Málokdo čekal, že více než rok po zahájení mimořádně zničující vojenské operace ze strany jedné z nejlepších armád světa bude Hamás stále schopen vojensky odpovídat a dál bojovat proti izraelským vojákům. V rozhovoru pro Aktuálně.cz k dění v Pásmu Gazy to říká expert na Blízký východ Marek Čejka. Nově avizované příměří je podle něj nepochybně hlavně dobrou zprávou pro civilisty na obou stranách.
Co dohoda o příměří mezi Izraelem a palestinským hnutím Hamás přinese oběma stranám?
Pokud skutečně příměří začne platit, bude rozděleno do několika fází. A nutno upozornit, že půjde o velmi křehký proces, který může v některé fázi zkrachovat. Příměří by mělo mít tři etapy a mělo by trvat několik měsíců. V rámci něj budou postupně propuštěni z Gazy zbývající izraelští rukojmí a také část Palestinců v izraelských věznicích. Příměří bude také znamenat ukončení izraelských vojenských operací – a pokud bude úspěšně pokračovat – i stahování Izraele z Gazy.
Nepochybně tím získají civilisté na obou stranách, zvláště ti v Gaze, kterým se uleví po nekončící devastující vojenské operaci, jejíž civilní oběti se počítají na desetitisíce.
Je zajímavé, že k dosažení příměří došlo ve velmi ojedinělé spolupráci mezi končící Bidenovou a nastupující Trumpovou administrativou, jejichž vyjednávači se účastnili jednání v katarském Dauhá a vyvinuli společné úsilí a nátlak na uzavření příměří. Technicky se jedná o variantu staršího plánu Joea Bidena na řešení konfliktu v Gaze, jejíhož prosazení bylo dosaženo až v kombinaci s tlakem nastupující Trumpovy administrativy na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a na Hamás.
Jak by i dále do budoucnu mohla vypadat správa Gazy, až boje skončí definitivně?
Zlepšení situace Pásma Gazy bude běh na mimořádně dlouhou trať. V současné Gaze je údajně 40 milionů tun sutin a trosek a jejich úklid a likvidace má podle odhadů trvat celé roky. V troskách Gazy se také nachází obrovské množství nevybuchlé munice. I pokud tedy konflikt nyní skončí, život tam bude i v následujících letech mimořádně těžký.
Co se týká správy, tak nejspíš to bude ze začátku z větší části izraelská vojenská správa. To ale nebude pro Izrael z dlouhodobého hlediska udržitelné – mimo jiné i proto v roce 2005 z Gazy evakuoval osady -, takže postupem času přejde její správa do civilních rukou. Kdo to ale přesněji bude, není dnes jasné. Stejně tak není zaručené, že se v nějaké podobě nevrátí správa Hamásu, jehož lidé měli kromě radikalismu i velkou zkušenost právě se správními záležitostmi Gazy.
- Politolog, právník a vysokoškolský pedagog zaměřující se na region Blízkého východu.
- V minulosti působil mimo jiné na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a na Hartford Seminary v USA.
- Autor řady článků a knih, například Judaismus a politika v Izraeli nebo Izrael a Palestina. Druhá jmenovaná kniha vyšla loni již v pátém vydání.
- Autor Blízkovýchodních stránek a instagramových reels zaměřených na problematiku Blízkého východu.
Jaká je nyní s ohledem na konflikt v Gaze nálada v izraelské společnosti?
Ústředním tématem v dnešním Izraeli, které dlouhodobě rezonuje společností, je otázka návratu unesených. V politických otázkách, podpoře vlády a Netanjahua, postojích vůči Palestincům v Gaze a na Západním břehu a pokračování konfliktů je ale společnost daleko více rozdělená.
Izrael v minulosti deklaroval jako jeden z hlavních cílů vojenské operace úplné zničení Hamásu. Nakolik je dnes hnutí zdecimováno?
Přesná data nejsou, jen odhady. Samotný Hamás jako takový je v podstatě zvenčí nezničitelný, protože je to široké sociální hnutí, politicky těžící z utrpení běžného palestinského obyvatelstva. A míra útrap v průběhu konfliktu vzrostla naprosto bezprecedentně. Navíc má Hamás i významné exilové křídlo. Takže deklarace o „zničení Hamásu“ byla vždy politickým heslem, ale ne něco proměnitelné v realitu.
