Aktual.: 22.02.2025 07:20
Brno – Frontová linie na Ukrajině má podle Zdeňka Petráše z Univerzity obrany poměrně dlouhou dobu stabilní podobu a zdá se, že dosažením klíčových opěrných bodů dosáhla ruská armáda stanovených operačních cílů. Petráš to řekl v rozhovoru s ČTK ke zhodnocení tří let od začátku konfliktu. Rusko vojensky zaútočilo na Ukrajinu 24. února 2022.
Ukrajina podle Petráše v posledních měsících ztrácí mnohem více, než se čekalo. „Ukazuje se, že Rusko má v úmyslu upevnit své zisky a rozšířit kontrolu nad východní Ukrajinou. Výsledek plánovaných jednání o poválečném uspořádání bude bezpochyby diktován tím, jak se věci vyvinou především v oblasti Donbasu,“ uvedl odborník.
Původním záměrem ruského velení bylo podle něj zcela jistě provést bleskovou vojenskou operaci vedoucí k rychlému dosažení strategického cíle. A po takřka třech letech bojů se zdá, že oním strategickým cílem bylo dobýt a vojensky kontrolovat tu část území Donbasu, kde se nacházejí separatistické republiky Luhansk a Doněck, dále pak část oblasti Záporoží a oblast jižně od Chersonu, respektive levou stranu delty Dněpru tvořící pozemní přístup ke Krymu, řekl Petráš.
V centrální části frontové linie dosáhlo Rusko podle něj poměrně důležitých územních zisků v létě 2022 a drželo i ofenzívní operační iniciativu. „Z dnešního pohledu už není tak překvapující, že ruské jednotky poté, co dosáhly hranice Luhanské a Doněcké oblasti, nepokračovaly v úspěšné ofenzivní činnosti, ale naopak přistoupily k takzvané operační přestávce, patrně s cílem přeskupit a zkoncentrovat síly pro následné posílení vojenské kontroly nad dobytým územím,“ uvedl. Ovšem v té chvíli ruská armáda podle něj ztratila operační tempo a už nedokázala navázat na předcházející ofenzivní iniciativu, která by umožnila posunout frontovou linii do hloubky ukrajinského území.
Paradoxně tato operační přestávka podle Petráše způsobila to, že se ukrajinská armáda dokázala uspořádat, rychle přeskupit své jednotky do míst, kde to protivník neočekával a kde se projevilo jeho slabé místo, a zatlačila zpět ruské síly na severu a severovýchodě země. Do září 2022 tak ukrajinská armáda osvobodila více než 12.000 kilometrů čtverečních okupovaného území v Charkovské oblasti. „Dalším poměrně důležitým momentem vývoje celého konfliktu bylo rozhodnutí ruského vedení na podzim roku 2022 o stažení vojsk z oblasti Chersonu, respektive ze západního břehu Dněpru. Delta Dněpru tak vytvořila přirozenou přírodní překážku, která měla spolu s rozsáhlým opevněním a minovými poli zabránit ukrajinským jednotkám v postupu směrem na Krym,“ míní expert.
Významnou změnu ve vývoji konfliktu měla přinést ukrajinská protiofenziva, plánovaná na období konce jara a počátek léta roku 2023. Protiofenziva však podle Petráše očekávané výsledky neměla. Hned v úvodu ztratila svou dynamiku, a to jednak v důsledku silných ruských obranných linií, především v jižní části frontové linie, ale i kvůli nedostatku schopností vést důraznou ofenzivní činnost.
„Jasně se projevilo, že plánované hromadné útoky ukrajinských smíšených pěchotních a obrněných formací na hustě zaminovaném terénu bez masivní vzdušné podpory a podpůrné dělostřelecké palby nemohou proti ruským obranným liniím uspět. Rovněž se projevilo to, že mírná, ale přesto dostatečně efektivní vzdušná převaha Rusů způsobila, že ukrajinské jednotky nemohly bez palebné podpory ze vzduchu proniknout do hloubky ruské operační sestavy a přinutit ruské jednotky k ústupu,“ řekl Petráš. Zahájení protiofenzivy bez dostatečného potenciálu vzdušných sil a palebné podpory ze vzduchu i ze země tak považuje za klíčový omyl ukrajinského velení.
