Obstála by Evropa v konfliktu s Ruskem bez americké pomoci? V čem jsme na kontinentě soběstační a v čem naopak Ameriku potřebujeme? Jsou nějaké typy evropských zbraní, ve kterých předčíme USA? Nejen na tyto otázky odpovídal v rozhovoru pro Aktuálně.cz vojenský a bezpečnostní analytik Lukáš Visingr. Podle něj přezbrojení Evropy také definitivně ukončí projekt Green Dealu.
Jak by na tom byla Evropa jako celek v obranyschopnosti bez přispění Spojených států?
Tak za prvé na úvod považuji za nutné říct, že obrana Evropy bez USA je hypotetická spekulace. Takový scénář není výhodný ani pro jednu stranu. Když to vztáhneme na osobu Donalda Trumpa, potažmo jeho administrativu, tak stokrát opakované platí: je to obchodník. A když mu Evropa zamává před nosem miliardami dolarů na zbrojní zakázky, Trump nemá důvod odmítat.
Pojďme se ale tedy držet hypotetického scénáře. Jak jsou na tom státy NATO bez USA s počty vojáků?
Evropská unie má samozřejmě více obyvatel než USA, takže ten lidský potenciál tady je. Obecně lze říct, že státy NATO bez USA mají v současnosti více aktivních vojáků i rezervistů než Spojené státy. Ty počty by šly dále navýšit, ale pořád opakuji základní princip: armáda má lákat, ne nutit. Já jsem kategoricky proti povinné vojenské službě.
A když se podíváme na obranný průmysl?
Kapacity evropského obranného průmyslu těžce upadly a teď se tedy horko těžko budují, ale ten potenciál tady rozhodně je. Ale bohužel to bude nějakou chvíli trvat. Nutnost vyzbrojení Evropy nepřežije jedna věc, za kterou jsem rád, že to nepřežije, a tou je Green Deal. Všichni, kromě pár lidí v Evropské komisi, chápou, že Green Deal je prostě mrtvý.
Co má Green Deal společného s obranným průmyslem?
Potřebujeme levné energie. Green Deal by energie výrazně zdražil. To si dnes nemůžeme dovolit. Takže místo Green Dealu nejspíš nastoupí něco jako Arms Deal nebo Defence Deal – něco, do čeho se bude masivně investovat. A bude to samozřejmě celoevropský projekt, na kterém země budou muset spolupracovat. Očekávám také budování nových jaderných elektráren. Spousta procesů je energeticky náročná. Hutní průmysl, chemický průmysl, tyhle věci jsou energeticky velmi náročné, takže levné energie jsou nezbytnost.
Když se podaří generovat levnější energie, jak jsme na tom v Evropě se zbrojními výrobními kapacitami?
Tady je velký problém současná roztříštěnost. Každá země, která má nějaké kapacity, tak si je žárlivě střeží. A spolupráce funguje mezi jednotlivými státy, ale na úrovni nějaké větší evropské koordinace moc ne. Je otázka, jestli je tohle nějak řešitelné. Třeba teď v Evropě: jediný, kdo vyrábí nové tanky, jsou Němci, kteří vyrábí tanky Leopard 2. Ale již brzy se začne vyrábět i jinde. V Itálii se budou vyrábět německé tanky Panther pro italskou armádu a v Polsku jihokorejské tanky K2 pro polskou armádu a asi i pro jiné země.
Také se už nějaký čas mluví o nové výrobní lince na tanky v Česku. Je to stále ve hře?
My budeme pravděpodobně vyrábět německé Leopardy 2. V tomto ohledu český průmysl zavětřil jistou příležitost, protože Němci nás opravdu potřebují, aby navýšili tempo výroby. To, že budeme vyrábět věže leopardů, to už je hotová věc. Teď se spekuluje, že bychom mohli vyrábět daleko více – motory ne a hlavně kanónů také ne, ale věže a korby tanků téměř jistě ano. Prostě tady vznikne efektivní druhá výrobní či montážní linka na leopardy. Jedna bude v Německu a druhá v Česku.
