Evoluční trik připravil hady o gen, který řídí hlad. Tito plazi tak nemusí cítit nutkavou potřebu, která řídí chování mnoha různých druhů, ukázal nový výzkum.

Když se člověk nenají, ztrácí energii už po několika hodinách. A umírá asi po měsíci. Podobně to má většina zvířat. Extrémní výjimku představují hadi. Pro ně taková doba nepředstavuje výzvu, hranice je úplně jinde.

Odborná literatura udává celou řadu rekordů, řada z nich je těžko uvěřitelná – ale i dobře zdokumentované případy ze zoologických zahrad ukazují, jak jedinečnými jedlíky hadi jsou. Je totiž prokázané, že velcí zdraví hadi mohou bez příjmu potravy bez větších zdravotních problémů přežít déle než dva roky. Držitelem pomyslné zlaté medaile v hladovění by se stal chřestýšovec chovaný v Japonsku, který vydržel bez sousta tři roky.

O dvou letech bez potravy mnohdy hovoří chovatelé krajt a dalších velkých hadů. Tyto údaje se jen špatně ověřují, jsou ale všeobecně přijímané.

Roky bez hladu

Jak je to možné? Důvodů je rovnou několik: hadi dokážou výrazně zpomalit energetický výdej, když nedostávají potravu, předchozí jídlo jim poskytuje tukové rezervy, které může tělo postupně využívat, a také upadají do hibernace. Na tom stále není nic nového. Nové je až to, že teď vědci velmi detailně popsali, co je geneticky zapotřebí k tomu, aby tyhle triky dokázali provádět.

Ve studii zveřejněné v časopise Open Biology vědci popsali, že hadi ztratili v průběhu evoluce gen řídící hormon ghrelin, kterému se někdy říká gen hladu. Právě ghrelin totiž řídí chuť k jídlu a signalizuje, kdy je čas se najíst. Bez hormonu, který signalizuje hlad, proto mohou hadi vydržet dlouhé období mezi jídly, aniž by cítili ono nesnesitelné nutkání spojené s hladem, jaké mají jiné druhy.

Přírodovědci po tomto genu pátrali u 112 druhů plazů, včetně hadů, želv a krokodýlů, ale u žádného se buď nevyskytoval vůbec, nebo byl silně narušený. Zajímavé je, že totéž se ukázalo také u chameleonů a některých druhů agam. Kromě samotného ghrelinu našli vědci podobný vzorec ještě u enzymu MBOAT4, který ghrelin aktivuje.

Adaptace na nehybný život

Je možné, že plazi ztratili gen náhodou nebo to byla evoluční chyba spojená s nějakou jinou adaptací. Ale vědci to považují za málo pravděpodobné: důkazem je právě to, jak univerzálně rozšířená je tato změna u hadů.

Pravděpodobnější tedy je, že se jedná o adaptaci na jejich extrémní stravovací návyky. Hadi i chameleoni totiž používají strategii lovu z úkrytu: místo aktivního lovu kořisti zůstávají skryti a čekají na útok. A toto čekání někdy může trvat týdny nebo – v případě nedostatku potravy – měsíce. U těchto zvířat by hormon, který neustále signalizuje hlad, byl kontraproduktivní.

Ztráta ghrelinového systému slouží zřejmě ještě dalšímu důležitému účelu: pomáhá plazům udržovat jejich energetický výdej na co nejnižší úrovni.

Možný význam pro záchranu lidských životů

Tato práce by mohla pomoci lépe pochopit evoluci plazů, ale může mít přínos i pro medicínu. Studium toho, jak tato zvířata zvládají extrémní půst a energetické změny, by totiž mohlo poskytnout lékařským odborníkům stopy pro léčbu onemocnění, jako je obezita, stejně jako jiných metabolických onemocnění, při nichž má tělo potíže s regulací hladiny tuků a energie.

Share.
Exit mobile version