Z volebního vítězství koalice Spolu se v roce 2021 radoval. Teď bude volit toho, komu bude nejméně nevěřit. Někdejší předseda TOP 09 a ministr financí Miroslav Kalousek uznává, že vládní reformy směřují správným směrem, ale „neudělali zdaleka tolik, kolik udělat mohli a kolik toho slibovali“. A polovičaté reformy prezentují podle exministra způsobem, který inteligentního člověka uráží.
Sledujete volební kampaně?
Nemůžu říct, že úplně podrobně, ale samozřejmě ty hlavní signály, které se strany snaží předat, sleduji.
Vy jste, předpokládám, volič koalice Spolu, je to tak?
Patřím mezi zklamané voliče koalice Spolu. Volit samozřejmě půjdu, budu volit z demokratického spektra, ale nikomu nebudu doporučovat, koho má volit. V tom mám dost starostí sám se sebou. A myslím, že volit by měl jít každý, protože tím, že volit nepůjde, se odpovědnosti nezbaví.
A jak hodnotíte dosavadní předvolební kampaň?
Mně nejvíc vadí ta programová a obsahová vyprázdněnost, která se soustředila do čistého marketingu a do emocí. Přitom všichni víme, že nás v příštích letech čekají velmi vážné problémy.
Přidržím se toho, čemu jsem se věnoval celý život – tedy veřejným rozpočtům. Národní rozpočtová rada ve svých stanoviscích zcela jasně poukazuje na to, že příjmové a výdajové politiky jsou nastaveny tak, že už v roce 2027, když se nic neudělá, tak se nevejde bilance rozpočtu do zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Že se příjmy a výdaje začnou od sebe velmi svižně vzdalovat. Což znamená, že jakákoliv vláda, která se chce chovat rozpočtově odpovědně, musí hned po volbách přijmout řadu opatření, aby se to nestalo. Opatření minimálně v rozsahu konsolidačního balíčku z roku 2023. A já jsem se naivně domníval, že volební kampaň bude soutěží receptů, jak na to. Ale zatím to probíhá tak, že o tom všichni mlčí. Z toho jsem velmi zklamaný.
Chápe tohle lídr opozičního ANO Andrej Babiš, který má přece tak rád čísla a chlubí se, že rozumí číslům?
Nepochybuji o tom, že to chápe a že si je toho vědom. A nepochybuji, že jsou si toho vědomi i politici vládnoucí koalice. Řešení přitom existují, je jich celá řada. Není jenom jedno. Ale žádné z nich není úplně populární. Protože chcete-li dát ten rozpočet dohromady, tak se nevyhnete té větě, že buď někdo méně dostane, nebo někdo více zaplatí. A to ti adresáti většinou neradi slyší.
Ale přesto si pamatuji volby, kdy se tohle říkalo zcela otevřeně, protože to také tvořilo legitimitu té moci. Když byl ten subjekt zvolen a měl v programu zcela jednoznačně, co udělá či neudělá, tak potom mohl opravdu říkat, že vykonává vůli lidu. Protože k tomu má z voleb mandát. Když to dneska v programu nikdo nemá, tak jakou bude vykonávat vůli? Čí bude vykonávat vůli?
Jak hodnotíte koalici z hlediska rozpočtové odpovědnosti?
Když to shrnu, tak ta situace je lepší, než byla v roce 2021. Ale zdaleka nemáme zdravé veřejné rozpočty. Zůstalo to daleko za sliby, které reprezentanti současné vlády dělali nejen před volbami, ale i při konsolidačním balíčku. A to, co mně nejvíc vadí, je, že to vláda interpretuje tak, že se jí to podařilo, i když musí vědět, že se jim to nepodařilo. Oni kus práce udělali, ne že ne. Konsolidační balíček a parametrické úpravy penzijního systému něco spravily. Ale problém spíš odložily, než aby ho vyřešily.
Takže nemohu říct, že neudělali nic, ale jsem smutný z toho, že neudělali zdaleka tolik, kolik udělat mohli a slibovali. A ještě smutnější jsem z toho, že to interpretují způsobem, který inteligentního člověka uráží, protože ukazují na černou zeď a říkají, že ta zeď je bílá.
Ale přesto je půjdete volit…
To jsem neřekl! Jistě patří do výběru. Ale poprvé za existenci svobodných voleb budu volit jako nestraník. Takže si užiji i toho komfortu, že volby jsou tajné. A nebudu nikoho přesvědčovat, koho má volit. Ale budu samozřejmě volit z demokratického spektra a samozřejmě, že i koalice Spolu patří do toho spektra, ze kterého budu vybírat.
A rozhodně nebudu nikomu dělat kampaň. V roce 2021 jsem jim dal svoji veškerou důvěru a byl jsem šťastný, že uspěli. Letos budu volit toho, komu budu nejméně nevěřit.