To je tedy příklad té spolupráce mezi dvěma státy, ale co celoevropsky koordinované projekty?
Existují samozřejmě i nadnárodní projekty, třeba typu letounu Eurofighter Typhoon. Problém je, že to ale všechno hrozně dlouho trvá. S tímhle se taky musí něco udělat. Předpovídám, že ta evropská byrokracie bude další věc, která skončí. Pokud se chce Evropa vyrovnat Americe – a to bude muset -, tak budeme potřebovat něco podobného tomu americkému úřadu DOGE (Úřad pro efektivitu vlády, aktuálně pod vedením Elona Muska; pozn. red.). Budeme potřebovat nějakou formu byrokratické očisty, realita si to nakonec vynutí. Ale to neznamená, že by se měla každá kategorie zbraní vyrábět v nějakém nadnárodním projektu, konkurenční prostředí je prospěšné. Ideálně ať jsou v Evropě třeba dva nebo tři konkurenční projekty tanků a tak dále.
Nevznikne ale takto problém s kompatibilitou jednotlivých zbraňových systémů?
To by samozřejmě musely být veskrze kompatibilní výrobky. Ve smyslu, ať se používá stejná munice tak, jak to standard NATO už poskytuje. A takto by to mělo být ideálně i v případě dalších zbraňových kategorií. Na jedné straně potřebujeme hromadně vyrábět zbraně, na druhé straně je ale potřeba, aby každá země na tom měla co největší podíl a měla ideálně vždy i něco svého. Je to zdánlivě hledání řešení kvadratury kruhu, ale blízko tomu řešení je prostě standardizace alespoň něčeho.
Má Evropa ve zbraních něco, co Spojené státy nemají? Něco, v čem jsme lepší než Američané?
Ano. Úplně typicky jsou to pásová bojová vozidla pěchoty. V Evropě existuje několik velmi kvalitních typů, jako je švédská CV90, kterou budeme mít my, nebo německý Lynx. To je něco, co v Americe vlastně není. Američani teď vybírají nové pásové bojové vozidlo pěchoty a bude to derivát evropského designu. Buď to bude derivát rakousko-španělského ASCODu, nebo derivát německého Lynxu. Dále máme také vynikající dělostřelecké systémy. Německý Panzerhaubitze 2000, francouzský César, švédský Archer, to jsou vynikající designy, které by se daly vyrobit bez amerických součástek.
V čem se naopak bez USA typicky neobejdeme?
Evropa nemá bojový letoun páté generace. Ten existuje jediný, a to americký F-35. Nějaký evropský stroj výhledově bude britsko-italský projekt, ke kterému se přidali Japonci, označovaný jako GCAP (Global Combat Air Program; nadnárodní iniciativa vedená Spojeným královstvím, Japonskem a Itálií s cílem společně vyvinout neviditelnou stíhačku šesté generace; pozn. red.). Ale to je projekt na řadu let. Samozřejmě, v Evropě se dnes vyrábí stroje Eurofighter Typhoon a Dassault Rafale, ty ale sofistikovanosti F-35 nedosahují, jsou to letadla čtyřapůlté generace. Ale samozřejmě pořád by byly více než zdatnou konkurencí tomu, co mají Rusové.
V čem dalším může evropská technologie konkurovat té americké?
Zase třeba některé letecké věci, třeba řízená střela vzduch-vzduch Meteor, vynikající zbraň. Ale je tady řada dalších věcí, ve kterých Evropa může směle Americe konkurovat. Podívejme se na lodě: Američani si jako svou budoucí fregatu vybrali derivát italské fregaty. Němci, Italové, Švédové, Francouzi – ti všichni staví vynikající hladinové válečné lodě a také výborné ponorky. Diesel-elektrické ponorky ze Švédska, z Německa nebo z Francie jsou absolutní světová špička. To je také jedna z věcí, kterou Američani vůbec nemají – nejaderné ponorky.
Jak si Evropa vede ve srovnání s Amerikou ve špionážních satelitech na oběžné dráze?
