V univerzitním kampusu na jihovýchodě Tchaj-peje nic Česko nepřipomíná. Poletují tu papoušci, které je u nás možné potkat jedině v zoo, do obřích velikostí tu dorůstají rostliny, jež v Česku přežívají jako pokojovky, liší se i zvuk zvonku oznamující přestávku. Přesto se tu z jedné ze tříd ozývá čeština. Tři studentky právě začínají psát diktát.

Od naší asijské zpravodajky – „Syn a dcera už nejsou malé děti, chtěli jet na prázdniny k babičce bez nás.“ Touto větou začíná asi minutu a půl dlouhá nahrávka, kterou studentky kurzu Česká konverzace 2 musí z poslechu opsat.

Světa, Bětka a Kiera jsou aktuálně jediné, kdo na pokročilou lekci češtiny chodí. Tchajwanky s počeštěnými jmény, kterými se představují, mají český jazyk jako svůj vedlejší obor. Jejich hlavním zaměřením je ruština, management a ekonomika. Diktáty jako tenhle píší jednou za semestr. 

Tchajwanky píší diktát z češtiny. | Foto: Jana Václavíková

„Myslela jsem si, že když znám ruštinu, česky se naučím rychle. Teď už si to nemyslím,“ směje se Světa, která studuje jazyk třetím rokem. „Chce to hodně času,“ říká.

Motivace Bětky byla jiná. „Měla jsem čas a chtěla jsem se naučit jiný a těžký jazyk. Japonštinou mluví hodně lidí, čeština je originálnější,“ vysvětluje studentka managementu, která má za sebou dva roky studia. Kieru zase zaujalo Česko. „Učila jsem se polštinu a cestovala jsem do Česka. Bylo moc krásné,“ vypráví po roce a půl učení češtiny a dodává, že právě v tuzemsku by chtěla pokračovat ve studiu.

Ucelený program českých studií nabízí na Tchaj-wanu jediná univerzita, National Chengchi University se sídlem v hlavním městě ostrova, v Tchaj-peji. Škola s historií, která se začala psát ještě na pevninské Číně, než tehdejší vláda prohrála občanskou válku s komunistickou stranou a prchla právě na Tchaj-wan, má i jiné napojení na Česko. Při své návštěvě ostrova v roce 2004 zde získal čestný doktorát Václav Havel, v té době už jako bývalý prezident republiky.

Díky spolupráci mezi vysokými školami se do programu mohou hlásit i studenti dalších univerzit. Zdejší fakulta cizích jazyků je na ostrově vyhlášená. Nabídka se o češtinu rozšířila v roce 2011, kdy se z desetiletí starého oddělení ruského jazyka přejmenovala na fakultu slovanských jazyků a kromě mateřštiny přibyla i polština. 

Česko? Uvolněný životní styl i opilci

Počet studentů zapsaných do programu tak dosahuje vyššího počtu, než kolik se jich nachází v nejpokročilejší třídě. Kolem tří desítek zájemců o Česko se v dalších předmětech učí o literatuře, kultuře nebo speciálních tématech, která jim mají současnou českou společnost představit. Škola využívá i vlastní učebnici – Můj první kurz češtiny.

České ministerstvo školství také nabízí krátkodobá, jeden až dvousemestrová studijní stipendia až dvaceti Tchajwancům, dalších patnáct může získat peníze na absolvování letní školy. 

„Navíc k tomu má National Chengchi University každý rok výměnné programy se sedmi českými univerzitami, o které mohou studenti také požádat,“ dodává pro Aktuálně.cz Melissa Lin, vedoucí programu a nejznámější tchajwanská bohemistka, která v Česku mezi lety 1996 až 2003 studovala. 

V hodinách české konverzace se čeština procvičuje hrou.

V hodinách české konverzace se čeština procvičuje hrou. | Foto: Jana Václavíková

Pobyt v Česku za sebou mají i studentky, které právě dopsaly diktát. Světa a Bětka ho společně absolvovaly v Brně. Obě si pochvalují letní počasí, které je podobnější tomu, co znají z domova, a místní životní styl. „Líbí se mi pomalejší tempo lidí, nejsou tak ve spěchu, sedí venku, pijí pivo a užívají si život,“ shrnuje Bětka.  

