Z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně poprvé odstartovala nová evropská raketa Ariane 6. Nosič nové generace má po téměř desetiletí vývoje nahradit předchozí model Ariane 5, který se do vesmíru poprvé vydal v roce 1996 a naposledy loni v červenci. Ariane 6 na nízkou oběžnou dráhu Země vynesla devět miniaturních satelitů CubeSat a na palubě měla i řadu experimentálních prvků, které na orbitě nezůstanou. Jsou mezi nimi například dva návratové moduly, které si vyzkouší cestu z vesmíru zpět na Zemi.
Šestapadesát metrů vysoká raketa zažehla dva přídavné a jeden hlavní motor Vulcain ve 21:00 SELČ, a to po hodinovém odkladu kvůli „drobnému“ technickému problému, uvedla agentura AFP. Nosič se následně vznesl k jasné obloze a vstoupil na oběžnou dráhu kolem Země.
Po zhruba hodině a šesti minutách od začátku letu se podařilo umístit na oběžnou dráhu miniaturní satelity přepravované novou raketou. „Je to historický den pro ESA a pro Evropu,“ uvedl po dosažení tohoto cíle šéf kosmické agentury Josef Aschbacher.
Start rakety Ariane 6 (zdroj: ESA)
První start Ariane 6 byl původně plánovaný už na rok 2020. Technické potíže, pandemie covidu-19 a ruská invaze na Ukrajinu ale způsobily opakované odklady. Vývoj rakety nové generace podle serveru BBC stál čtyři miliardy eur (101 miliard korun).
Na rozdíl od nově vyvíjených amerických raket není nový evropský model ani částečně znovupoužitelný a na každou misi bude potřeba nový nosič. Představitelé Evropské kosmické agentury (ESA) přesto věří, že si Ariane 6 dokáže vydobýt své místo na trhu.
„Náš každodenní život dnes skutečně závisí na informacích z družic, od telekomunikací a pozorování Země po předpovědi počasí nebo řešení katastrof. Je nepředstavitelné, aby Evropa neměla nezávislý přístup do vesmíru,“ řekl BBC před startem šéf ESA Aschbacher.
Raketa Ariane 6, umělecká představa
Nový nosič je určený k vynášení družic do vesmíru pro komerční i veřejné klienty a je také výrazně levnější než jeho předchůdce. Ariane 6 má zvýšit konkurenceschopnost Evropy v cestování do vesmíru. Evropská kosmická agentura uvedla, že už má objednávky na třicet letů s touto raketou.
„Díky mnoha novým funkcím Ariane 6 budeme schopni vynést více a doletět dále, přičemž horní stupeň nosné rakety bude udržitelně zlikvidován, aby se z něj nestalo kosmické smetí,“ uvedla v prohlášení ESA. Udržitelnost systému spočívá v tom, že se horní stupeň vrátí k Zemi, kde shoří v atmosféře, místo toho, aby zůstal na oběžné dráze.
Start je důležitý pro evropský kosmický sektor, který se podle agentury DPA stále nachází v krizi, pokud jde o nosné rakety. Od posledního vzletu Ariane 5 ESA nemá vlastní prostředky na vypouštění velkých družic a musí si pronajímat rakety nejčastěji z USA.
Flotila raket ESA nyní sestává ze dvou druhů – kromě Ariane je to ještě malá raketa Vega italské výroby. Nejnovější typ Vega-C selhal v prosinci 2022 při svém prvním komerčním letu do vesmíru, když se krátce po startu raketa odchýlila od předpokládané dráhy letu. Do vesmíru by měla znovu vzlétnout v polovině listopadu.
Silná česká stopa
Na testování konstrukce nosiče rakety Ariane 6 se podíleli i odborníci z Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu v Praze (VZLÚ). Prováděli dílčí pevnostní analýzy konstrukce, především pak pevnostní zkoušky krytu trysky pomocné rakety na tuhá paliva, tedy dílu, na kterém celá raketa před startem stojí, nastínil ústav v tiskové zprávě.
„Ve VZLÚ jsme vyvinuli speciální zkušební zařízení o váze téměř 160 tun, které muselo být schopno simulovat nejenom zatížení krytu trysky na zemi a během startu, ale i tuhost okolních konstrukcí, to jest palety odpalovací rampy a kompozitního těla pomocné rakety,“ uvedl generální ředitel ústavu Josef Kašpar. Dodal, že intenzivní testování se uskutečnilo ve zkušebních laboratořích v Praze a trvalo více než rok.
Spolupráce na testování vznikla v rámci smluvního vztahu s německou společností MT Aerospace. Pro český ústav to nebyla první spolupráce s Evropskou kosmickou agenturou. Aktuálně vyvíjí například systém řízení orientace pro malé družice.
Jedním z CubeSatů, který měla Ariane 6 vynést, je GRBBeta. I když má toto vesmírné zařízení rozměry menší než krabice od bot, vědci a astronomové od něj mají velká očekávání. GRBBeta totiž poslouží k ověření technologií pro budoucí nanosatelity, které budou sloužit pro zaznamenávání a přesné určování polohy gama záblesků (anglicky „gamma-ray burst“ nebo „GRB“) z vesmíru.
Na jeho přípravě se významně podílel tým Norberta Wernera z Ústavu teoretické fyziky a astrofyziky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, nositelem projektu je ale Technická univerzita v Košicích. Brněnský tým detektor nakalibroval a zajišťoval montáž GRB detektoru a UV dalekohledu do družice.
„Tato důležitá část přípravy mise probíhala pod naším dohledem v takzvaných čistých prostorách Ústavu fyziky kondenzovaných látek Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity,“ popsal zapojení svého týmu Werner, který bude také zpracovávat a analyzovat data získaná GRB detektorem.
