Světlo nikdy nezhasíná, jí se holýma rukama a návštěvy nejsou povolené. Tak vypadá život v jednom z největších a nejdrsnějších žalářů světa, který nechal postavit salvadorský prezident Nayib Bukele. Obří věznice pojme desetitisíce osob. Šéf Bílého domu Donald Trump do ní poslal stovky údajných členů gangů. Kritici nazývají zařízení „černou dírou lidských práv“. Podle experta Lukáše Dirgy jde o „fabriku na zkázu lidského bytí“.
Středisko pro zadržování teroristů (CECOT) otevřelo své brány koncem ledna 2023 a stalo se symbolem Bukeleho boje proti zločineckým gangům. Pravděpodobně se jedná o největší žalář světa, který pojme kolem čtyřiceti tisíc trestanců. Podle BBC ale není jasné, kolik je tam v současné době osob, ani na základě čeho byli dotyční do centra vybráni.
Rozloha megavěznice činí 23 hektarů, bezpečnostní složky ale kontrolují další území o rozloze 140 hektarů kolem střediska. Věznice má osm bloků, v nichž se nachází 256 cel, každá o rozloze asi sto metrů čtverečních. Do jedné cely je přitom možné umístit až osmdesát osob. V každé místnosti jsou čtyřpatrové kovové palandy bez matrací a prostěradel. K dispozici jsou jen dvě umyvadla a dva záchody a nepřetržitě tam svítí umělé světlo.
Trestanci si musí každých pár dnů holit hlavu. Někteří z nich jsou nájemní vrahové, kteří mají na svědomí desítky vražd a dostali staleté tresty, u jiných je obvinění sporné. Videa zveřejněná salvadorskou vládou ukazují vězně pochodující do přeplněných společných prostor, kde není dostatek lůžek.
„Představte si obrovský komplex, ve kterém se tísní tisíce lidí na malém prostoru. Je tam příšerné horko, na čerstvý vzduch se dostanete maximálně na třicet minut denně. Vše je v tomto prostředí považováno za potenciální zbraň a bezpečnostní hledisko definuje každý aspekt vašeho života,“ popsal sociolog a expert na vězeňství ze Západočeské univerzity v Plzni Lukáš Dirga.
Jeden z nejpřísnějších režimů na světě
Protiteroristické centrum je obehnané dvěma elektrickými ploty a dvěma železobetonovými zdmi a disponuje devatenácti strážními věžemi. Na kriminálníky dohlíží kolem šesti set vojáků a přes 250 policistů. CECOT bývá označován za věznici s jedním z nejpřísnějších režimů na světě a přezdívá se jí v médiích středoamerický Alcatraz – i proto, že z areálu de facto není úniku.
Věznice ležící na ostrůvku u město San Francisco v USA v době svého fungování rovněž proslula tvrdým režimem, pojala ovšem řádově méně kriminálníků. „Zdejší podmínky byly podstatně odlišné od těch panujících v CECOT. Řada vězňů byla na Alcatraz umístěna na vlastní žádost,“ poznamenal Dirga.
Podle Dirgy má CECOT blíže k nechvalně známému americkému zařízením na Guantánamu. „Zejména s ohledem na účel, který obě zařízení plní (či plnila), tedy zadržování osob označených za teroristy. Podobně prázdným pojmem jsou zde lidská práva,“ konstatoval expert. Američané na Guatánamu zadržovali v rámci svého protiteroristického tažení po útocích z 11. září 2001 stovky lidí bez obvinění.
„Myslím, že CECOT je obtížné srovnávat s jakoukoliv jinou věznicí, protože je to možná specifický typ věznice sám o sobě. Alcatraz už několik dekád nefunguje a Guantánamo bylo vždy detenční zařízení, což je jiný typ zařízení než věznice,“ poznamenal expert na vězeňství Jiří Mertl z Fakulty humanitních věd Univerzity Karlovy.
„Z hlediska lidských práv a práv osob ve výkonu trestu, jak je třeba známe z Evropských vězeňských pravidel, která nastavují určité základní důstojné standardy ve výkonu trestu, lze s jistotou říci, že tam neexistují. Zmíněná pravidla například nastavují, že každá osoba by ve vězení měla mít alespoň čtyři metry čtvereční osobního prostoru, což v té salvadorské věznici zjevně nebude dodržováno,“ řekl Mertl.
Bez návštěv a vzdělávání
Obyvatelé žaláře jedí rukama, protože příbory by se mohly stát smrtící zbraní. Žijí v naprosté izolaci, kdy nemají právo na návštěvy, telefonické hovory ani vzdělávání nebo odpočinek. Svoje cely mohou opustit jen na půl hodiny denně kvůli cvičení, studiu Bible či on-line soudním jednáním.
