Íránci vlastní režim nenávidí, ale o pomoc od Američanů nestojí

Mladí lidé, kteří v minulosti protestovali proti represivnímu režimu ajatolláhů, se nyní potýkají s dilematem, jak vnímat vnější vojenskou intervenci. Jejich svědectví, shromážděná i přes cenzuru a vypínání internetu, ukazují roztříštěnost nálad.

Průzkumy veřejného mínění z posledních dvou let tento vnitřní rozpor potvrzují. Výzkum z roku 2024, který publikoval Middle East Institute, ukazuje, že Íránci vnímají vojenské angažmá své země v regionu jako strategicky důležité, ale zároveň ho spojují s rostoucími ekonomickými problémy doma.

Zájem o otevřenější vztahy se Západem i o diplomatické řešení jaderného sporu je stále silný. Ještě výraznější posun zachytil nizozemský výzkum z roku 2023, podle kterého drtivá většina Íránců odmítá současný teokratický režim a podporuje protestní hnutí, která v zemi probíhají od smrti Mahsy Amíníové. V touze po změně ale chybí shoda na tom, jakou cestou k ní dojít.

Mnoho Íránců odmítá jak domácí autoritářský režim, tak zahraniční zásahy ze strany USA a Izraele. Jejich odpor vůči ajatolláhům neznamená automatickou podporu západních velmocí. Kořeny této napjaté situace však sahají hluboko do historie. Vztahy mezi USA a Íránem jsou už přes čtyři dekády poznamenány nedůvěrou, nepřátelstvím a konflikty. Ale proč vlastně?

Od svržení premiéra po islámskou revoluci

Zásadní zlom nastal v roce 1953, kdy americká a britská rozvědka napomohly k převratu, který odstranil demokraticky zvoleného premiéra Mosaddeka. Zpět k moci se tehdy dostal šáh, monarcha nakloněný Západu. Pro Íránce to byla hluboká rána, která později přispěla k radikalizaci části společnosti.

V roce 1979 vypukla islámská revoluce a šáh uprchl ze země. Když mu USA poskytly azyl, následovala bouřlivá reakce – obsazení americké ambasády a zajetí diplomatů v Teheránu. Od té chvíle šly vztahy mezi oběma zeměmi strmě dolů. Spojené státy se během osmdesátých let postavily na stranu Iráku ve válce proti Íránu, čímž se propast ještě prohloubila.

Nepřítel ze zásady

Současný íránský režim stojí na silné ideologii, která je od samého počátku postavena na odporu vůči Západu a zejména USA. V očích ajatolláhů je Amerika symbolem úpadku, morální dekadence a imperiální agrese. Tento narativ režim využívá k ospravedlnění vlastní represivní politiky i k upevnění moci.

Na druhé straně i americké postoje vůči Íránu vycházejí z hluboké nedůvěry. Pád prozápadního šáha je vnímán jako zrada, ze které se Washington nikdy zcela nevzpamatoval. Kromě toho se americká politika často upíná k představě, že by se íránský režim mohl zhroutit a nahradit ho prozápadní vláda, a Donald Trump a jeho nedávné výroky jsou toho příkladem. Přestože se ukazuje, že podobná očekávání vedla v minulosti k neúspěchu, například v Iráku či Libyi.

Pokusy o spolupráci? Byly, ale křehké

Existují momenty, kdy se obě země pokusily o spolupráci. Po útocích z 11. září 2001 Írán například pomáhal při formování nové vlády v Afghánistánu. Tyto snahy ale ztroskotaly, když prezident George W. Bush zařadil Írán do „osy zla“.

Významným milníkem byla dohoda o íránském jaderném programu z roku 2015, kterou vyjednali prezidenti Barack Obama a Hasan Rúhání. Nebyla postavena na důvěře, ale na důsledné kontrole a ochraně zájmů obou stran. Írán tehdy skutečně omezil své jaderné aktivity. Tato šance ale skončila v roce 2018, kdy ji prezident Donald Trump vypověděl. V Teheránu se následně chopili moci tvrdší představitelé režimu, kteří jakékoli uvolnění vztahů odmítají.

Šance na skutečné přátelství mezi USA a Íránem se zdají být dnes velmi vzdálené. I možnost pragmatického soužití, ne příměří, ale aspoň stabilního vztahu založeného na vzájemném respektu a kontrole, zůstává nejistá.

MIGA – Udělejme Írán znova skvělým

V neděli večer americký prezident Donald Trump na platformě TruthSocial napsal: „Není politicky korektní používat termín „změna režimu“, ale pokud současný íránský režim není schopen udělat Írán znovu velkým, proč by nemohlo dojít ke změně režimu???? MIGA!!!“

Tento příspěvek přišel poté, co několik vysokých představitelů USA zdůrazňovalo, že změna režimu není cílem americké operace: americký viceprezident J. D. Vance řekl v pořadu televize NBC Meet the Press: „Nejsme ve válce s Íránem“ a americký ministr zahraničí Marco Rubio dodal, že americké údery nemají vést ke „změně režimu“.

Prezident Donald Trump se sice snaží prosadit íránskou verzi MAGA, tedy MIGA – Make Iran Great Again, ale cílí tím převážně na íránské emigranty žijící v USA, Evropě a dalších západních zemích, kteří věří, že islámská republika je hlavní překážkou pokroku, svobody a prosperity v zemi. Symbolem hnutí MIGA je korunní princ Réza Páhlaví, syn posledního šáha, který navzdory tomu, že nemá reálnou moc, oslovuje část íránské diaspory svou prozápadní rétorikou a důrazem na sekulární stát.

Mezi hlasité podporovatelky hnutí MIGA se na sociálních sítích zařadila i Sana Ebrahimi. Studentka s íránskými kořeny se nedávno pustila do „západní woke levicové společnosti“ za to, že kritizuje izraelsko-americký útok na Írán. Podle ní si naše společnost jen těžko dokáže představit, jaké to je žít pod autoritářským íránským režimem. Ebrahimi studuje na univerzitě v Chicagu a v USA alespoň podle veřejně dostupných informací žije přes pět let, předtím pracovala v Německu. Kromě hlasitých podporovatelů, ale čelí i kritice za to, že působí mimo realitu každodenního života uvnitř Íránu a ignoruje historickou nedůvěru Íránců vůči zahraničnímu vměšování.

Mezi podporovateli MIGA jsou i někteří američtí republikáni, konzervativní think-tanky nebo aktivisté, kteří vidí Írán jako hrozbu pro stabilitu Blízkého východu i jako příklad represivního náboženského režimu, který je potřeba svrhnout.