V posledních týdnech graduje dlouholetý spor mezi Spojenými arabskými emiráty (SAE) a Íránem o strategické ostrovy Abú Músá a Velký a Malý Tunb, které leží u klíčového Hormuzského průlivu. Teherán jim chce určit zvláštní den v kalendáři poté, co Evropská unie spolu se zeměmi Perského zálivu vyzvaly islámskou republiku k ukončení okupace ostrovů. Informoval o tom web The New Arab.
Tlak ze strany Evropy na Teherán v otázce sporných ostrovů sílí. Začátkem minulého měsíce se záležitosti věnovala Rada pro spolupráci arabských států v Perském zálivu (GCC) a Evropská unie, jež zaujaly kritické stanovisko. „Společná rada vyzvala Írán, aby ukončil okupaci tří ostrovů Spojených arabských emirátů, Velkého Tunbu, Malého Tunbu a Abú Músy, což představuje porušení suverenity SAE a zásad Charty OSN,“ uvádí se v dokumentu ze 6. října.
Společná rada EU a GCC také vyjádřila „hluboké znepokojení“ nad nedostatečným pokrokem v řešení sporu a zopakovala svou podporu mírovému urovnání tohoto sváru prostřednictvím dvoustranných jednání nebo postoupením věci Mezinárodnímu soudnímu dvoru v souladu s mezinárodním právem a zásadami Charty OSN.
Speciální den v kalendáři
Opakovaná tvrzení Abú Dhabí ohledně vlastnictví ostrovů spolu s výroky EU vyvolaly v islámské republice bouřlivé reakce. Téma podle íránské agentury ISNA rezonuje na sociálních sítích. Někteří kulturní a mediální aktivisté následně navrhli, aby byl den stažení britských sil z ostrovů, tedy 29. listopad, oficiálně zapsán v kalendáři jako „Národní den íránských ostrovů v Perském zálivu“.
Schválení tohoto kroku Generální kulturní radou oznámilo v říjnu íránské ministerstvo kultury. Záležitost má nyní posoudit Nejvyšší rada kulturní revoluce, už nyní ale probíhají přípravy „kulturních programů“ souvisejících se zápisem tohoto výročí do kalendáře, uvádí ISNA.
Jasná podpora Emirátů ze strany evropských zemí vyvolává mezi íránskými politiky obavy. „V posledních letech má vláda (v Teheránu) ve zvyku pojmenovávat dny po věcech, o jejichž ztrátu se bojí. Čím izolovanější se režim stává, tím více symbolických dnů přidává do kalendáře jako propagandistický nástroj k prezentaci své síly,“ řekl webu The New Arab anonymně profesor mezinárodních vztahů v Teheránu.
Vojenské aktivity Íránu na ostrovech
Írán v posledních letech posílil svůj vliv na ostrovech Abú Músá a Velký a Malý Tunb skrze výstavbu námořních základen revolučních gard, stanovišť protivzdušné obrany, odpalovacích raketových zařízení, ale i podporou osídlování prostřednictvím bezplatných pozemkových grantů.
Teherán si v reakci na podporu Emirátů předvolal velvyslance evropských států, kterým zdůraznil svůj postoj. „Opakování nepodložených tvrzení v politických prohlášeních nemá žádnou právní hodnotu a nemění geografickou realitu ani historická fakta,“ uvedla diplomacie islámské republiky.
Předseda íránského parlamentu Muhammad Bagher Kalíbaf označil požadavky Abú Dhabí za „iluzi“ a vrchní velitel revolučních gard Muhammad Pakpúr varoval nepřátele své země před „rozhodnou, okamžitou, drtivou a politováníhodnou reakcí“ v případě „chybného úsudku“, citoval íránské činitele New Arab.
Podle íránských expertů ostrá prohlášení odrážejí hlubší pocit zranitelnosti po krátké válce se židovským státem. Dvanáctidenní konflikt začal 13. června rozsáhlým izraelským úderem na íránské jaderné provozy, vojenské objekty, jaderné vědce a armádní představitele. USA následně podnikly údery na tři íránské jaderné provozy, a přímo se tak zapojily do konfliktu.
Jeruzalém tvrdí, že cílem jeho vojenské operace bylo zabránit Íránu získat atomovou zbraň. Teherán popírá, že by na vývoji nukleárních zbraní aktivně pracoval, a zároveň opakuje, že hodlá pokračovat ve svém mírovém jaderném programu.
Íránský prezident Masúd Pezeškján nedávno avizoval, že Teherán znovu a s větší silou vybuduje svá jaderná zařízení, útoky ale vývoj zpozdily a důsledky války jsou v zemi dále znát, i když ke změně režimu nedošlo, jak si přál Izrael.
„Politický systém byl oslaben, protože Írán je i nadále zapleten do konfliktu s Izraelem,“ řekl New Arab íránský analytik Chusrau Motazed. „Podpora USA a Evropy pro Spojené arabské emiráty pramení ze současné slabé pozice Íránu,“ myslí si expert.
Historie sváru
Íránsko-emirátský spor o ostrovy sahá více než půl století do minulosti, kdy se Velká Británie stáhla ze svých kolonií v Perském zálivu a nové státy získaly nezávislost. V Íránu, který se zmocnil ostrovů 29. a 30. listopadu 1971, v té době vládl Muhammad Rezá Šáh Pahlaví. Teherán si původně nárokoval i Bahrajn, nakonec se ale šáh pod tlakem Londýna tohoto nároku vzdal výměnou za suverenitu nad ostrovy, píše New Arab.
