„Neuvěřitelně se to tady posunulo.“ Tak zní odpověď velké části obyvatel České Kamenice na dotaz, jak se v severočeském městě žije. Jedna věc ale v pokroku brání. Dvanáct zanedbaných domů, z nichž některé obývají problémoví obyvatelé. Plán města je jasný: postupně je vykoupit a přetvořit v sociální bydlení. Ne vždy se to ale daří, říká starosta Jan Pajanovský.
Česká Kamenice má na co lákat. Místní náměstí zasněžené čerstvým prašanem v lecčem připomíná výjev z pohádky Anděl Páně 2. Centrum chráněné jako městská památková zóna je sice malé, skrývá ale krásná zákoutí u řeky Kamenice, charakteristické staroněmecké roubenky, působivý kostel sv. Jakuba Většího nebo barokní kapli Narození Panny Marie. Také se zde setkávají tři chráněné krajinné oblasti.
„Rádi bychom sem přilákali více turistů,“ říká ve své kanceláři s výhledem na náměstí místní starosta Jan Papajanovský. Pro jeho mladistvou vizáž by si ho leckdo mohl splést se studentem. A nebyl by daleko od pravdy, vedle starostování si tento politik hnutí STAN dodělává doktorát z práv na Univerzitě Karlově.
Jan Papajanovský. | Foto: Tomáš Klézl
Ve svých třiceti letech je už ale zkušeným politikem. Do čela města se dostal ve třiadvaceti, a stal se tak nejmladším starostou v Česku. Před dvěma lety mandát suverénně obhájil. Z ankety mezi místními vyplývá, že je mimořádně populární. „Strašně se to tady za můj život změnilo k lepšímu. Stará se dobře,“ říká na náměstí čtyřicátnice Ivana Laubová.
Jeden problém ale zůstává. Jde o budovy rozeseté po městě, které média v minulosti označovala za „domy hrůzy“. Člověk je pozná snadno. Zatímco větší část domů v centru je pečlivě opravená, těmto odpadává fasáda, část oken je vybitá a ve dvorech a opuštěných provozovnách v přízemí se válí odpadky. I přesto je obývají lidé.
Česká Kamenice sice zdaleka nepatří mezi sociálně nejslabší místa Ústeckého kraje, přesto se jí ale nevyhnul problém obchodníků s chudobou a jejich problémových nájemníků. A sám Papajanovský říká, že se městu daří sociální situaci spíše držet na uzdě než zlepšovat.
„Byl tady covid, pak jedna krize a druhá krize. Na jednu stranu se snažíme, aby se situace zlepšila, na druhou stranu proti tomu jde celospolečenský trend. Počet lidí ohrožených chudobou nepochybně vzrůstá. Propadly se reálné mzdy i hodnota sociálních dávek,“ říká Papajanovský.
Z nedávného šetření Agentury pro sociální začleňování vyplynulo, že problémových domů je po městě rozesetých dvanáct. U některých z nich platí známý model. Do polorozpadlých domů si vlastníci stěhují sociálně slabé nájemníky, kterým tyto krajní podmínky nevadí. Těm pak účtují nadprůměrný nájem a od státu pak inkasují dávky na bydlení. Další majitelé zase starost o dům jednoduše zanedbali a v opuštěných budovách hned u náměstí se usídlují bezdomovci.
Právě chování některých občanů je vedle nedostatku práce jedna z mála věcí, které by si místní přáli ještě zlepšit. „Lidé upozorňují zejména na rušení nočního klidu, ale také snížení pocitu bezpečí,“ říká Papajanovský. „Na náměstí vysedává omladina a dělá hluk. Ale je třeba říct, že tak to tady bylo vždycky,“ dodává Ivana Laubová. „Člověk se dá do křížku s jedním a hned na něj vyjde dvacet dalších,“ přidává se další žena.
Za nejproblémovější ale platí několik domů na samotném okraji města v místě, kterému místní přezdívají „kamenický Chanov“ podle známého romského sídliště v Mostě.
„Chodí tady ve tři ráno a myslí si, že jsou asi muzikanti. Kravál, petardy. Kamarád má za benzinkou rodiče a ti mají pořád rozbitá okna na baráku,“ říká Tomáš Laskot, který bydlí v blízkosti tohoto domu. Dodává, že v některých z domů se podle jeho informací i berou drogy.
Právě rozpadající se bytové domy obklopené odpadky na kraji města slouží podle Papajanovského jako jakási „přestupní stanice“ pro vstup do České Kamenice. Lidé, které sem majitel naláká z jiných obcí, se odsud poté snaží dostat a zpravidla končí v některém z jiných zanedbaných domů.
Jedna z budov, kterou se městu už podařilo odkoupit. | Foto: Tomáš Klézl
Jeden z domů odkryl i sál s hostincem
Město už ale pracuje na řešení. Situaci chce napravit tím, že alespoň část problémových domů od jejich vlastníků vykoupí, aby tak mělo větší kontrolu nad skladbou nájemníků a nad tím, zda žijí v důstojných podmínkách. Většinu chce posléze rekonstruovat a přetvořit na sociální a městské byty.
To se ve dvou případech už povedlo, konkrétně u domů v Pivovarské a Dvořákově ulici. „V jednom z nich je dokonce zájezdní hostinec s velkým sálem, to má určitě potenciál,“ uvádí Papajanovský. Další dva domy má město vytipované a odkup je podle starosty na dobré cestě. „Pokud se nám podaří v příštích letech odkoupit třeba jednu tuto nemovitost za rok, mohl by problém do pár let zmizet,“ říká starosta.
Jenže v některých případech narazil na podobný problém, kterému čelí i jiná města, která se potýkají s obchodem s chudobou. Vlastník zmíněného nejproblémovějšího domu jej například prodat nechce, protože by tím přišel o značný výdělek z dávek.
Zde vidí řešení ve vytrvalých kontrolách ze strany hygieny i dalších úřadů. „Je pravděpodobné, že požární předpisy nejsou dodržovány ani v jednom z těchto domů,“ říká Papajanovský.
Dodává, že se město snaží sociálně slabým pomoci i dalšími způsoby. Spolupracuje třeba s Charitou, která na místě provozuje nízkoprahové centrum pro děti. „To funguje, centrum je neuvěřitelně populární. Mají pořád plno,“ říká Papajanovský.
A věří, že pomoct může ostatně i rozvoj turismu v oblasti. „Třeba když majitelé domů uvidí, že sem jezdí turisté, tak zjistí, že více vynese provoz penzionu než pronajímaní polorozpadlých bytů,“ doufá.
