Ve změti škodovek, žigulíků a trabantů působilo každé auto zpoza železné opony na silnici výjimečně, pořád šlo ale většinou o modely z Evropy. Úplným zjevením se stalo to málo asijských aut, které se za socialismu do Československa dostalo. Spočítali byste je na prstech jedné ruky a možná trochu ironicky se v nich vozili i ti, kteří měli jít společnosti „příkladem“.
Renaulty, fiaty dokonce i saaby, všechna tato auta mohl československý motorista v roce 1969 znát. Pro většinu populace byla nedostupná ať už kvůli ceně, pořadníku nebo jen zkrátka omezenému počtu dovezených kusů, ale sem tam se objevila. Když se ale na brněnském strojírenském veletrhu představila Toyota Corona, bylo to skutečný exot.
Do prodeje vstoupil 4,1 metru dlouhý kompaktní sedan na konci roku 1970. Už tehdy nešlo o nějakou zásadní novinku, Československo dostalo zásilku 400 kusů třetí generace vozu představené v roce 1964 v době, kdy Japonci pomalu vítali nepoměrně modernější generaci čtvrtou chlubící se zaoblenou karoserií.
Jenže na socialistických silnicích působila exoticky i pro jiného výběhová generace, navíc mechanicky i kvalitou stále lepší než většina socialistických modelů. Pro zajímavost dodejme třeba fakt, že Čechoslováci si mohli auto značky Toyota koupit dříve než třeba Němci nebo Rakušané. Důvodem byl výměnný obchod, Japonci totiž chtěli traktory Zetor, a tak za ně zaplatili Coronami. Vlastně nic neobvyklého.
Corona 1500 byla jen jednou z možností, kterou si podnik zahraničního obchodu mohl za Zetory vybrat. Do testů nastoupily i malý Datsun 1000 a jeho sourozenec 1600, který byl zhruba stejně velký jako Corona, respektive Toyota Corolla 1100. Ta byla menší, ale modernější než nakonec „vyvolená“ sestřička.
Do Mototechny putovaly asi tři stovky kusů z jednorázového dovozu, zbytek si rozebraly hotelové půjčovny, taxikáři či státní instituce. Podle tehdejšího letáku bylo Coronu možné koupit na volném trhu.
„Reklama, jak ji známe dnes, tehdy neexistovala, a tak se většina šťastných majitelů dostala ke své toyotě tak, že šli do Mototechny pro nějaké úplně jiné auto a jejich známý pan vedoucí je upozornil, že zde má tentokrát něco extra – jakýsi japonský automobil, který stojí takřka ty samé peníze jako polský fiat 1500…,“ vzpomínal na stránkách magazínu Toyota Life k sedmdesátinám japonské automobilky Přemysl Slezák z Toyota Club Czechoslovakia. Časopis vyšel v roce 2007.
Původně stála Corona s benzinovou patnáctistovkou o výkonu 60 kW a synchronizovanou čtyřstupňovou převodovkou 110 tisíc korun. Později zlevnila na 79 tisíc korun. Zájemce měl ten luxus, že si mohl vybrat z červené, bleděmodré, šedé nebo bílé barvy karoserie, interiér byl černý, nebo červený. Karoserie byla jediná, čtyřdveřový sedan. Na jiných trzích se Corona nabízela i jako kupé, kombi, hatchback nebo pick-up.
O běžný servis „československých toyot“ se staraly autoservisy v Hradci Králové a Hlučíně, tamní mechanici byli vyškolení zastoupením značky v Bruselu. Z belgické metropole do Československa rovněž putovaly náhradní díly, jakkoliv Corona nakonec vynikla svou spolehlivostí, popisuje Slezák na stránkách zmíněného magazínu. Podle něj spousta majitelů nakoupila díly „do zásoby“, ale nakonec je nikdy nepotřebovala.
Pyšnit se mohla i několika slavnými majiteli. Třeba herec a komik Jiří Grossmann, biskup a pozdější kardinál František Tomášek anebo pozdější československý prezident a počátkem 70. let generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák.