Nohy a ruce vězňů jsou i na chodbě spoutané, takže se pohybují ve shrbené poloze, popisuje podmínky v žaláři deník El País. „Už nikdy nezažijí lásku – nebo dokonce sex – jako svobodní lidé. Vklouzli do černé díry, věčného, chladného a bezútěšného místa,“ píše list. Při prohlídce věznice pro média stáli trestanci nehybně a beze slova se založenýma rukama. „Nejsou zvyklí vidět lidi zvenčí v běžném oblečení. Jejich nepopsatelný život se odvíjí mezi černými oděvy policistů s kapucí, kteří je tahají za paži jako dobytek,“ uvedl deník.
Podle Dirgy je to každodenní boj o přežití. „Primárním cílem není rehabilitace, ale prosté vyčlenění daných osob mimo společnost, jejich uzamčení, kontrola či případná eliminace. O nějakém smysluplném trávení času moc hovořit nelze. Je to vyloženě odkladiště nechtěných jedinců, kteří jsou systémem onálepkováni jako údajní teroristé. Přežít v tomto prostředí je nepochybně velmi náročné a osobně považuji CECOT za ,fabriku na zkázu lidského bytí‘,“ uvedl expert. Srovnání kupříkladu s holocaustem však považuje za neadekvátní – co do rozsahu, míry utrpení i obětí.
Expert: Izolace je velmi neúčinná
Podle Mertla zařízení funguje jinak než věznice v Česku či v Evropě. „Rehabilitační princip spočívá v intenzivní práci s vězněnými osobami na jejich potřebách a problémech, které je přivedly do výkonu trestu. Salvadorská věznice je, zdá se, postavena čistě za účelem takzvaného redukcionismu, tedy izolace od zbytku společnosti za účelem ochrany. To má svoji logiku s ohledem na skutečnost, že jsou tam osoby podílející se na organizovaném zločinu, který vytváří vysokou společenskou újmu, ale zároveň z řady výzkumů víme, že redukcionismus a izolace je velmi neúčinné opatření, které v podstatě problém nikdy neřeší,“ řekl Mertl.
„V případě Salvadoru se navíc jedná o problém, které nejde vyřešit tím, že všechny osoby, které se podílejí na organizovaném zločinu, zavřete do vězení, jelikož organizovaný zločin v podobě gangů má zpravidla kořeny v nefungujících veřejných institucích, které jsou pak nahrazovány právě gangy coby organizacemi suplujícími veřejné instituce,“ vysvětluje dále expert.
Pokud si trestanci získají důvěru dozorců, mohou alespoň vést takzvané motivační hovory, píše agentura AP. Jídelny, odpočívárny, tělocvična a stolní hry ve středisku jsou nicméně určené jen pro dozorce. CECOT nenabízí ani programy, které by jeho obyvatele připravily na návrat do společnosti po výkonu trestu, upozorňuje AP.
Salvadorský ministr spravedlnosti dříve uvedl, že lidé zadržovaní ve věznici se do svých komunit nikdy nevrátí. „Není možné uniknout. Tito psychopati tady stráví celý život za mřížemi,“ řekl El País ředitel věznice, který nechtěl prozradit své jméno.
„Likvidace bez rozsudku smrti“
Podle kritiků jsou v centru CECOT kvůli nevyhovujícím podmínkám zadržovaných porušována lidská práva. Bývalý člen podvýboru OSN pro prevenci mučení Miguel Sarre popsal věznici jako „betonovou a ocelovou jámu“. Podle BBC navíc varoval, že CECOT může být používán „k likvidaci lidí bez formálního uplatnění trestu smrti“.
V médiích se objevily informace o případech zneužívání, mučení, odpírání lékařské péče, a dokonce i o tajných popravách vězňů, kteří jsou většinou z řad ozbrojených gangů. Lidskoprávní organizace Cristosal loni uvedla, že v rámci vládního tažení proti gangům zemřelo ve věznicích nejméně 261 lidí.
Aktivisté tak situaci v salvadorském žaláři bedlivě sledují. „Amnesty International se obává, že ve věznici CECOT dochází k porušování lidských práv včetně mučení a jiného nelidského a ponižujícího zacházení. Mimo jiné právě proto, že do tohoto vězení nemá nikdo přístup. Je bezpochyby jasným důkazem politiky hromadného věznění,“ uvedl ředitel české pobočky organizace Pavel Gruber.
„Jsme přesvědčeni, že chod věznice dále zhoršuje stav lidských práv v Salvadoru a vytvořil nebezpečný precedent represivní spolupráce mezi státy, který vedl k případům nuceného zmizení — konkrétně v souvislosti s deportacemi 261 Salvadorců a Venezuelanů ze Spojených států,“ dodal Gruber. Tito lidé byli podle Amnesty International záměrně zbaveni práva na obhajobu, na řádný proces a kontakt s jejich příbuznými a právníky.
Deportace na základě zákona z osmnáctého století
Washington považuje vyhoštěné osoby za členy obávaného venezuelského gangu Tren de Aragua a využil k jejich deportaci zákon z osmnáctého století. Podle dohody Američané za roční pobyt trestanců zaplatí Salvadoru šest milionů dolarů (asi 138 milionů korun).
