baráku. Jenže ten byt, kde bydlíme, jsem koupila. Udělala jsem strašnou chybu – už to ale nejde vzít zpátky. Doteď to těžce nesu. Orlová je jedna hlavní ulice a kolem ní paneláky. Už ani čápi se sem nevrací – je to katastrofa,“ uzavírá smutně.