Aktual.: 15.03.2025 09:25
Praha – Medializace případů šikany s sebou nese riziko opětovného traumatizování obětí či napodobování. V rozhovoru, který Akademie věd ČR (AV ČR) poskytla ČTK, to řekla Lenka Kollerová z Psychologického ústavu AV ČR. Ačkoliv jsou podle ní za informováním o šikaně v médiích dobré úmysly, varovala před zveřejňováním jmen či detailů. Počet případů školní šikany je podle ní dlouhodobě spíše stabilní nebo mírně klesá, naopak mírně přibývá případů kyberšikany.
Média v minulých týdnech informovala například o šikaně dvanáctileté dívky v Hodoníně. Policie vyšetřuje také například šikanu mezi dětmi v Kobeřicích na Opavsku. Obětí se stala dvanáctiletá dívka. Policie již dříve uvedla, že počet dětských pachatelů násilných trestných činů vzrostl za poslední dva roky o 25 procent.
„Motivy pro medializaci bývají v současné době, když se zamyslíme nad těmi případy z nedávné doby, převážně bohulibé,“ řekla Kollerová. Lidem, kteří případy šikany medializují, jde podle ní o vyburcování společenského povědomí, vylepšení prevence i o to, aby byli agresoři vedení k odpovědnosti. Publicita podle ní ale může mít škodlivé účinky. Zmínila riziko opětovného traumatizování obětí či to, že se někdo bude snažit činy napodobovat. „Obecně bych před medializací, před zveřejňováním identit varovala, a před zveřejňováním nějakých detailů,“ řekla.
„Dlouhodobě výskyt šikany je spíše stabilní nebo mírně klesá, napříč desetiletími,“ řekla Kollerová. V posledních pěti či deseti letech mírně stoupá výskyt kyberšikany, dodala.
Výzkumníci se podle ní v poslední době více zabývají i vztahovou šikanou. Dospívající nebo děti, kteří se rozhodnou někomu ubližovat, se to snaží dělat sofistikovanějším, méně nápadným způsobem, uvedla. „Tam přicházejí na pořad dne pomluvy, intriky, útoky na vztahy toho dotyčného, třeba snaha marginalizovat ho v kolektivu, nějakým způsobem ho očernit, vytlačit,“ řekla.
Značný vliv na to, jestli si dítě nebo dospívající bude myslet, že agrese je přijatelná k dosažení cíle nebo vyjádření vzteku, mívá rodina, uvedla. Záleží ale i na povaze dítěte či například vlivu vrstevníků. „Část dětí, které se rozhodnou ve škole někomu ubližovat, jsou také v pozici oběti ve své rodině,“ řekla. Není to ale většina případů.
Česko má podle ní poměrně propracovaný systém prevence a intervence v šikaně. Vedení školy a učitelům mají pomáhat řešit případy šikany například metodici prevence. Za řešení šikany ve škole je podle ní odpovědný ředitel, může využít spolupráci například Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Posílit by se podle ní měla třeba role středisek výchovné péče. „Školy by si měly zmapovat, kde v jejich okolí se nachází středisko výchovné péče a jaké tam má kapacity. Jestli tam má psychologa, který má kapacitu přijet do školy v případě, že se něco děje,“ řekla.
Otázka snížení hranice trestně-právní odpovědnosti dětí je podle ní složitá, zatím panuje shoda, že by to situaci neřešilo, dodala Kollerová.
