Írán zažívá největší protesty za poslední roky. V islámské republice panuje podle expertky Lenky Hrabalové obrovská nespokojenost, kdy ekonomický stres pociťují už i stoupenci režimu a lidé řeší, zda si mohou dovolit koupit maso. Íránci se sice neshodnou na tom, jak by měla budoucnost vypadat, změnu ale chtějí všichni, píší média.
Zpočátku pokojné protesty v islámské republice začaly 28. prosince v Teheránu, kde se shromáždili majitelé obchodů ve Velkém bazaru rozhořčení prudkou devalvací tamní měny rijálu. V reakci na denní výkyvy zavřeli své prodejny a požadovali vládní zásah, který by vedl ke stabilizaci trhů.
„Co budou moje děti jíst? Musíme si s sebou nosit kufry plné peněz, abychom si jen koupili chleba? Přijde vám to normální?“ sdělil deníku Guardian jeden z obchodníků, který ze strachu z represí hovořil pod pseudonymem Alborz.
„Pro běžné lidi je to obrovská zátěž. Za posledních několik let pozorovali hrozně velký úpadek svojí měny. Když jsem začala jezdit do Íránu před patnácti lety, tak bylo za jeden dolar třeba dvacet tisíc (rijálů), teď je to 1,4 milionu. Za poslední rok měna klesla velmi výrazně,“ řekla ČT24 íránistka a cestovatelka Hrabalová.
Potraviny prudce zdražují
Ekonomická situace je přitom den ode dne horší. Oficiálně se meziroční inflace podle úřadů pohybuje kolem 42 procent, u potravin ale přesahuje sedmdesát procent a ceny některých základních produktů údajně vzrostly o více než 110 procent, píše server BBC News.
Íránce trápí i rostoucí ceny benzinu. Vláda poskytuje obyvatelům šedesát litrů měsíčně za patnáct tisíc rijálů a sto litrů za třicet tisíc rijálů. Ceny byly stanoveny v listopadu 2019 po masových protestech, při nichž zemřely stovky lidí protestujících proti zdražování pohonných hmot.
Aby vláda předešla nepokojům, úřady ponechaly ceny zmrazené navzdory rostoucímu ekonomickému tlaku. V prosinci však zavedly třetí cenovou úroveň pro velké uživatele přesahující 160 litrů měsíčně, kteří nyní musí platit padesát tisíc rijálů za litr.
Íránce navíc pobouřil nový návrh rozpočtu, který počítá s vyššími daněmi pro podnikatele, obchodníky a velké firmy, a zároveň předpokládá nižší příjmy z prodeje ropy a plynu v době sankcí. To vyvolalo obavy, že stát bude mít potíže s dodávkami dostatečného množství cizí měny pro obchod, zmiňuje server The Middle East Eye.
„Kéž by vláda, místo aby se zaměřovala jen na palivo, mohla snížit ceny i jiného zboží,“ řekl al-Džazíře taxikář Mádžid Ebráhímí. „Ceny mléčných výrobků letos vzrostly šestkrát a ostatního zboží více než desetkrát,“ prohlásil Íránec.
Růst hospodářství se přitom neočekává ani v roce 2026. „Lidé najednou řeší, že jejich úspory jsou absolutně znehodnocené, a řeší, jestli si vůbec můžou dovolit kupovat maso, jestli si můžou kupovat suroviny, na které jsou zvyklí. Prakticky se řeší úplně všechno,“ popsala situaci Hrabalová.
„Ať žije král“
Demonstrace se postupně rozšířily z metropole do dalších měst včetně Isfahánu, Mašhadu či Šírázu. Videa zveřejněná na internetu v pondělí ukazovala protesty v hlavním městě i v jihozápadním městě Jasúdž. Podle lidskoprávních aktivistů se od minulého týdne konaly akce ve 26 z 31 provincií.
Protesty podle Hrabalové nemají centralizované vedení, přičemž Íránci se svolávají na sociálních sítích v rámci celé řady skupin. „Sdílejí mezi sebou, kde jsou policisté, kde se demonstruje,“ uvedla. Lidé přitom neřeší jen úpadek hospodářství. Ekonomická hesla se rychle stala politickými a vyzývají k odstranění teokratického režimu.
„Jiskra byla zažehnuta ekonomickou nespokojeností. Mezi požadavky ale patří boj s korupcí, boj s inflací, ale objevují se i slogany týkající se i dřívějších demonstrací, třeba ,Žena, život svoboda‘. Objevují se také výkřiky proti diktátorovi, proti Chameneímu a pro krále. Takže ta jiskra je ekonomická, ale té nespokojenosti v Íránu je strašně moc,“ podotkla Hrabalová.
