Stranou pozornosti veřejnosti se na konci loňského roku uzavřel v soudní síni příběh, jenž se dotýká nedávné české historie. Vyplývá z něj plastický obraz, jak se Státní bezpečnost snažila rozložit hnutí kolem Charty 77. Trest za donášení na jednoho z disidentů dostala herečka a spisovatelka Hana Militká. Rozsudek je pravomocný. Aktuálně.cz na základě získaných dokumentů popisuje podrobnosti.
Jméno Pavel Janský je známé zpravidla jen historikům či literárním vědcům. Přitom tento básník, novinář a překladatel se stýkal s jedněmi z nejexponovanějších postav československého disentu, jakými byli Ludvík Vaculík, Pavel Tigrid, Pavel Landovský, Pavel Kohout či Olga Havlová.
Vaculíkovi pomáhal Janský s rozvíjením samizdatové edice Petlice, jež sloužila pro vydávání děl komunisty zakázaných autorů. Tigridovi přispíval do jeho čtvrtletníku Svědectví, jejž pozdější druhý ministr kultury České republiky vydával v Paříži a který patřil mezi nejvýraznější počiny československého exilu.
Pro tyto kontakty Janského státní moc zařadila mezi cíle akce Asanace, jejím smyslem bylo vyštvat přední představitele disentu do zahraničí a oslabit opozici. Klíčovému nástroji komunistického režimu, Státní bezpečnosti, tomu v případě Janského pomáhala donášením Hana Militká. O tomto jejím angažmá se dosud nevědělo.
Rozkrývat důvěrné styky
„Takto získané informace umožňovaly StB rozkrývat důvěrné styky poškozeného (Janského) s tzv. pravicovými exponenty z oblasti kultury, co aktuálně tvoří, jak psychicky snáší výslechy StB, jak vnímá opatření StB proti osobám z jeho okolí a jaké jsou jeho úvahy ohledně vystěhování do zahraničí,“ stojí v obžalobě Militké k její spolupráci s StB.
Obvodní soud pro Prahu 6 této obžalobě loni 17. prosince vyhověl, Militké za pomoc ke zneužití pravomoci úřední osoby uložil podmíněný trest 15 měsíců s odkladem na rok a půl. Jak redakci potvrdila mluvčí instance Zuzana Barochová, verdikt je pravomocný. „Obžalovaná i státní zástupce se vzdali práva na odvolání,“ uvedla.
Hana Militká začala v 90. letech spolupracovat s Národním divadlem, kde hostovala 31 let. Ve vedlejších úlohách hrála ve filmech Juraje Jakubiska, Juraje Herze či Jaromila Jireše. V menší roli se objevila ve snímku Kolja Jana Svěráka. Roku 2019 vystupovala třeba v jednom díle kriminálního seriálu Policie Modrava.
Od roku 2010 se Militká věnuje literatuře, napsala více než tři desítky knih. Předmluvy k některým z nich vyhotovili například Miroslav Donutil, Pavel Zedníček či Václav Postránecký. Svou kariéru započala za minulého režimu roku 1974 v divadle Husa na provázku, kde vydržela rok. V roce 1981 odešla do Prahy.
Za odměnu peníze a angažmá
Militká 16. září 1975 dobrovolně podepsala závazek, že bude pomáhat Státní bezpečnosti proti nepřátelům socialismu v oblasti kultury. Předcházelo tomu několik schůzek obou stran, na nichž herečka vyjádřila chuť spolupracovat. StB ji vedla jako agentku s krycím názvem Milada dalších 13 let. V listopadu 1978 dostala jeden ze svých největších úkolů: donášet na Pavla Janského.
„Militká je typem klasických činoherních scén. Má zájem o trvalé angažmá v některém z těchto divadel uvedeného zaměření. Skutečnost, že nemůže působit na některé z divadelních scén, ji silně psychicky deprimuje a je v tomto směru ochotná podstoupit jakoukoliv oběť, jen aby angažmá získala,“ zapsala si StB k její motivaci. Jejími řídícími důstojníky byli major Otakar Fiala a kapitán František Vach.
Hana Militká na křestu jedné ze svých knih s hercem Pavlem Zedníčkem. | Foto: Profimedia.cz
Od listopadu 1979 do dubna 1982 podala důstojníkům na Janského 27 zpráv. Získala je, když se potkávali osobně, mluvili spolu po telefonu nebo když ji Janský bral na setkání s ostatními disidenty. Takto se Militká seznámila s básníkem a prozaikem Jiřím Grušou, spisovatelem Janem Vladislavem, hercem Martinem Štěpánkem či právě s Olgou Havlovou.
