Fukušimští motýli jako varovný signál
Na obrázku: Modrásek luční (Zizeeria maha) – nejběžnější motýl v Japonsku – a jeho hostitelská rostlina šťavel růžkatý (Oxalis corniculata) ze studie dokumentující biologické dopady fukušimské jaderné havárie.
V květnu 2011, pouhé dva měsíce po havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě, začali japonští biologové systematicky sbírat místní modrásky (Zizeeria maha). Už první srovnání přineslo znepokojivé zjištění: jedinci pocházející z oblasti Fukušimy měli výrazně menší křídla než motýli ze severních a jižních částí Japonska.
Ještě dramatičtější vývoj odhalilo sledování populace v průběhu následujících měsíců. Mezi květnem a zářím 2011 se u fukušimských modrásků rychle hromadily mutace a podíl jedinců s vývojovými abnormalitami prudce narůstal. Nešlo přitom jen o krátkodobý efekt bezprostředního ozáření.
Zvlášť znepokojivé byly takzvané transgenerační dopady. První generace potomků (F1), jejichž rodiče byli vystaveni radiaci, vykazovala abnormality i tehdy, když samotní rodiče působili navenek zcela normálně. To naznačovalo, že genetické poškození se může přenášet i skrytě, bez viditelných příznaků u předchozí generace.
Vědci zároveň testovali i alternativní vysvětlení: zda se po ozáření nemění hostitelská rostlina Oxalis corniculata (šťavel růžkatý), na níž se housenky vyvíjejí. Výsledky naznačily, že radiace nemusí poškozovat organismy pouze přímo, ale také nepřímo – prostřednictvím změn v potravě a celém ekosystému.