Dalším významným mezníkem dosavadního vývoje konfliktu byl ukrajinský vpád na ruské území v regionu Kursk na začátku srpna 2024. „Ukrajině se podařilo Rusy zcela zaskočit, přičemž ukrajinské síly během prvních dnů tažení postoupily o desítky kilometrů do Kurské oblasti,“ uvedl Petráš.
Záměrem Ukrajiny bylo podle něj pravděpodobně zmírnit vojenský tlak na jihu a východě země, kde Rusko do té doby postupovalo pomalu, ale vytrvale. Ukrajinští velitelé se podle Petráše domnívali, že útokem přes špatně bráněnou hranici a obsazením ruského území mohou donutit Kreml stáhnout jednotky z předních linií války na Ukrajině a přemístit je na obranu samotného Ruska. Ofenziva také vytvářela příležitosti pro Ukrajinu, aby znovu získala vojenskou iniciativu. „Vedení této ofenzivy ovšem na straně druhé oslabilo ukrajinskou obranu na klíčových úsecích frontové linie, a Ukrajina tím poskytla Rusku až příliš prostoru pro další manévr pozemními silami a postup v severní části frontové linie, ve směru na Charkov, především pak ve směru na Pokrovsk. Z úzce vojenského pohledu představoval ukrajinský útok na ruské území pouze dočasný taktický úspěch, který byl a nadále je v dané chvíli jen málo důležitý pro výsledek celého konfliktu,“ soudí Petráš. Ofenziva ukrajinských ozbrojených sil u Kurska v tomto smyslu ale podle něj není otázkou zisku území, ale budoucnosti války. Na základě výsledků této operace by mohly být měřeny přístupy k mírovému řešení konfliktu, pohledu na Rusko a jeho budoucí pozici, dodal.
Nasazení severokorejských jednotek v oblasti Kursku, ale i na dalších místech frontové linie, podle Petráše mělo a má jen epizodní charakter a rozhodně nemělo zásadní dopad na celý konflikt. „Ukázalo se, že schopnost komunikace a vedení koordinované operační činnosti s jednotkami ruskými je velmi slabá, i když vojenská technika a vybavení, které mají Severokorejci, je do značné míry kompatibilní s vybavením ruské armády,“ míní odborník.
Každopádně frontová linie má podle něj už poměrně dlouhou dobu stabilní podobu. Podle Petráše se tak zdá, že dosažením klíčových opěrných bodů na čáře Kupjansk, Kreminna, Bachmut a Pokrovsk dosáhla ruská armáda stanovené operační cíle. „Pokud se Rusku podaří ještě více posílit vojenskou kontrolu nad okupovanou částí Donbasu, bude tím pravděpodobně dosaženo i plánovaného strategického cíle celé operace. Stávající podoba frontové linie bezesporu Rusku vyhovuje a bude představovat výchozí bod při jednání o stanovení nové demarkační linie mezi Ruskem a Ukrajinou,“ řekl odborník z Univerzity obrany.
Otázkou podle něj zůstává, jaký přístup zvolí ruské velení v té části Kurské oblasti, kterou prozatím ovládají ukrajinské síly. V tuto chvíli se totiž podle něj nedá říci, že by ruská strana intenzivně usilovala o celkové vytlačení ukrajinských jednotek z tohoto pásma. „Ovšem současná pozice ukrajinských jednotek nedává příliš nadějí na to, že kurský výběžek by mohl představovat zásadní trumf pro jednání o územním vyrovnání s Ruskem,“ dodal Petráš.
