Evropské státy se musí bránit ruskému vlivu, avšak zrušení voleb v Rumunsku nebylo legitimní. Tam politický establishment podkopal demokracii, aby zabránil vítězství nevhodného kandidáta, říká ukrajinský politolog Anton Šechovcov z Univerzity ve Vídni a zakladatel Centra pro demokratickou integritu. Podle něj na rozdíl od populismu neumí liberální demokracie komunikovat se zapáleným přesvědčením.
Jak zranitelná je Evropa vůči ruskému vlivu?
Záleží na tom, o jakém vlivu se bavíme. Například sabotáž a podobné podvratné činnosti jsou také svým způsobem vliv. Podle mě je ale ohromným problémem bezpečnost informačního prostoru v Evropě.
Můžeme to připodobnit k situaci, kde bychom neměli vůbec žádné státní hranice a každý by si k nám mohl přijít dělat, co by se mu zlíbilo. Rusko si na to dává velký pozor a svůj prostor si chrání. Evropská komise se o to snažila skrze Nařízení o digitálních službách (DSA), to ale nebylo nikdy pořádně zavedeno. Dnes se stále může manipulovat algoritmy a není pro to žádné opatření.
Často se hovoří o konceptu „militantní demokracie“, která má mít možnost sáhnout i k radikálním krokům, aby ochránila sama sebe. Co si o tom myslíte?
V určitých případech je legitimní, abyste například znemožnili kandidaturu lidem, kteří jsou otevřeně nepřátelští k demokratickému řádu. Tomu se dá říkat militantní demokracie. Avšak musí se to stát na základě zákona, dopředu a předvídatelně.
Pokud jednou lidé odvolí, tak by mělo být jejich rozhodnutí téměř svaté. Zrušit volby poté, co již proběhnou, je extrémně citlivá záležitost a nemělo by se to dít. Výjimkou jsou situace, kdy dojde k rozsáhlým volebním podvodům. Takový příklad jsme měli třeba v roce 2004 na Ukrajině. Jinak je to těžko ospravedlnitelné.
Narážíte na případ Rumunska, kde se zrušili prezidentské volby po prvním kole loni v prosinci?
Ano, přesně tak. Zrušení celých prezidentských voleb v Rumunsku podle mě nebylo legitimní. Stalo se to jen proto, že v prvním kole zvítězil takzvaně „špatný“ kandidát Calin Georgescu, který měl reálnou šanci vyhrát druhé kolo a stát se prezidentem.
Politický establishment se rozhodl ohnout pravidla namísto toho, aby se utkal s protivníkem v rámci demokratického klání. Tím ale podkopal demokracii v zemi.
Jenže v Rumunsku rozhodl o zrušení voleb tamní ústavní soud…
Nemám žádné pochybnosti o tom, že rozhodnutí bylo politicky motivované. Rumunský ústavní soud není nezávislý orgán – je silně propojený se dvěma hlavními politickými stranami, tedy s levicovými sociálními demokraty a pravicovými národními liberály. Tyto strany měly rozhodující vliv na jmenování soudců. A prezident, který hraje při jmenování také roli, je s nimi úzce propojený. Takže ano, soud v tomto případě jednal v zájmu politického establishmentu.
- ukrajinský politolog, který se zabývá vazbami evropské krajní pravice na Rusko
- zakladatel Centra pro demokratickou integritu a přednášející na Univerzitě ve Vídni
- autor několika knih, mj. Rusko a západní krajní pravice: Tango Noir a Radikální ruský nacionalismus: Struktury, ideje a osobnosti
Nehrály roli také tajné služby?
Právě v tom je rumunský případ velmi specifický. Soud se rozhodoval na základě odtajněných dokumentů bezpečnostních služeb. Tady je ovšem nutné si uvědomit, že v Rumunsku existuje několik bezpečnostních služeb a prakticky žádná z nich nepodléhá efektivní parlamentní či jiné kontrole. V důsledku toho nikdo pořádně neví, co dělají, proč to dělají nebo kdo je k tomu navádí. Je to úplná černá skříňka.
