Čína obvinila Filipíny, že si hrají s ohněm. Reagovala tak na slova filipínského prezidenta Ferdinanda Marcose mladšího, podle něhož by byl ostrovní stát vtažen do jakéhokoli konfliktu Číny a USA o Tchaj-wan. Marcos to zdůvodnil nutností chránit Filipínce na Tchaj-wanu, píše agentura Reuters.
„Pokud dojde k plnohodnotné válce, budeme do ní vtaženi. Na Tchaj-wanu je mnoho filipínských občanů, a to by hned představovalo humanitární problém. Museli bychom tam jít, najít cestu, jak se tam dostat, i způsob, jak přivést naše občany domů,“ citovala agentura Reuters Marcosova slova, která pronesl ve středu na státní návštěvě Indie.
Čínské ministerstvo zahraničí odmítlo, aby jakákoliv země pod záminkou geografické blízkosti nebo přítomnosti jejích občanů v zahraničí zasahovala do vnitřních záležitostí jiných států. Takové argumenty podle resortu porušují mezinárodní právo a chartu Sdružení zemí jihovýchodní Asie, jehož jsou Filipíny součástí, a podkopávají prý regionální mír, stabilitu a zájmy Filipínců.
„Vyzýváme Filipíny, aby se upřímně držely principu jedné Číny a nezahrávaly si s ohněm v otázkách, které se týkají jejích klíčových zájmů,“ dodala čínská diplomacie. Filipínská ambasáda v Pekingu na žádost Reuters o komentář bezprostředně nereagovala.
Reakce na čínské manévry
Když Čína na začátku dubna prováděla rozsáhlé manévry kolem Tchaj-wanu, šéf filipínské armády prohlásil, že jeho země by se při možném útoku na ostrov „nevyhnutelně zapojila“.
V této souvislosti přikázal armádě, aby začala plánovat operace pro případ invaze na Tchaj-wan. Čínské ministerstvo zahraničí Filipíny tehdy upozornilo, že kdo si hraje s ohněm, ten se také spálí.
Peking považuje demokraticky spravovaný Tchaj-wan za vzbouřeneckou provincii a za legitimní součást svého území. Podle oficiální politiky jedné Číny na ostrově neexistuje samostatná politická entita. Tchaj-wan ale od roku 1949 funguje de facto nezávisle, má vlastní vládu a pořádá vlastní volby.
Tchajwanský prezident Laj Čching-te, kterého Peking označuje za separatistu, čínské nároky odmítá a tvrdí, že o budoucnosti Tchaj-wanu mohou rozhodovat pouze jeho obyvatelé. Nabídku k jednání Čína nepřijala.
Peking také v posledních letech zvyšuje vojenský tlak na ostrov, včetně téměř každodenních přeletů stíhaček v okolí ostrova.
Sporný útes
Filipíny se s Čínou přou také – konkrétně o útes Scarborough v Jihočínském moři, který se nachází asi 345 kilometrů západně od Manily a který Peking v roce 2012 zabral. Filipíny následující rok podaly oficiální protest u mezinárodního soudu v Haagu, který v roce 2016 rozhodl, že Peking nemá na sporné ostrovy územní nárok. Čína ale vzápětí oznámila, že se rozhodnutím nebude řídit.
Peking předloni také vydal mapu, v níž vymezil svůj nárok na prakticky celé Jihočínské moře včetně částí, na které vznášejí nárok Filipíny, Vietnam, Indonésie, Malajsie a Brunej. Každá z těchto zemí totiž má v oblasti pod kontrolou několik útesů a ostrůvků.
Jihočínské moře je bohaté na ryby, zřejmě skrývá i rozsáhlé zásoby ropy a zemního plynu a vedou tam významné námořní trasy.