Všechny zároveň vzpomínají na krásné historické budovy a českou kuchyni. „Chutná mi české jídlo, nejvíc svíčková, kofola a pivo,“ vyjmenovává Kiera, která letní kurz navštěvovala v Pardubicích. 

Nehezké vzpomínky

Negativně naopak vzpomínají na další projev české kultury spojený s konzumací alkoholu. „Nelíbilo se mi, že na ulicích bylo hodně lidí, kteří pili pivo a byli opilí,“ líčí Kiera. „Hodně lidí kouřilo,“ doplňuje ji Světa. „Kouřili všude. Před školou se studenty kouřili i profesoři.“

Výuka češtiny na tchajwanské univerzitě National Chengchi University.

Výuka češtiny na tchajwanské univerzitě National Chengchi University. | Foto: Jana Václavíková

Těžko si také zvykly na omezenou otevírací dobu obchodů, protože na Tchaj-wanu jsou obchody často nonstop otevřené, nebo na nedostatek klimatizací, které jsou na subtropickém ostrově všude a zapnuté zůstávají i v zimě, kdy nahrazují topení. Chyběl jim i bubble tea, tchajwanský mléčný čaj s želé kuličkami, který získal na oblibě po celém světě, včetně Česka. „Máte tam bubble tea, ale jenom se tak jmenuje,“ říká Světa.

Helena Hrdličková, která kurz konverzace vede a na univerzitě působí už čtvrtým rokem, přiznává, že výtky proti středoevropské zemi slyší prvně, protože je studenti běžně nesdělují. Oproti Brazílii, kde vyučovala předtím, hodnotí tchajwanské studenty jako stydlivější, neradi se při hodinách projevují. Změna podle ní nastává většinou až poté, co se vrátí z Česka.

„Někteří Češi se velmi diví, proč se češtinu cizinci vůbec učí, a nechápeme, že někdo ze vzdálené země má zájem o náš jazyk a kulturu,“ popisuje Hrdličková. Je už druhou učitelkou češtiny, kterou na Tchaj-wan vyslal Dům zahraniční spolupráce, organizace při českém ministerstvu školství. „Vypadá to, jako bychom si svého vlastního jazyka a kultury moc nevážili. Někdy pomůže pohled zvenčí, pak můžeme lépe vidět naše národní hodnoty, ale také nedostatky,“ míní.

Světa vyrobila české nálepky do komunikační aplikace, který každý na Tchaj-wanu používá.

Světa vyrobila české nálepky do komunikační aplikace, který každý na Tchaj-wanu používá. | Foto: Jana Václavíková

Někteří studenti v Česku zůstali

Obecně se dá říct, že se Tchajwancům v Česku líbí. Vedoucí programu Lin mluví o nižších desítkách studentů, kteří se do země v srdci Evropy přestěhovali za prací nebo z rodinných důvodů. 

Na odborné úrovni se jazyku ve více než devět tisíc kilometrů vzdálené země věnují jen dva absolventi – dva její bývalí studenti získali magisterské tituly z českých studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v Budapešti a oba plánují pokračovat ve studiu na doktorandském programu. Třetí jazyk používá na denní bázi, neboť pracuje v organizaci na propagaci turismu CzechTourism.

Všichni tři jí pomáhali i s překladem Kytice do čínštiny, která se na Tchaj-wanu dostala na seznam doporučené literatury pro středoškoláky. Lin také do čínštiny a tradičních čínských znaků, které se používají na ostrově, zatímco na pevninské Číně se užívají zjednodušené znaky, přeložila Román pro ženy Michala Viewegha a čerstvě vyšel její překlad knihy Vždyť přece létat je snadné od Ivana Vyskočila. 

Lin doufá, že někdo z nich nebo budoucích studentů, jejichž počet díky zlepšujícím se vztahům mezi vládami stoupá, se na Tchaj-wan vrátí a převezme vedení oboru po ní. „Abych někdy mohla jít do důchodu,“ směje se žena, která má do důchodového věku ještě daleko.

Podíl.
2024 © Network Today. All Rights Reserved.