Trump při nedávné schůzce s Bukelem v Bílém domě prohlásil, že chce do Salvadoru deportovat „co nejvíc“ lidí, zatímco lídr středoamerického státu řekl, že jeho země „dychtí pomoci USA se zločinem“. Americká ministryně vnitřní bezpečnosti Kristi Noemová tehdy poděkovala Bukelemu a uvedla, že je „úžasné mít místo, kam poslat ty nejhorší lidi“. Noemová nedávno CECOT osobně navštívila a nechala se vyfotografovat s potetovanými vězni za mřížemi.
Podle amerického svazu pro občanské svobody (ACLU) a dalších lidskoprávních aktivistů americké úřady neprověřují členství v organizaci u jednotlivých osob dostatečně podrobně. Deportace podle Amnesty International vytváří „alarmující precedens represivní spolupráce mezi vládami“ Salvadoru a USA, které se tak „podílejí na praktikách, jež porušují mezinárodní právo“.
V nechvalně proslulé věznici CECOT skončil i Ábrega García, který žil v USA čtrnáct let a oženil se s Američankou, s níž vychovává děti. V roce 2019 mu imigrační soudce sice zamítl žádost o azyl, ale udělil mu ochranu před deportací do Salvadoru, protože by mu hrozilo pronásledování místními gangy.
Navzdory tomu Garcíu letos 12. března zatkli imigrační úředníci a několik dnů nato byl deportován do CECOTU. Bílý dům v mezičase uznal, že García byl deportován omylem, ale zároveň ho označil za člena salvadorského gangu Mara Salvatrucha (MS-13), což právníci deportovaného odmítají.
Trump vs. Nejvyšší soud USA
Trump tvrdí, že jeho návrat není možný a že rozhodnutí je na Salvadoru. Bukele však trvá na tom, že to není ani v jeho pravomoci. García byl mezitím převezen z věznice CECOT do jiné, s méně tvrdými podmínkami.
Nejvyšší soud USA před dvěma týdny nařídil americké vládě, aby umožnila návrat Garcíi do Spojených států, to se ale dosud nestalo. Federální soudkyně Paula Xinisová před pár dny obvinila Trumpovu administrativu z „úmyslného a zlovolného odmítání plnit povinnosti“.
Výjimečný stav a desítky tisíc uvězněných
Ve středoamerickém Salvadoru v posledních letech přituhuje poté, co Bukele, jenž sám sebe nazval „nejvíc cool diktátorem“, slíbil bojovat s gangy a rozsáhlou kriminalitou. Jeho vláda v březnu 2022 vyhlásila výjimečný stav, který už byl 36krát prodloužen, kvůli narůstajícímu počtu vražd. Krátce před jeho vyhlášením bylo za jediný den zavražděno 62 lidí.
Podle oficiálních údajů prezident dokázal snížit počet vražd z více než 6500 ročně na pouhých 114. I proto zřejmě Bukele obhájil loni prezidentský mandát. Boj se zločinem jde nicméně ruku v ruce s potlačováním lidských práv. Výjimečný stav omezil některé osobní svobody či právo na shromažďování, prodloužena byla předběžná vazba ze tří dnů na patnáct a povoleno bylo omezení telekomunikací bez soudního příkazu.
Opatření také umožnilo masové zatýkání. Policejní složky mohou zasahovat bez oficiálních zatykačů a řádného procesu. „Salvador zavádí systematickou státní politiku masivního a svévolného odnětí svobody. Po třech letech zůstává za mřížemi více než 85 tisíc jednotlivců bez dostačujících přípustných důkazů, oběti soudního systému se nyní proměnily v nástroj kolektivního trestání a rozsáhlé represe,“ upozornila Amnesty International.
Ve své nové zprávě hodnotící rok 2024 organizace zmiňuje „závažné“ nedostatky v soudním systému. „Přeplněnost věznic přetrvávala a míra uvěznění patřila k nejvyšším na světě,“ píše se mimo jiné ve zprávě. Většina z desítek tisíc zadržených byla obviněna z „nedovoleného spolčování“ a dalších trestných činů souvisejících s gangy.
Podle místních organizací pro lidská práva přitom neměla třetina osob zadržených během výjimečného stavu žádnou příslušnost ke gangům ani žádný záznam v trestním rejstříku, uvedla Amnesty International, která píše o „bezohledném uplatňování těchto opatření napříč celou populací“.
„Gangy jsou pak alternativními organizacemi, které suplují absenci oficiálního sociálního zabezpečení, které by měly zajišťovat veřejné instituce. Že je potřeba řešení hledat jinde, potvrzuje i skutečnost, že Salvador je naprosto suverénně první na celém světě v počtu vězněných osob na sto tisíc obyvatel, ale problémy má stále,“ podotkl Mertl.
Obránci lidských práv byli podle Amnesty International navíc během výjimečného stavu vystaveni zvýšenému riziku útoků a obtěžování, dodala organizace, která stejně jako další lidskoprávní aktivisté kritizuje neschopnost státu zamezit těmto situacím a vyzývá Salvador k nápravě. Americký prezident i část salvadorské veřejnosti ale Bukeleho politiku „železné pěsti“ chválí.