Neméně slavného majitele ale mělo i další japonské auto, které se v malém počtu dostalo v polovině 70. let do Československa. První generaci Hondy Civic totiž řídil doktor Arnošt Blažej v podání Josefa Abrháma v seriálu Nemocnice na kraji města. Tam auto koupil v bazaru za 40 tisíc korun, ve skutečnosti ale ze strachu produkce o japonský hatchback jezdil herec s autem jen v některých scénách. Zbytek odjezdili profesionálové, náhradní díly byly zkrátka příliš drahé.
Kdo snad měl o auto zájem, musel přes Tuzex, kde stál třídveřový Civic 18 tisíc bonů. Přibližně stejně jako vrcholná auta socialistické produkce, případně některé menší západoevropské modely. Pro zajímavost můžeme uvést, že Honda vystavovala i na strojírenském veletrhu v Brně. Existuje fotografie z roku 1972, kde vedle motorek stojí automobil Z600. Jeho dovoz ale nikdy nezačal.
Novinář a publicista Jan Tuček pak ve své knize Auta v Československu 1945 – 1990 také připomíná, že na podzim 1989 dovezl Tuzex do Československa první kusy Toyoty Corolla 1300 s karoserií sedan. Tehdy šlo o šestou generaci vozu s 55kW benzinovou třináctistovkou. Auto stálo 77 200 bonů. Podobně jako u Corony platilo, že se na jiných trzích auto nabízelo s rozmanitějším výčtem karoserií i motorů, k rozšíření nabídky v Československu ale došlo až po revoluci.
První Korejec
Corona 1500 na dlouhou dobu zůstávala jediným asijským autem, které zanechalo v Československu výraznější stopu. Až v létě 1989 japonský sedan dokonale zastínil korejský sedan Daewoo Racer. Těch se totiž dovezly tři tisícovky, všechny se prodávaly výhradně přes Mototechnu. Tam šlo s cenou 189 900 korun o nejdražší auto.
4,26 metru dlouhý a překvapivě prostorný korejský sedan, který vycházel z Opelu Kadett E a pod kapotou měl 55kW benzinovou patnáctistovku, se do Československa dostal jako kompenzace libyjského státního dluhu, jehož část odkoupil koncern Daewoo a částečně ho splatil dodávkami Racerů. Již citovaný Jan Tuček uvádí, že Mototechna v roce 1989 prodala do soukromých rukou 2728 sedanů, 260 pak doprodala o rok později. Většina z nich měla metalízu za extra tisícikorunu.
Historie Daewoo Racer je vůbec poměrně zajímavá. Vyrábět se začal v roce 1986 v Jižní Koreji jako Daewoo LeMans. Těch názvů nakonec auto mělo na různých trzích skutečně hodně. Sedan doplňoval tří- a také pětidveřový hatchback. V roce 1994 přišla ke slovu komplexní modernizace, která změnila jméno na Nexia, lze se ale mimo jiné setkat i s označením Cielo. Tak se auto jmenovalo například v Rumunsku, kde se i vyrábělo.
Technicky to ale pořád byl Kadett E opět s tří-, čtyř- i pětidveřovou karoserií. Jen tvary byly výrazně zaoblenější. V polovině 90. let pak asi nikdo netušil, že poslední Nexie, a tedy i Kadetty, vzniknou až v roce 2016. Navíc v Uzbekistánu, odkud výhradně sedany vyjížděly jako Chevrolet Nexia pro méně náročné postsovětské země.
V Československu a později České republice se po roce 1989 nabídka asijských aut začala uceleně rozrůstat a třeba korejský Hyundai je dnes dvojkou a Toyota trojkou trhu s novými osobními auty. Stále více je slyšet také o čínských automobilkách, naproti tomu třeba značky z Indie nikdy Česko nedobyly. První pokus s Premierem 118 NE, autem za 99 tisíc, přitom proběhl už počátkem 90. let.
