V Audienci Václava Havla je sekvence, kde se Sládek ptá Vaňka: „Proč nepijete? Vy takhle spíš vínečko, co?“ A pak dodá: „Tady si na pivo zvyknete! Tady pijeme pivo všichni – to už je taková tradice.“ Zdá se mi, že to – a platí to o celé naší společnosti – Havel vcelku trefil…
Určitě to trefil. Když se podíváte na množství etanolu, tedy účinné látky v alkoholu – tak se ho v Česku nejvíce vypije v pivu. A jen mimochodem, taky mám rád Havla, často cituju Moc bezmocných. Je to vlastně programové prohlášení Charty 77 a protitotalitní manifest.
A právě návykové látky, respektive psychoaktivní látky a jejich regulace, vykazují dodnes totalitní prvky. Prohibiční politika vůči nelegálním drogám je vlastně taková bublina totality v naší demokratické společnosti.
Má prvky totalitního režimu, které Havel pojmenovává. Za všechny použiju jednu metaforu, která souvisí s naším dnešním tématem – s alkoholem na věčné časy a nikdy jinak.
Pokud bych se vrátil k pivu a alkoholu obecně, ta tradice sahá daleko do historie a je součástí naší kultury. Stačí připomenout Jaroslava Haška, Bohumila Hrabala, Egona Bondyho nebo Ivana Martina Jirouse. Ti všichni a mnozí další se k alkoholu tak či onak hlásili…
A nejenom k alkoholu. Psychoaktivita látek je více či méně součástí různých sociokulturních hnutí a historických epoch. Pokud jste čekal, že budu zarytým odpůrcem psychoaktivních látek, tak to tedy nejsem…
Nečekal jsem to…
Naopak řeknu, že psychoaktivita k člověku, k lidstvu, k lidské společnosti, včetně moderní společnosti, patří. Jenom s ní prostě většinou neumíme dobře zacházet.
Co tím myslíte?
Třeba to, jak různé látky zakazujeme nebo naopak uvádíme s veškerým marketingem a reklamou na trh. Jak neúčinně regulujeme nabídku a to, kde se mohou či nemohou užívat, za jakých okolností a podobně.
Prostě ani s jednou z psychoaktivních látek, které máme, ať už na legálním, nebo nelegálním trhu, nenakládáme dobře. Možná až teď, u psychomodulačních látek, kam byl zařazen kratom, se snažíme vytvořit rámec, správný model, přiměřenou regulaci jejich dostupnosti.
A co pivo? Vždyť když člověk přijde do hospody, kolikrát zjistí, že je levnější než voda…
A já zase často říkám, že kdyby se můj otec dožil toho, že čepovaná Plzeň stojí v hospodě přes 60 Kč, tak by tomu nevěřil.
Ale vážně: pokud si vezmete cenu piva v hospodě a podíváte se, kolik se z toho platí spotřební daň, zjistíte, že jde o necelé dvě koruny. Což svědčí o tom, že tento daňový nástroj pro regulaci konečné ceny, která je důležitým ekonomickým regulátorem poptávky – třeba u piva nemůže účinně fungovat.
Její vliv na konečnou cenu u piva je mizivý. Přitom zdanění a cenotvorba je jedno z klíčových opatření, které je součástí moderní regulace.
Ale zpět k vaší otázce. Ano, nealkoholický nápoj by měl být – pokud možno – v nabídce vždy levnější než nápoj alkoholický. Jednoduše proto, aby lidé nebyli z ekonomických důvodů nuceni na žízeň pít alkoholický nápoj.
Existuje bezpečné množství alkoholu, které může člověk vypít, aniž by mu hrozily všechny negativní jevy s ním spojené?
Neexistuje. Moderní věda říká, že neexistuje bezpečné množství etanolu. A zdaleka nejen kvůli tomu, že je to psychoaktivní látka, se kterou je spojeno riziko závislosti. To totiž není to hlavní.
Pokud se podíváte na společenské škody spojené s alkoholem, lze je podle posledních odhadů vyčíslit na nějakých 80 miliard korun ročně. Tolik českou společnost stojí konzumace alkoholu. A tyto škody jsou způsobeny především toxickým a karcinogenním působením alkoholu.
Je to paradox: etanol se stal společensky tolerovanou drogou přesto, že je velmi toxický pro naše buňky, orgány, orgánové systémy – typicky pro játra, srdce a cévy nebo mozek a nervy. Je taky karcinogenní, způsobuje zhoubné bujení a vrozené vady, pokud matka pije v těhotenství. Je to tedy velmi škodlivá látka.
Pokud alkohol srovnáte s jinými látkami, a to i s těmi zakázanými, například s kanabinoidy, opiáty nebo stimulancii včetně kokainu nebo amfetaminů, tak ty zdaleka tak cytotoxické a genotoxické účinky nemají. Paradox tedy spočívá v tom, že se etanol přes svou naprosto zřejmou škodlivost stal společensky tolerovanou drogou, zatímco méně škodlivé látky jsou zakázány.
Pokud bychom na alkohol aplikovali kritéria, která aplikujeme na nové psychoaktivní látky, které se nyní objevují na nelegálním trhu nebo v šedé zóně, a my uvažujeme, že by některé z nich mohly být určeny k lidské konzumaci, tak alkohol by prostě těmito kritérii neprošel. S vlastnostmi, které má, by nikdy nemohl být puštěn na trh.
A jak si tento paradox vysvětlujete?
