Devět let studovali botanici rostlinku jménem řeřišnice Drummondova, která roste v horském prostředí. Nyní na základě výzkumu tvrdí, že mnoho horských rostlin se nedokáže dostatečně rychle přizpůsobit zvyšujícím se teplotám, aby přežily v podmínkách globálního oteplování.

Současná změna klimatu je ve srovnání s těmi v minulosti velmi rychlá: způsobuje ji rychlé spalování fosilních paliv, které tak do atmosféry uvolňuje skleníkové plyny. Právě rychlost těchto změn je podle přírodovědců hlavním důvodem k obavám: pomalým proměnám podnebí se umí organismy přizpůsobit, těm rychlejším jen těžko.

Horské rostliny jsou velmi zajímavým příkladem: Vědci až doposud předpokládali, že většina z nich bude schopná přežít díky tomu, že se s rostoucí teplotou jednoduše rozšíří do vyšších nadmořských výšek. Čím výše, tím chladněji, v horách se dá překonat významný výškový rozdíl snadněji než v nížinách, takže by to teoreticky ani pro rostliny neměl být problém. Ale je.

Řeřišnice Drummondova je nenápadná rostlina, která roste ve všech severoamerických horách. Vědci je studovali v jejím přirozeném prostředí bezmála deset let, prozkoumali za tu dobu asi 102 tisíc kusů této květiny v různých nadmořských výškách. Pomocí manipulace se sněhovou pokrývkou se v některých oblastech pokoušeli simulovat oteplení planety. Vědci navíc provedli genetickou analýzu vzorků rostlin z různých oblastí, aby zjistili, jestli v souvislosti s oteplováním dochází u této byliny k evolučním změnám.

Reakce nestačí

Vědci nenašli žádné přesvědčivé důkazy, které by naznačovaly, že rostliny dokázaly buď změnit svou povahu způsobem, který by jim umožnil přežít vyšší teploty, anebo se dostatečně rychle rozšířit po svazích hor, aby si tak udržely náskok před oteplováním. Nevědí zatím proč – je možné, že rostliny narážejí při pokusu o šíření výše na nějakou neviditelnou hranici jejich možností, která brání jejich ústupu do těchto míst. Může se jednat o nedostatek živin, atmosférické či meteorologické podmínky nebo něco úplně jiného, o tom vědci zatím nemají jasno.

Autoři poznamenávají, že i když se zaměřili na jediný druh, jejich výsledky mají význam pro širokou škálu rostlin, které žijí v úzkopásmových horských ekosystémech. Samy si tyto druhy nepomohou, ale podle hlavní autorky studie Sally Aitkenové z University of British Columbia je možné, že některým by mohla pomoci lidská aktivita – ale to se stane pouze tehdy, pokud budou existovat skupiny ochotné vyvinout úsilí.

Podíl.