Abú Dhabí nikdy neuznalo íránskou suverenitu nad tímto územím, tehdy však netrvalo na svých požadavcích a udržovalo přátelské vztahy s Pahlavím. Po jeho pádu během islámské revoluce v roce 1979 a začátku sváru mezi Teheránem a Západem ale začaly Emiráty o ostrovy usilovat naplno.
Podle Motazeda přitom otázku přinesl na mezinárodní scénu jako první tehdejší irácký vládce Saddám Husajn. Právě on podle experta řekl Íránu, aby se stáhl z ostrovů a předal je Emirátům. „V té době se Spojené arabské emiráty ještě oficiálně nezapojily do debaty na globálních fórech a zdaleka nebyly regionální mocností,“ poznamenal analytik.
Rovnováha sil na Blízkém východě se však postupně proměnila. „Jak se Teherán stal politicky izolovanějším, SAE rozšiřovaly svůj ekonomický vliv. To jim dalo silnější hlas na mezinárodní scéně. Země, které kdysi podporovaly nárok Íránu na ostrovy, ho nyní nazývají okupační silou,“ prohlásil Motazed.
V posledních dekádách už se nejedná jen o územní spor a o ropu a plyn, kterými ostrovy disponují, ale také o jejich strategický význam pro kontrolu Hormuzského průlivu, životně důležité vodní cesty, kterou denně „protéká“ asi pětina světové ropy, upozorňuje New Arab.
Klíčová trasa pro přepravu surovin
Hormuzský průliv představuje jedinou možnost, jak se dá tankery přepravovat „černé zlato“ z Perského zálivu, kde se těží, do zbytku světa. Dodávky paliv přes Hormuzský průliv směřují hlavně na asijské trhy. Podle odhadu Úřadu pro energetické informace USA (EIA) tudy loni směřovalo 84 procent veškeré přepravy ropy a 83 procent přepravy LNG do Asie, zejména do Číny, Indie, Japonska a Jižní Koreje.
Podle údajů společnosti Vortexa přepravuje nejvíce ropy a kondenzátu Hormuzským průlivem Saúdská Arábie. V roce 2024 tvořil vývoz těchto paliv ze Saúdské Arábie 38 procent celkového toku ropy přes průliv. Nejvíce LNG přepravuje průlivem Katar, který patří k největším světovým vývozcům LNG na světě.
Teherán své výhody často využívá a opakovaně hrozí uzavřením Hormuzu, zatím tak ale nikdy neučinil. Klíčovou trasu energetických dodávek nicméně zasáhly vojenské konflikty již v minulosti. Například v osmdesátých letech během války mezi Irákem a Íránem přepravu v průlivu narušil íránsko-americký spor známý jako válka tankerů.
Lodě amerického námořnictva tehdy eskortovaly kuvajtské tankery Perským zálivem a Hormuzem, protože Íránci začali minami poškozovat plavidla. Napětí vyústilo v jednodenní námořní bitvu mezi Íránci a Američany a pak sestřelením civilního letadla, které si Američané spletli s íránskou stíhačkou. Zabili tehdy 290 lidí. Incident na dlouhou dobu zhoršil už tak špatné vztahy Washingtonu a Teheránu.
Podle amerického námořnictva Írán mezi roky 2021 až 2023 zaútočil či provedl zabavení v případě zhruba dvacítky mezinárodních přepravních lodí v Perském zálivu a v Hormuzu.
Rijád a Abú Dhabí využívají i ropovody, které klíčový průliv obcházejí. Saúdskoarabská ropná společnost Saudi Aramco provozuje ropovod vedoucí do rudomořského přístavu Janbu s kapacitou pět milionů barelů denně s možností navýšení na sedm milionů barelů. Touto cestou dodává Rijád ropu na evropské trhy. SAE využívají od roku 2012 ropovod s kapacitou 1,8 milionu barelů denně vedoucí přes písečné duny na západě Emirátů do města Fudžajra v Ománském zálivu.
Místo války spíš ekonomický tlak
Ačkoli mezinárodní tlak na Teherán ohledně ostrovů v posledních měsících vzrostl, íránští analytici se domnívají, že v blízké budoucnosti zůstane spíše u diplomatických výroků a ostré rétoriky. Motazed argumentoval, že jediný způsob, jak získat ostrovy, je cestou války, což je scénář, který podle něj SAE nejsou vojensky schopny realizovat.
Stejného názoru je i akademik působící v Teheránu, který anonymně uvedl, že Emiráty nejspíš nepodniknou konkrétní kroky k ovládnutí území, nicméně varoval, že spor by mohl významně zhoršit vztahy mezi oběma zeměmi.
„S návratem mezinárodních sankcí je Írán nyní silně závislý na SAE,“ řekl podle New Arab expert, který poznamenal, že právě Emiráty slouží pro Teherán jako jedna z hlavních dovozních tras. „SAE sice nemusí v dohledné době získat kontrolu nad ostrovy, ale pravděpodobně budou v nadcházejících měsících prosazovat další ekonomické ústupky, aby obchod mohl proudit jejich kanály,“ dodal akademik.










