Komerční prezentace Aktual.: 11.10.2025 07:35
Praha – Pro rozvoj schopnosti dítěte se bezpečně a přirozeně s radostí hýbat je zásadní předškolní období. V mateřské škole se vytvářejí první dlouhodobé pohybové návyky. Vyplývá to z odpovědí České školní inspekce na dotazy ČTK. Testování inspekce ukazuje, že současní žáci základních a středních škol se v některých pohybových dovednostech ve srovnání s dětmi před 30 lety výrazně zhoršili.
Každodenní program ve školce by podle inspekce měl obsahovat pobyt venku, pohybové hry i aktivity, které podporují správné držení těla, motoriku a koordinaci. Zdatnost dětí ovlivňuje i životní styl rodičů, školy ji mohou pomoci zlepšit rozšiřováním příležitosti k pohybu, uvedla inspekce.
Současní školáci se proti dětem z 90. let výrazně zhoršili ve vytrvalostním běhu, vyplývá z testování, které inspekce představila v roce 2023. Naopak podobné výsledky v porovnání se svými vrstevníky z předchozí generace dosahují žáci ve skoku dalekém a v leh-sedech. Z měření vyplynulo, že zhruba šest procent žáků třetího ročníku a deset procent žáků sedmého ročníku bylo nedostatečně pohybově zdatných. U středoškoláků mělo problémy se všemi testovanými pohybovými aktivitami 15 procent dětí.
„Rozvoj pohybové gramotnosti začíná v předškolním věku. Denní režim mateřské školy by měl zahrnovat pravidelný venkovní pobyt, pestré pohybové činnosti a podporu správného držení těla. Mateřská škola má klíčovou roli v utváření pohybových návyků dětí a měla by vytvářet prostředí, kde je pohyb přirozenou součástí každého dne,“ uvedl náměstek ústředního školního inspektora Karel Kovář.
Úroveň fyzické zdatnosti vychází ze současného životního stylu, zdatnost žáků tak podle inspekce nejvíce ovlivňuje chování jejich rodičů. Škola může podle inspekce ukázat některým žákům možnosti pohybu, například je naučit lyžovat, plavat, bruslit, a seznámit je s pozitivními vlivy sportu na zdraví a spokojenost.
Pro zlepšení situace je nezbytné, aby školy systematicky rozšiřovaly příležitosti k pohybu, nejen v hodinách tělesné výchovy, ale i formou pohybových přestávek, sportovních dnů a kurzů. Důležité je, aby měli učitelé tělesné výchovy danou aprobaci, tedy vystudovali specializaci na tělesnou výchovu.
Aprobovaní učitelé podle inspekce častěji zařazují pestřejší formy pohybu, více motivují a dokážou lépe přizpůsobit náročnost úkolů. Odbornou kvalifikaci na tělesnou výchovu má podle inspekce asi 75 procent učitelů na prvním stupni ZŠ, na druhém stupni 63 procent a na střední škole asi 83 procent.
Střední školy podle inspekce často nepřikládají tělesné výchově stejný význam jako jiným předmětům, například maturitním či odborným. „Hodiny tělesné výchovy častěji odpadají, žáci jsou omlouváni, často se i z organizačních důvodů spojují hodiny tělesné výchovy, takže se konají jen jednou týdně. Ukazuje se, že žáci na středních školách jsou mnohem méně zapojeni do činnosti ve sportovních klubech a bez podpory rodičů nebo školy, nejlépe obojího, nemají dostatek pohybu. Chybí dostupná nabídka volnočasových nesoutěžních pohybových aktivit, které by oslovily právě žáky v tomto věku,“ uvedl Kovář.