Evropa má schopnost vypouštět vlastní taková zařízení. Má vlastní nosiče jako francouzské rakety Ariane, které teď ovšem startují z Francouzské Guyany v Jižní Americe, protože v Evropě kosmodrom není. Škoda že se do tohoto dříve neinvestovalo… Ono tedy ne že by na tom Amerika byla principiálně nějak jinak, ta otázka by se dala položit tak, proč se Amerika v tomto ohledu musí prakticky spoléhat na jednu firmu excentrického miliardáře. Vezměte si, co znamenaly značky NASA nebo Boeing, co symbolizovaly a jaké měly jméno – a dneska jsou obě v podstatě parodií toho, co bývaly.
Nicméně americký přehled o světě z oběžné dráhy je bezkonkurenční, ne?
Francouzská firma Thales dělá třeba vynikající družice. Poláci si je teď budou kupovat, ale co se týče těch opravdu top špionážní družic, v tom asi na ty Američany nikdo na světě nemá. On vám to nikdo neřekne, co dnes tyto technologie dokážou, ale říkalo se, že v 90. letech ta rozlišovací schopnost amerických družic byla taková, že se dala přečíst SPZ automobilu. Přitom na základě toho, co se běžně uvádí, by to fyzikálně nemělo být možné, ale kdo ví…
Takže v Evropě v těchto technologiích vedou Francouzi?
My v tomto ohledu skutečně mnoho nevíme. Francouzi jsou takoví tajnůstkáři, ale předpokládá se, že to, co uměli Američané v 90. letech, už Francouzi umí také. Ale zase u Francouzů je otázka, o co by byli ochotní se podělit.
Francouzský prezident Emmanuel Macron ale třeba nedávno prohlásil, že by část francouzských jaderných zbraní mohla být umístěna v Německu. Mělo se jednat o několik francouzských letadel s pumami.
V momentu, kdy to Macron řekl, v podstatě kompletně celá politická opozice ve Francii úplně vybuchla: francouzské odstrašující síly jsou francouzské, národní a takhle to prostě musí zůstat. Ten nápad nezní sám o sobě špatně, ale prostě Francouzi si ty svoje jaderné síly tradičně střeží opravdu až žárlivým způsobem. To je politika, ale po technické stránce: jedna letka francouzských stíhaček Rafale bázovaná v Německu s těmi střelami, to si umím představit docela dobře. To je něco, co by se dalo do roka zvládnout.
Když jsme u jaderných zbraní a jejich případného sdílení, byli by v tomto ohledu vstřícnější Britové?
Ano, co já vím, Britové obecně by byli k tomuto ochotnější. Jediné, co ale oni mají, jsou ponorky s balistickými střelami Trident. A když se bavíme v hypotetickém scénáři Evropa bez Ameriky, tak první bod je, že tridenty jsou americké. A druhý bod je, že Britové mají na výběr mezi tridenty a ničím. To je dost omezený výběr, takže jedna z věcí, kterou očekávám, je, že vznikne nějaká nová britská jaderná zbraň, která poskytne Britům nějakou flexibilitu. Osobně si myslím, že by mohla vzniknout třeba jaderná verze střely Storm Shadow (podzvuková střela s plochou dráhou letu vyráběná evropským konsorciem MBDA; pozn. red.).
To je ale také asi běh na dlouhou trať, že?
Ne nutně. I když je pravda, že v Evropě se často udělá něco zajímavého, je to vždy jenom první krok. Je to málo, je to pozdě a často se to nedotahuje do konce. Já si myslím, že v případě Němců a Švédů se dá očekávat jaderná verze střely Taurus (z letadla vypouštěná střela s plochou dráhou letu; pozn. red.). Také předpokládám, že Švédsko bude taky jedna ze zemí, které už pošilhávají po jaderné stopě. Tady už všichni zapomněli, že Švédsko mělo vlastní projekt jaderných zbraní a dostali se s tím poměrně daleko, svého času to mysleli opravdu vážně. Určitě mají na co navazovat. Takže když se vrátíme k hypotetické otázce Evropa bez Ameriky, tak jaderné kapacity Evropy by byly jeden z nejmenších problémů.