Na druhou stranu je nepochybné, že bojové kapacity Hamásu byly narušeny jako nikdy dříve a hnutí rovněž přišlo o množství velitelů. Pokud ale bude zbídačování prostých Palestinců pokračovat nadále a jejich situace v Gaze se nebude zlepšovat, bude mít Hamás nebo nějaká podobná organizace vždy velký potenciál, aby získaly nové generace příznivců, aktivistů a velitelů.
Co vzájemný střet napověděl o obou aktérech a jaké poučení si mohou vzít do budoucna?
Ukázali, že jsou schopní zajít velmi daleko, aby dosáhli svých politických cílů – a to na úkor vlastních civilistů – ať už jsou to prostí obyvatelé Gazy, nebo naopak izraelští rukojmí. Málokdo očekával, že izraelská vojenská operace v Gaze bude tak dlouhá a tvrdá. Ale podobně málokdo čekal, že více než rok po zahájení mimořádně zničující vojenské operace ze strany jedné z nejlepších armád světa bude Hamás stále schopen vojensky odpovídat a stále bojovat proti izraelským vojákům.
Jaký vliv má na dění v Gaze situace v Sýrii, kde v prosinci padl režim prezidenta Bašára Asada?
Sýrie a Gaza nebyly až tolik propojené nádoby. Daleko větší dopad mají politické změny v Sýrii na libanonské hnutí Hizballáh, které najednou ztratilo důležitou logistickou pozemní linii z Íránu. Na rozdíl od Hizballáhu neměl Hamás příliš dobré vztahy s režimem Bašára Asada, protože mezi nimi došlo po začátku arabského jara k rozkolu. Je ale také pravda, že Hizballáh je ve stejné chvíli stále spojenec Hamásu. Vzájemná spolupráce obou hnutí byla však v rámci probíhajících konfliktů spíše v rovině symbolické než operační.
Jak byste zhodnotil působení končící administrativy Joea Bidena na Blízkém východě?
Z hlediska přístupu k izraelsko-palestinskému konfliktu byl Biden nejslabším prezidentem od dob, kdy se Izrael stal strategickým spojencem USA na Blízkém východě, tedy od poloviny 70. let minulého století. Jimmy Carter měl obrovský zájem o mír na Blízkém východě a byl schopen vyvinout velký tlak. Také Ronald Reagan a George Bush starší byli schopni tvrdě tlačit nejen na Palestince, ale i na Izrael. Bill Clinton se pak zcela mimořádně snažil přivést izraelsko-palestinský mírový proces do konce.
George Bush mladší sice rozvrátil svou politikou některé části Blízkého východu, ale pro izraelsko-palestinský konflikt měl alespoň svůj mírový plán. Barack Obama se také snažil, byť spíše na základě předešlých iniciativ. Donald Trump pak značně stranil Izraeli, ale opět alespoň přišel s jakýmsi návrhem izraelsko-palestinského usmíření.
Biden však působil svými postoji k izraelsko-palestinskému konfliktu mimořádně bezzubě a pokrytecky. Je pravda, že žádný z předešlých prezidentů nezažil ve svém úřadě tak zásadní eskalaci násilí mezi oběma stranami. Přesto však mohl vyjít z hodnocení s daleko větší ctí.
Co v porovnání s tím očekáváte od Donalda Trumpa, který Bidena v pondělí vystřídá v úřadu amerického prezidenta?
Jak už jsem řekl, Trumpův tlak měl – ve zmiňované netypické symbióze s tlakem ze strany Bidena – vliv na aktuální uzavření příměří v pásmu Gazy. To je signál, že Trump bude obecně vyvíjet tlak na ukončení dlouhodobých vojenských konfliktů, které se týkají USA. Pak je ale vždy třeba počítat i s faktorem Trumpovy nevypočitatelnosti.
Mohlo by vás zajímat: Teď je na Syřanech, aby neklesli k rozkladu a vraždění, hodnotí situaci diplomat (12. 12. 2024)
Spotlight moment: Teď je na Syřanech, aby neklesli k rozkladu a vraždění, hodnotí situaci diplomat Petr Hladík | Video: Tým Spotlight