Za informace o Janském inkasovala peníze, estébáci jí vyplatili celkem 5 tisíc korun. Ze spolupráce těžila i jinak. „V její prospěch byly ze strany orgánů ministerstva vnitra provedeny intervence za získání angažmá v některém z pražských divadel a za navrácení řidičského průkazu jejímu manželovi (…) zadrženému z důvodu dopravní nehody, již zavinil,“ stojí v obžalobě.
Sám ji chtěl chránit před StB
Janský se třeba o prázdninách 1981 Militké svěřil, že je nervózní z dalšího předvolání na StB. Obával se postihu svých dětí ze strany státní moci. Intenzivně proto zvažoval, zda emigruje. Ve hře bylo Rakousko a především Švýcarsko. Dokonce jí navrhnul, jestli by neodešla s ním. Militká obratem informovala řídící důstojníky.
„Podle jejího názoru je ke zvýšení tlaku na poškozeného vhodné naznačit možnost postihu jeho dětí, (…) zvýšit počet vynucených styků (výslechů, pozn. aut.), využít jeho vztahu k dětem k dalšímu narušení jeho psychiky,“ stojí v obžalobě k tomu, co navrhla nadřízeným. Její úkol byl takto otřeseného Janského dál motivovat k vystěhování.
Básník, novinář a překladatel
Pavel Janský (1929 – 2006) byl synem novináře, spisovatele a divadelního kritika Emanuela Janského. Po roce 1948 nemohl z politických důvodů studovat na vysoké škole, roku 1949 dostal deset let za účast v nelegální studentské organizaci Strana práce. Odseděl si polovinu.
Při politickém uvolnění během 60. let mohl publikovat v klíčových kulturních novinách, časopisech a magazínech, jako byla Tvář, Literární noviny či Plamen. Externě také studoval filmovou vědu a televizní publicistiku na AMU.
Po sovětské okupaci roku 1968 nemohl oficiálně publikovat, pracoval třeba v Divadelním ústavu Praha. Kvůli odporu k režimu z něj musel odejít, později pracoval v manuálních profesích, například coby vodař v Jablonném v Podještědí. Ačkoliv Chartu 77 nepodepsal, s hnutím kolem ní byl bytostně spjatý a podporoval ho.
Státní bezpečnost díky Militké věděla, kam chodí Janský na setkání s Olgou Havlovou či spisovatelkou Evou Kantůrkovou. Že s básníky Janem Skácelem, Oldřichem Mikuláškem a Janem Trefulkou chystá podpisovou akci na podporu udělení Nobelovy ceny pro Jaroslava Seiferta. Nebo jak podepsal provolání na podporu vězněných chartistů.
Janský se přitom obával, aby StB nezasáhla proti samotné Militké. Dne 16. dubna 1982 se jí ptal, zda za ní kvůli němu estébáci nebyli. „Po ujištění, že nikoli, reagoval, že je to v pořádku, přesto však od ní vyžádal všechny věci, konkrétně překlady a materiály Charty 77, co měla u sebe v úschově, aby ji nekompromitoval před StB,“ píše obžaloba.
Nakonec se nevystěhoval
Modus operandi celé akce byl následující: jakmile byla Militká s Janským v kontaktu, ohlásila to estébákům a ti si pozvali spisovatele na výslech. Informace od ní využívali pro plánování dalšího nátlaku na něj včetně výhrůžek uvězněním nebo neustálých kontrol u něj doma či v zaměstnání.
„Fotodokumentace ze sledování a následná kompromitace, pokrytí tajnými spolupracovníky StB, nasazení zpravodajskotechnických úkonů a zamezování možnosti uplatnění v oblasti literatury. Aby se natrvalo vystěhoval z ČSSR,“ popisuje soudem uznaná obžaloba, jak StB postupovala po získání poznatků od Militké.
Janský nakonec neemigroval. Roku 1984 StB jeho svazek uzavřela, protože se jí povedlo ublížit mu jinak. Ve finální fázi operace s ním StB prováděla výslechy na veřejnosti. „Čímž byla docílena jeho kompromitace. Mezi jeho bývalé styky se podařilo rozšířit názor, že je spolupracovníkem StB. V současné době je Janský v izolaci a přerušil veškeré styky s pravicí,“ stojí v dokumentu StB.
Jak Militká dnes o spolupráci s StB smýšlí, není jasné. Po více než týdnu se její vyjádření získat nepodařilo. Její právní zástupkyně se odvolala na advokátní mlčenlivost a redaktorovi řekla, ať už jí nevolá. Militká neodpověděla na prosbu zaslanou na její e-mail. Nereagovala na vzkaz, který jí redaktor poslal po jejím bývalém vydavateli. Neozvala se ani po prosbě zprostředkované její kamarádkou.