Současný stav je výsledkem spletité historie a různých sociokulturních, politických a mocenských vlivů. Ale svůj vliv hrálo také vědecké poznání, respektive jeho absence. Dnes víme o psychoaktivních látkách a jejich regulaci, co jsme před několika desítkami let nevěděli. Anebo jsme to nevěděli s takovou jistotou.
Přitom někdy před sto lety, když se rodil globální systém kontroly psychoaktivních látek – úmluva o omamných látkách je z roku 1961 a vznikala dlouho předtím – tak se mimochodem uvažovalo, že by mezi zakázané látky mimo medicínský kontext měl spadat také alkohol, respektive etanol.
To se sice nestalo, ale na druhou stranu se ukázalo, že jsme schopni s alkoholem jako společnost fungovat – přestože přináší nemalé škody a je toxický a karcinogenní.
Jen bychom to měli dělat tak, aby nabídka a kontext, ve kterém se užívá, tato rizika a škody co nejvíce snížily. A v principu úplně stejně bychom měli přistupovat ke všem psychoaktivním látkám.
Buďte konkrétní, co tím máte přesně na mysli?
U alkoholu platí „méně je lépe“. Jinak řečeno: celková dávka je to, co představuje hlavní riziko. Tudíž bychom ji měli snížit. Česká republika patří k zemím, kde je celková spotřeba alkoholu v různých alkoholických nápojích jedna z nejvyšších na světě.
Kdybychom ji srazili řekněme na polovinu, škod spojených s alkoholem by byla orientačně přibližně polovina. To je například u úmrtnosti nikoliv šest tisíc úmrtí v důsledku alkoholu ročně, ale tři tisíce.
Viktor Mravčík
Je lékař se specializací v oboru epidemiologie, má doktorát z preventivního lékařství. V roce 2018 byl jmenován docentem v oboru hygiena a epidemiologie 1. LF UK. Působí jako ředitel výzkumu ve Společnosti Podané ruce.
Do roku 2021 byl dlouholetým vedoucím Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti (NMS) při sekretariátu Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky na Úřadu vlády ČR. Nyní působí jako vědecký poradce Národního protidrogového koordinátora tamtéž.
Je nositelem Ceny adiktologie za roku 2025 a několikanásobným nositelem Ceny Jaroslava Skály za publikační přínos v oboru adiktologie. Od roku 2022 je členem úzkého týmu připravujícího návrhy na dekriminalizaci a legální regulaci návykových látek v ČR, je iniciátorem a hlavním autorem konceptu regulace tzv. psychomodulačních látek.
Dobře. Ale jak by to mělo vypadat prakticky?
Pokud chceme pít méně alkoholu, mělo by například daňové zatížení odpovídat množství etanolu, které ten který nápoj obsahuje. Pokud se podíváte na náš systém zdanění, zjistíte, že jde o tři různé systémy – u lihovin, piva a vína. A taky zjistíte, že kromě lihovin chybí přímá souvislost s množstvím etanolu.
Relativní daňové zatížení různých alkoholických nápojů je u nás nastavené tak, že u některých nápojů s malým objemem a s nízkým procentem etanolu je spotřební daň vyšší než třeba u piva nebo lihovin. O vínu s nulovou sazbou spotřební daně vůbec nemluvě…
Takže je to postavené na hlavu…
Z veřejnozdravotního hlediska to nemá logiku. Má to možná technickou logiku z daňového hlediska, ale pokud jde o množství etanolu, který jednotlivé nápoje obsahují, logiku to nemá.
Neříkám, že spotřební zdanění je všespásné, ale jde o jedno z klíčových opatření, které by nám při účinném nastavení mohlo hodně pomoci snížit škody a náklady – a naopak zvýšit příjmy do veřejných rozpočtů.
Umíte si ale představit, že by v Česku vyhrál volby někdo s tím, že lidem zdraží pivo a víno?
Tak já si pamatuju, jak se před rokem 1989 říkalo, že pokud vláda lidem zdraží pivo, padne režim. A nakonec to bylo úplně jinak…
Do jaké míry je kulturou a prostředím, ve kterém vyrůstáme, podmíněné, že tady spousta lidí, když se ocitnou v nějaké stresové situaci, sáhne po láhvi alkoholu…
To je často odborně citovaný rizikový moment. Když lidé pijí nikoliv proto, že si chtějí užít večírek, párty, pobavit se s přáteli, ale proto, aby řešili stres nebo duševní potíže. Ale součásti naší kultury je pití alkoholu i při jiných příležitostech, je součástí našeho společenského života a rodinného života.
Anebo také dnů, jako jsou vánoční svátky, konec roku a podobně… I tyto dny jsou mnohdy spojené s vyšší mírou konzumace alkoholu.
Jistě, je to tak. Ale na Nový rok si lidé na druhou stranu dávají různá předsevzetí směrem ke zdravějšímu životu.
Podobně lze zmínit suchý únor, tzv. sucháč. Ten poměrně výrazně zasahuje do spotřebitelských zvyklostí a kultury kolem alkoholu. Lidí, kteří se jej účastní, není málo a každoročně jich přibývá.
Navíc lidé si předsevzetí často protáhnou přes ten únor. Vliv suchého února se projevuje už i na populační spotřebě alkoholu, i když omezeně, protože zasahuje spíše ty, kteří pijí střídmě, a nikoli největší pijáky.
Takže ano, vánoční svátky a konec roku jsou rizikový moment, jsou také ale příležitostí k novému začátku, k předsevzetím, ke změně, i když malé.
Takže nezapomeňte. Nemusíte s alkoholem úplně přestat, pokud na to nejste z různých důvodů připraveni. I omezení spotřeby alkoholu je dobrý výsledek, když se budete řídit heslem „méně je lépe“.
