Komerční prezentace Aktualizace: 8.07.2024 00:17
Paříž – Ve Francii v neděli večer skončily předčasné parlamentní volby nečekaným vítězstvím levicového bloku Nové lidové fronty, naznačují odhady po uzavření volebních místností. Premiér Gabriel Attal oznámil, že podá demisi, ale prezident Emmanuel Macron se ke konci vlády ani jmenování té nové zatím nevyjádřil. Média a odborníci nastiňují několik variant dalšího vývoje, které by Francii mohly čekat.
Oficiální výsledky zatím nejsou známé, ale už je jasné, že žádná ze stran nezíská většinu 289 hlasů v 577členném Národním shromáždění, tedy dolní komoře parlamentu. Zatímco mnoho evropských zemí je zvyklých na parlamentní systém, kde jsou koaliční vlády běžnou praxí, Francie je demokracií prezidentskou, kde mívá hlavní slovo hlava státu a má oporu ve většině v parlamentu. Kultura kompromisů či dohod na jednotlivých normách není ve Francii příliš zakořeněná.
Jediné jasně dané datum po volbách je první zasedání nových poslanců, které ústava stanoví na druhý čtvrtek po volbách, tedy na 18. července. Nikde však není dáno, jak rychle musí prezident jmenovat nového premiéra ani jeho vládu. Komentátoři na stanici BFM TV v žertu řekli, že by Macron klidně mohl Francouzům dopřát klidné léto a novou vládu jmenovat až po olympijských hrách, které letos hostí Paříž. Také Attal prohlásil, že zůstane v čele kabinetu tak dlouho, jak to bude pro chod státu nutné.
I když žádný z politických bloků nezíská v Národním shromáždění většinu, přesto může vládnout. Macronův tábor po posledních volbách měl jen 246 křesel a přesto dva roky vládl pomocí jednání s partnery o jednotlivých normách nebo pomocí článku 49.3 ústavy, který dává vládě možnost zákon prosadit bez hlasování v parlamentu. Vláda článek od posledních voleb použila 23krát, což část veřejnosti nesla velmi nelibě.
Pokud se žádné strany či bloky nedohodnou na trvalé a stabilní koalici, která by měla většinu, hrozí zablokování fungování státních institucí, píše Le Monde. Řešením pak může být sestavení „vlády národní jednoty“ napříč stranickým spektrem. Další variantou je úřednická vláda z nadstranických odborníků. Třetí variantou je menšinová vláda, který by pro každý projekt hledala podporu podobně jako ta dosavadní.
Skutečnost, že vláda nezíská většinu, ještě neznamená, že nemůže vládnout, poznamenávají komentátoři. Pro její setrvání u moci stačí, že v Národním shromáždění neexistuje většina, která by tuto vládu chtěla svrhnout. Vítězný levicový blok tak sice odmítá vládní spolupráci s centristickým Macronovým blokem, ale obě skupiny se shodnou na neochotě nechat vládnout krajně pravicové Národní sdružení (RN).
Tlak na sestavení vlády také posiluje skutečnost, že po předčasných volbách prezident může parlament opět rozpustit nejdřív za rok.