Jedním z faktorů, které mají významný dopad na tíživou hospodářskou situaci, jsou mezinárodní sankce zavedené po vypovězení jaderné dohody Spojenými státy před deseti lety. Loňský návrat prezidenta Donalda Trumpa do Bílého domu a oživení strategie „maximálního tlaku“ pak ještě prohloubily ekonomickou izolaci blízkovýchodní země.
Teherán má kvůli restrikcím potíže s přístupem na mezinárodní finanční trhy a ke zmrazeným zahraničním aktivům. Rostoucí závislost země na dovozu situaci zhoršuje a podporuje inflaci, uvádí al-Džazíra.
„Sankční spekulanti“
Íránce ale trápí rovněž úplatkářství. Známé korupční případy, do kterých jsou zapojeni vlivní úředníci a jejich rodiny, posílily hněv veřejnosti a přesvědčení, že části vládnoucí elity krize zneužívají.
Mnoho lidí se domnívá, že někteří úředníci a jejich příbuzní přímo těží ze sankcí prostřednictvím dohod, které jim umožňují kontrolovat dovoz a vývoz, přesouvat příjmy z ropy do zahraničí a profitovat z praní špinavých peněz. Dokonce i vládní úředníci se podle BBC domnívají, že spíše než samotné sankce mohou za zhoršení stavu země „sankční spekulanti“.
Íránskému režimu nijak nenahrává rovněž extrémní sucho, které sužuje celou zemi. V Teheránu se dokonce hovoří o tom, že se blíží takzvaný nultý den, kdy nebude možné zajistit obyvatelům pitnou vodu z kohoutku. I v tomto případě je jedním z viníků špatné hospodaření ze strany úřadů.
Podle Hrabalové může přijít masovější odpor vůči režimu, jelikož současná špatná situace dopadá na všechny. „Najednou chudnou i ti, co podporují režim, ti, kteří lidská práva nikdy neřešili. Najednou zažívají ekonomický stres. Je tam stále nějaké procento společnosti, které je prorežimní, nevíme, jak je velké. Najednou i tihle lidé mohou vyrazit do ulic hnáni ekonomickými motivy,“ míní íránistka.
V době protestů se navíc symbolicky po delší době zvedla v uplynulých dnech mlha zahalující Teherán. „Je vidět (sopka) Damávand, což je po dlouhé době poprvé. Pro některé Íránce je to symbol odboje a naděje na lepší budoucnost. Má to symboliku, že teď přichází nová doba,“ sdělila Hrabalová s odkazem na místní média.
Srovnání s protesty po smrti Amíníové
Blízkovýchodní země zažila srovnatelné nepokoje před čtyřmi lety, kdy zemřela mladá íránská Kurdka Mahsá Amíníová ve vazbě morální policie poté, co byla zadržena kvůli tomu, že neměla správně nasazený hidžáb.
Demonstrace, známé jako „hnutí Mahsá“ nebo „Žena, život, svoboda“, otřásly základy státu, ale nakonec byly brutálně potlačeny. Podle lidskoprávních skupin bylo při násilném zásahu bezpečnostních sil zabito více než 550 lidí a dvacet tisíc jich bylo zadrženo.
Experti OSN po vyšetřování obvinili Teherán ze zločinů proti lidskosti, což úřady odmítly. Působení morální policie bylo po protestech krátce pozastaveno, od roku 2023 ale již v zemi opět působí, i když vymáhání pravidel pro zahalování se od té doby podle al-Džazíry rozvolnilo.
Íránské úřady proti demonstrantům tvrdě zasahují i nyní – zemřely už desítky lidí, včetně několika příslušníků bezpečnostních složek, uvádějí obhájci lidských práv. Zprávy často pocházejí ze sociálních sítí a od lidí z ulice a nejsou ověřené, jelikož novináři i nezávislé zpravodajské organizace čelí v zemi přísným omezením.
Nepřekonatelná propast
Řada pozorovatelů se tak domnívá, že nová vlna odporu by mohla mít závažnější důsledky než ta v roce 2022. „Ačkoli se jejich původ (vln protestů) liší, obě odrážejí hluboké strukturální stížnosti a nepřekonatelnou propast mezi státem a společností,“ analyzuje situaci magazín Foreign Policy (FP).
Pozice íránského režimu je nyní nejslabší za poslední roky, jelikož kromě nepokojů na domácí půdě čelí i dramatickým změnám v regionu, podotýká BBC.