Existují teorie, že některé složky si byly vědomy rizik, které představuje Georgescu, ale zároveň ho chtěly v čele státu. Vypadá to, že mezi jednotlivými složkami panovala rivalita – například mezi těmi s domácím a zahraničním polem působnosti nebo mezi civilní službou a zpravodajci z armády. Armádní zpravodajská služba mimochodem jako jediná do rozhodování vůbec nevstoupila – nepředala žádné dokumenty. Celý případ je extrémně netransparentní.
Kontroverzní Georgescu má nakonec zakázáno kandidovat v opakovaných prezidentských volbách, jež se mají uskutečnit v květnu. Co si o tom myslíte?
Myslím si, že v tomto konkrétním případě bylo rozhodnutí opodstatněné. Prezident by měl být garantem ústavy a člověkem, který ji bude chránit. A Calin Georgescu dal podle všeho opakovaně najevo, že tento základní předpoklad nesplňuje. Veřejně ignoroval pravidla volební kampaně a jeho vyjádření neprokazovala žádnou úctu k ústavnímu pořádku.
A je tu i bezpečnostní rovina – jeho osobní strážce Horatiu Potra je žoldák, který je navázaný na ruské operace v Africe. Při nedávné policejní razii u něj doma byly nalezeny zbraně. Tohle nejsou normální okolnosti. Takže ano, zákaz kandidatury Georgesca ještě před volbami lze považovat za legitimní obranný mechanismus v rámci demokratického systému. Kdyby se k tomuto kroku přistoupilo hned na podzim a ne až po prvním kole, nemusely se rušit celé volby.
Není ovšem znepokojivé, že zakázali možnost kandidovat favoritovi voleb? Podle některých průzkumů měl podporu více než čtyřiceti procent voličů.
Ano, ale musíme si uvědomit, že v Rumunsku se průzkumům veřejného mínění nedá moc věřit. Většina agentur, které je provádějí, je napojená na politické strany a výsledky průzkumů podle toho upravují. Neexistuje tam důvěryhodná datová základna, na které bychom mohli stavět.
To je ostatně také jeden z důvodů, proč vzestup Georgesca na konci loňského roku byl tak překvapivý. Je dost dobře možné, že o jeho skutečné podpoře neměl nikdo přesnou představu – ani veřejnost, ani samotné elity.
Chtěl bych zároveň zdůraznit, že rumunský případ je velice specifický, a nemyslím si, že by se dal nějak zobecňovat. Nic takového se jinde v Evropě nevidí.
Vy se ovšem zbytkem Evropy také zabýváte, konkrétně vazbami krajní pravice na Rusko. Jak to vypadá s ruskými operacemi v této rovině?
V posledních letech už nejsou tak aktivní jako dříve. Přesto Rusko stále udržuje kontakty s některými stranami, například s německou AfD. Naproti tomu vazby na francouzskou a zejména na italskou krajní pravici výrazně oslabily – italská premiérka Giorgia Meloniová se jasně postavila na stranu Ukrajiny.
Hodně z těch kontaktů se ztratilo, protože Rusko se stalo pro mnohé zcela toxické poté, co zaútočilo na Ukrajinu. Spojnici ale určitě najdeme v Maďarsku u Orbána. Ale znovu opakuji, že ty vazby nejsou tak aktivní, jak bývaly.
Hodně se také mluví o tom, že Rusko šíří narativy, které ohrožují demokracii u evropských států…
S tím se bohužel nedá nic moc dělat, ty narativy prostě existují. Rusko zahlcuje informační prostor evropských států svými sděleními. Dá se sice částečně omezit jejich pronikání, třeba tak, že se zakážou přímé propagandistické kanály z Ruska.
Ale důležitější podle mě je něco jiného: že na tyto narativy lidé vůbec slyší. A slyší na ně, protože představují alternativu k tomu, jak se ke světu staví současná liberální demokracie. Liberalismus býval revoluční ideologií a teď je to jen status quo.
Problém není jen v obsahu, ale v tom, jak je prezentován. Lidé často nevěří populistickým či krajně pravicovým lídrům proto, že by byli nutně chytřejší, ale protože mluví s emocí, s nadšením. Na straně liberálně-demokratických sil často chybí vášeň a energie, schopnost mluvit k lidem se zapáleným přesvědčením.
