
Frankenstein patří k nejznámějším hororovým příběhům. Během dvou století od svého vzniku se původní román dočkal mnoha ztvárnění. Do filmového zpracování se nejnověji pustil oscarový režisér Guillermo del Toro a premiéru na jevišti chystá Národní divadlo v Praze.
Hororový příběh o vědci, který v monstrózním experimentu přivede k životu stvoření, jehož existence se sám zalekne, vyšel poprvé v roce 1818. Román napsala Angličanka Mary Shelleyová. Propojila gotický román, vědecké teorie počátku devatenáctého století a dobovou sentimentalitu.
Guillermo del Toro na filmovém projektu pracoval přes třicet let. O vlastní verzi Frankensteina snil už od dětství. „Příběh prošel filtrem jeho představivosti, jeho lásky k této knize. Je největší vášní jeho života,“ říká představitel titulní role Oscar Isaac.
Kreaturu, která zničí svého stvořitele, ztvárnil Jacob Elordi. „Od chvíle, kdy vás chytne herectví za srdce, je taková komplexní role přesně tím, o co se snažíte. Vyžaduje maximum, vyžaduje vaši proměnu, abyste vystoupili z tohoto světa a pokoušeli se o něco tak bohatého a plného,“ říká Elordi.
Pochopení je důležité, říkají Isaac a Elordi
Del Torův film, uváděný Netflixem, měl otestovat možnosti současného filmového průmyslu. Kulisy, kaskadérské triky, kostýmy – vše vznikalo s důrazem na sebemenší detail. Ukazuje je londýnská výstava věnovaná Frankensteinovi. I tato expozice jde dvěma cestami: jednak cestou egoistického vědce, jednak tragického experimentu.
Ambiciózní vizí posedlého profesora Frankensteina a jeho výtvor nelze podle herců nového snímku jednoznačně vnímat jako negativní postavy. „Myslím, že Guillermo umí proplétat různé složité životy. Pokud máte lidskou empatii, tak si nemůžete myslet, že Victor Frankenstein je záporák. Protože sledujete jeho zrod a vidíte, z čeho vychází,“ vysvětluje Elordi.
„Jde o akt odpuštění ze strany Frankensteinova monstra. Někteří lidé s tím nesouhlasí a říkají, že si Frankenstein odpuštění nezaslouží. Ale o to jde. Odpuštění si nezaslouží, a stejně ho dostane. Když je Frankensteinovo monstrum schopné odpustit i lidem, kteří ho chtějí zabít, a zachránit je, vzniká krásná řetězová reakce,“ dodává Isaac.
Právě pochopení pro city monstra, které hledá lásku a přijetí od svého stvořitele, je pro snímek Guillerma del Tora tím hlavním motivem.
Být zodpovědný a vyslyšen
Ani tvůrci z pražského Národního divadla, kteří na polovinu listopadu připravují divadelní premiéru Frankensteina, nechtějí vytvářet obraz šíleného vědce a hrozivého netvora sešitého z všemožných kusů lidských těl. Více než popkulturní pojetí příběhu je zajímá původní kniha, v níž se odvržený „experiment“ protlouká sám životem a touží po soucitu.
V jádru románu Mary Shelleyové podle divadelníků stojí potřeba být vyslyšen. Zatímco v románu monstrum vede několikastránkový monolog, během devatenáctého a dvacátého století se v popkultuře proměnil z mluvící bytosti k obludě, která místo řeči vydává pouze zvuky.
„Tento posun vypovídá možná o naší společnosti víc, než je na první pohled patrné. Dokážeme si vybavit chvíle, kdy jsme se my sami rozhodli umlčet ty, kteří nás děsí svou jinakostí? A proč si až příliš často volíme zeď mlčení místo dialogu?“ ptají se inscenátoři v čele s režisérkou a spoluautorkou úpravy Petrou Tejnorovou.
Dvě století starý text podle ní rezonuje naplno právě v současné době, kdy se rozostřuje hranice mezi lidským a uměle inteligentním bytím. „Shelleyová předběhla naši dobu – intuitivně vnímala, že stvoření nové formy života není jen otázkou vědy, ale i etiky,“ říká režisérka. Devatenáctiletá spisovatelka navíc vystihla, že člověk by měl být zodpovědný za to, co přivádí na svět.
Divadelní Frankenstein má komorní obsazení. Vystačí si se třemi herci: Terezou Jarčevskou, Petrem Vančurou a hostující Terezou Hof. Premiérové uvedení je v plánu na 13. a 14. listopadu.