Zlom znamenala červnová dvanáctidenní válka mezi Íránem a Izraelem, do níž se zapojily i Spojené státy, které udeřily na íránská jaderná zařízení. Konflikt výrazně oslabil obranné schopnosti islámské republiky, její nukleární kapacity a poškodil i několik vojenských a průmyslových objektů.
Došlo rovněž k oslabení íránského vlivu na Blízkém východě poté, co padl spřízněný režim diktátora Bašára Asada v Sýrii a Izrael zlikvidoval vedení šíitské teroristické skupiny Hizballáh v Libanonu, jež působí jako prodloužená ruka Teheránu v celém regionu.
V posledních dnech přišla islámská republika o dalšího spojence, když USA unesly z Venezuely tamního autoritářského prezidenta Nicoláse Madura. Írán je spolu s Ruskem zapojen do venezuelského ropného sektoru.
Nyní má ve světě méně spojenců, na které se může v regionálních konfliktech spolehnout, a méně kanálů pro přesun příjmů z ropy do zahraničí. Dekády budování regionálních zástupných sil, mechanismů pro obcházení sankcí a jaderné infrastruktury byly v relativně krátkém čase podkopány či zničeny, popisuje vývoj BBC.
Íránský duchovní vůdce Alí Chameneí a jeho nejbližší okolí po léta ospravedlňovali masivní výdaje na regionální spojence a jaderný program jako nezbytné investice do dlouhodobé technologického pokroku a bezpečnosti Íránu.
Ta se ale nekoná a tlak na režim ze všech stran sílí. Protestující kritizují, že financování skupin jako Hizballáh či Hamás odvádí zdroje ze země v době, kdy Írán prochází vážnou hospodářskou krizí.
Trumpovy výhrůžky, vzkaz Mosadu
Americký prezident Donald Trump v poslední dnech opakovaně varoval, že zasáhne, pokud zemře více lidí. „Sledujeme to velmi pozorně. Pokud začnou zabíjet lidi, jako to dělali v minulosti, myslím, že je Spojené státy velmi tvrdě zasáhnou,“ konstatoval šéf Bílého domu.
Chameneí výhrůžky odmítl s tím, že Írán se „nebude přizpůsobovat nepříteli“ a naopak nepřítele „dostane na kolena“. Duchovní vůdce sice připustil oprávněnost protestů, proti „výtržníkům“ chce ale zakročit. Vláda se podle něj snaží ekonomické problémy řešit.
Íránská diplomacie zároveň obvinila Izrael ze snahy „podkopat naši národní jednotu“ poté, co izraelský premiér Benjamin Netanjahu vyjádřil „solidaritu své vlády s bojem íránského lidu“.
„Vyjděte společně do ulic. Nastal čas,“ vyzvala ve vzkazu v perštině izraelská tajná služba Mosad. „Jsme s vámi. Nejen na dálku a slovně. Jsme s vámi v terénu,“ dodal. Podle listu The Jerusalem Post tak Mosad výjimečně přiznal probíhající operace v islámské republice.
Neochota Teheránu k ústupkům
Podle FP už íránští diplomaté hledají způsoby, jak navázat dialog a diplomatický proces s USA, který by přinesl zmírnění zahraničního tlaku. „Samotný zdlouhavý proces vyjednávání by mohl posílit íránskou měnu a ochránit režim před vojenskými údery i bez dohody. Je velmi nepravděpodobné, že by Írán souhlasil s ústupky, o které Spojené státy usilují – nulové obohacování uranu a omezení raketových schopností – zejména v kontextu probíhajících protestů,“ píše magazín.
V minulosti demonstrace postoje íránského režimu nezmírnily, upozorňuje FP. Chameneí si totiž nemůže dovolit působit slabě. List The Times nicméně napsal, že podle zdroje z tajné služby Chameneí plánuje uprchnout do Moskvy, pokud se nepokoje a protesty neuklidní.
Zatím není jasné, zda si establishment klade za cíl najít nástupce nejvyššího duchovního vůdce. Analytici zmiňují potenciální kandidáty, jako je Mojtába Chameneí, jeho syn a vlivný duchovní, nebo Hasan Chomejní, vnuk zakladatele revoluce z roku 1979. Podle expertů má nicméně svět jen velmi malý vliv na to, kdo stane v čele státu, píše server 9news.
Většina současných protestujících chce ale obrátit list a vybudovat jinou budoucnost, píše server France 24. „Všichni v Íránu chtějí změnu. Zastánci tvrdé linie chtějí návrat k minulosti, reformisté posun do budoucnosti a mnoho umírněných chce jakoukoli změnu. Nikdo není spokojen se současným stavem,“ poznamenal editor londýnského zpravodajského webu Amwaj.media Mohammad Alí Šabání.