Člověk by řekl, že po tolika letech v politice už byste neměl mít žádné iluze…
Já myslím, že bez iluzí se politika dělat nedá. Dokonce se nedá ani komentovat.
Sledujete ještě situaci v TOP 09?
Jako divák. TOP 09 se vydala jinou cestou, než bych si představoval. Ve svých prioritách i ve svých idejích, což je svaté právo jejích zástupců.
A v čem se především změnili?
Řadu těch priorit vyměnili. Jejich zásadní prioritou není rozpočtová odpovědnost. Jsou mnohem liberálnější a progresivnější než byla strana, kterou jsme s Karlem Schwarzenbergem zakládali. To ale, prosím pěkně, není kritika – všechno se vyvíjí, všechno se mění. Oni na to mají právo.
Pouze ta cesta, kterou se vydali, mně nevyhovovala do té míry, že jsem z té strany vystoupil. A to tím nejslušnějším možným způsobem. Nic zlého jim nepřeji, ale už se mi nechtělo neustále někde odpovídat, neustále hájit to, co dělají. A také jsem si říkal, že i jim se uleví, když nebudou muset pořád někomu vysvětlovat, co to zase říká ten jejich Kalousek.
Čeho se bojíte nejvíc v říjnových sněmovních volbách?
Je toho celá řada. Třeba, že tady opravdu zvítězí totální rozpočtová nezodpovědnost a že se státní finance dostanou zcela mimo kontrolu. Ono se to potom spravuje velmi těžko. Krok, kterým strukturální deficit rozšíříte, se udělá hrozně snadno a hrozně rychle a potom se to strašně těžce a za cenu obrovských nákladů spravuje. Já to rád přirovnávám k pastě na zuby. Pastu na zuby vytlačíte raz dva, ale zkuste to pak dát do tuby zpátky…
Ale úplně nejvíc se bojím sil, které se netají tím, že by rády zvrátily polistopadový vývoj. Tahle země ušla velký kus cesty, se všemi plusy i minusy, které vás čekají na každé cestě. A to, co já si nejvíc cením a myslím si, že bychom měli nejvíc opečovávat, je právě polistopadový vývoj. Protože já jsem ta generace, která půlku svého aktivního života žila před listopadem a opravdu by nerada něco podobného zažívala znovu. A ještě nikdy tady nebyly hlasy, které by rády polistopadový vývoj zvrátily, tak koncentrované do dvou politických uskupení nikoliv nevýznamné síly.
Hádám správně, že máte na mysli SPD a Stačilo!?
Mám na mysli SPD a Stačilo!.
Takže byste souhlasil s oblíbeným heslem premiéra Petra Fialy, že teď jde o všechno a buďto Východ, nebo Západ?
Tohle jsou klišé, která já bych nikdy nepoužíval. Že teď jde o všechno, jsme vždycky říkali ve všech volbách. Vždycky půjde o všechno, v prvních volbách šlo o všechno a v příštích volbách půjde zase o všechno. Ale teď jde o mnoho věcí.
Může s tím všem nějak zamávat případné rozhodnutí soudu ve věci žaloby na SPD a Stačilo!, že fakticky představují koalice více stran, i když formálně kandidují pod jedním subjektem?
Může. A já se přiznám bez mučení, že se toho bojím. Protože i kdyby ten soud měl tisíckrát pravdu, tak si představte, že soud by vyřadil relevantní politickou sílu z parlamentu. Budou tu desítky procent lidí, kterým nikdy nevysvětlíte, že moc nezměnila jejich demokratickou vůli a že nedošlo k bezprecedentnímu manipulování voleb. Proto se toho tak bojím.
Soud musí rozhodovat podle práva. A pokud podle práva dojde k závěru, že nějaký z těch subjektů bude z té soutěže vyřazen, tak ano – bude to na jednu stranu podle práva, ale na druhou stranu významná část veřejnosti bude mít pocit, že byly autoritativně zmanipulovány volby. A to je prostě pocit, kterého já se děsím. To by mělo podle mého názoru nesmírně neblahé důsledky.
(Rozhovor byl pořízen ještě předtím, než soud žalobu na SPD zamítl, pozn. red.)
Vy jste prošel spoustou volebních kampaní. Mohl byste nám, kteří to vidíme z pohledu konzumenta volební kampaně, trochu přiblížit, co volební kampaň znamená pro politika?
Já si myslím, že to je vrcholový sportovní výkon. Je to náročné nejenom fyzicky, je to náročné i psychicky. Jste pod obrovským tlakem, jste pod obrovským stresem. A přitom byste si měli vždy udržet nějakou integritu…
Samozřejmě, že v té kampani nemůžete říkat úplně všechno. Ale neměl byste lhát. Je rozdíl mezi tím, když tu pravdu neřeknu úplně celou a když lžu. A mám pocit, že na tenhle rozdíl se dbá čím dál méně.
